Nejmilejší! Ukázala se milost Boha, Spasitele našeho, všem lidem, učíc nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí, střízlivě a spravedlivě a pobožně živi byli na tomto světě, očekávajíce blahé naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista, jenž dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti a očistil si lid příjemný, jenž by byl horlitelem dobrých skutků. To mluv a přimlouvej a vytýkej v Kristu Ježíši, Pánu našem.
Pokračování svatého Evangelia podle Lukáše (2, 21.)
Za onoho času, když se naplnilo dní osm, aby dítko bylo obřezáno, nazvali jméno jeho Ježíš, kterým bylo nazváno od anděla, prve než se počalo v životě.
Kázání
Včera skončili jsme rok starý; dnes vkročili jsme do nového. při takové příležitosti dělávají opatrní obchodníci rozvahu svých příjmů i vydání za dobu uplynulou, aby seznali, v čem zisku nabyli, v čem ku škodě přišli; aby toho, co jim prospělo, budoucně se přidržovali; a toho, co jim ku škodě bylo, příště se vyvarovali. A podobně činí dnes opatrní křesťané. Zkoumají, v čem chybovali roku minulého, a činí pevná předsevzetí, že se toho v roce novém vyvarují; zkoumají ale také, z čeho zásluhy si získali, a činí sobě pevná předsevzetí, že se toho věrně a vytrvale přidržovati budou i v novém roce i v nastávajícím celém životě, až povolá je Pán k účtování na věčnosti.
Abychom stav duší svých tím snáze seznali, a pro nápravu hříchů a horlivost v dobrém se rozhodovali, k tomu směřuje čtení sv. evangelia, jak nám je Církev Páně dnes předkládá, a jež obsahuje dvě pravdy k uvážení; a sice:
1. že obřezáno bylo Božské Dítě; a
2. že nazváno jest jméno jeho Ježíš.
1. Dnes obřezán jest novorozený Mesiáš dle zákona Mojžíšova, pro Něho ovšem neplatícího. Dnes, v prvém témdni života Svého pozemského, podrobuje se bolestné obřízce a prolévá první Svou Krev jako záruku, že v posledním témdni života Svého proleje Krev Svou až do poslední krůpěje. Dnes zasnubuje se novorozený Spasitel kříži a utrpení, a zasvěcuje život Svůj v oběť Otci nebeskému; a sice život celý, od jeho počátku až do jeho konce.
Proč tak učinil?
Padlý anděl, závidě prarodičům našim štěstí jejich, přiblížil se jim s otázkou svůdnou: Proč nejíte ovoce ze stromu uprostřed ráje? A když vzbudil v nich podezření o pravdivosti slova Božího, přímo k neposlušnosti chuti jim dodal, řka: Nezemřete, když ovoce zapovězeného požijete, ale budete jako Bůh! Ubozí uposlechli více hlasu svůdce, nežli přikázání Božího; tak spáchán první hřích, a s ním vešla kletba uraženého Boha nejen na Adama a Evu, ale na veškeré pokolení, jež se z nich zrodilo. Trest jest veliký, ale provinění přiměřený; neboť první rodiče zhřešili nezměrnou pýchou, chtíce se vyrovnati samému Bohu; zhřešili rouháním se, poněvadž odepřeli Stvořiteli a Pánu povinné úcty; zhřešili neposlušností, protože vykonali s rozvahou, co jim tak přísně bylo zakázáno; zhřešili nezdrženlivostí, jelikož, majíce požitků jiných nadbytek, ruce vztáhli po nedovoleném, že dobrým a lahodným býti se jim zdálo.
A poněvadž Syn Boží se vtělil, aby nás spasil, počínal si právě naopak, nežli první naše rodiče. Za pýchu jejich On se na výsost pokořil, an jako nejchudší a nejbídnější na svět přišel; za neúctu jejich k Bohu On celý život Svůj úctě Otce nebeského věnoval; za neposlušnost jejich On poslušen jest až k smrti kříže; za nezdrženlivost jejich On zapírá se od Svého narození v chlévě betlémském až do ukrutné smrti na tvrdém dřevě kříže. A dnes tedy počíná prolévati i první Krev Svou, skrze kterou měly býti smyty viny i prarodičů i veškerého pokolení lidského, z nich pocházejícího; dnes počíná mazán býti zápis na smrt pro hřích zděděný i pro všechny osobní hříchy lidí všech věků i národů. A o tomto stavu hříchů našich a přebolestném zadostiučinění za ně skrze Spasitele máme uvažovati dnes, kdy konáme památku bolestného obřezání Jeho, abychom tak seznali, že když přespravedlivý Bůh i na vlastním jednorozeném Synu provinění lidská takto hrozně kárá, aby opět usmířen byl; jak hroznou věcí musí asi býti každý hřích před tváří Boží; a s jakou opatrností i vytrvalostí tedy jakéhokoli provinění proti nejsvětějšímu Bohu varovati se máme!
2. Druhá pravda ale, kterou nám Církev ve dnešním evangeliu k rozjímání předkládá, obsažena jest ve slovech, že nazváno jest jméno dnes obřezávaného Dítka - Ježíš.
Cizí slovo "Ježíš" znamená v milém jazyku našem tolik jako Spasitel neboli Vykupitel. I jest jméno to plno významu, a poukazuje k výborným vlastnostem vtěleného Boha, povzbuzujíc nás, jak bychom měli za pomoci Jeho nejen hříchu, jakožto nejvyššího zla se vyvarovati, ale i dobrých a záslužných u Boha skutků si nashromážditi.
I jest jméno Ježíš převzácné, ježto si je Syn Boží již dnes Krví svou vykoupil. Josef Egyptský nazván byl též spasitelem země, ale teprve tehdy, když byl po celé zemi egyptské sýpek nastavěl, do nich po sedm roků všecko přebytečné obilí shromáždil, a pak v době následující neúrody lid od hladu zachránil. Bohočlověk ale nazván Ježíšem či Spasitelem ihned tehdy, když za spásu lidstva veškerého byl Krev svou prolévati počal. Šlechtici zakládají si na slavných jménech, jež zdědili beze své zásluhy; daleko větší cti ale zasluhuje jméno toho, jenž sám svými hrdinnými a šlechetnými skutky se proslavil. Mnohá byla i jsou jména slavná na zemi; ale jméno nade všechna jména jest jméno Bohočlověka Ježíš, jež On skutky nejšlechetnějšími a obětivostí bezpříkladnou byl Sobě Sám vydobyl.
Jméno Ježíš jest spasitelné, ano "není v žádném jiném spasení" (Skutky 4, 12.); tak prohlásil slavnostně svatý Petr na soudě židovském, když byl souzen, že uzdravil chromého od narození "ve jménu Pána našeho Ježíše Krista." A v pravdě přináší ononesčíslné požehnání na pokolení lidské skrze skutky výborné, skrze zázračná na víru obrácení, skrze milosti, ve svátostech udělované. Jméno Ježíš jest útěchou v utrpení, nadějí umírajících, silou v pokušení, záchranou v neštěstí, světlem v temnostech, záštitou ve smrti, spasením na věčnosti!
Jméno Ježíš jest přesvaté, ne lidem ani andělům, ale samému Synu Božímu od věčnosti určené. Jestliže židé padali na kolena před biskupem svým jen proto, že měl na zlaté pásce na čele napsáno jméno Hospodinovo, čím více máme my křesťané v úctě míti jméno Ježíš, jehož význam známe!
Jméno Ježíš jest přesladké. předobrazem jeho bylo dřevo, jež Mojžíš na poušti vhodil do vody hořké, jež pak ihned stala se sladkou a uživatelnou. Pán Ježíš na svém dřevě kříže osladil všechno utrpení; a proto také sv. František Serafinský říkával, že kolikrát vysloví nejsladší jméno Ježíš, tolikrát v ústech jako přesladký med okouší. Ó, kdybychom i my toto přesvaté jméno vždy s největší úctou vyslovovali; kterak brzo by naše řeči trpké, úsudky příkré a výroky nevraživé staly se sladkými a laskavými.
Jméno Ježíš jest uším našim přelíbezné; neboť Pán Ježíš jest našim Otcem; duší pastýřem; neumělých učitelem; hladových pokrmem; nemocných lékařem; zarmoucených utěšitelem. On jest csta, pravda i život; odměna i koruna naše!
K Němu tedy spějme, u Něho pomoci hledejme, v potřebách jakýchkoli, duševních nebo tělesných! On nás k Sobě líbezně zve: "Pojďte ke Mně všichni, kdož jste obtíženi; a Já občerstvím vás!" Čeho by nám mohl odepříti, když i nebe z lásky k nám opustil, a život Svůj za nás na smrt vydal?
Ve jménu Pána Ježíše rok začínejme; a za Jeho pomoci škod duchovních se uvarujeme, zásluhy každým dnem rozmnožíme, s Pánem Ježíšem i jednou život nový v nebi započneme. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat