Bratři! Nebuďte opatrní sami u sebe. Nikomu neodplácejte zlým za zlé; bedlivi buďte dobrého nejen před Bohem, nýbrž i přede všemi lidmi. Možno-li, pokud jest na vás, mějte pokoj se všemi lidmi; nemstěte se sami, miláčkové, nýbrž dejte místo hněvu (Božímu), neboť jest psáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Hospodin. Avšak lační-li nepřítel tvůj, nakrm ho; žízní-li dej mu píti; neboť to čině, žhavé uhlí shrneš na hlavu jeho. nedej se přemoci zlým, nýbrž přemáhej zlo dobrým.
Pokračování svatého Evangelia podle Matouše (8, 1 - 13.)
Za onoho času, když Ježíš sestoupil s hory, šli za ním zástupové mnozí. A hle, malomocný přišed, klaněl se mu řka: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti. I vztáhl Ježíš ruku a dotkl se ho řka: Chci, buď čist. A hned byl uzdraven od malomocenství svého. I dí mu Ježíš: Hleď, abys to nikomu neřekl, nýbrž jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který přikázal Mojžíš jim na svědectví. Když pak vešel do Kafarnaum, přistoupil k němu setník a prosil ho řka: Pane, služebník můj leží doma ochrnulý a hrozně se trápí. I dí mu Ježíš: Já přijdu a uzdravím ho. Odpovídaje pak setník pravil: Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou, ale toliko rci slovem a uzdraven bude služebník můj. Neboť i já jsem člověk pod mocí postavený, maje pod sebou vojáky; a dím tomuto: Jdi, i jde, a jinému: Přijď, a přijde; a služebníku svému: Učiň toto, i učiní. Uslyšev to Ježíš, podivil se a řekl těm, kteří šli za ním: Amen, pravím vám, nenalezl jsem tak veliké víry v Izraeli. Pravím pak vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a stolovati budou s Abrahamem a s Izákem a Jákobem v království nebeském; synové království však budou vyvrženi do temnosti vnější; tam bude pláč a skřípění zubů. I řekl Ježíš setníkovi: Jdi, a jak jsi uvěřil, staň se tobě. A uzdraven jest služebník v hodinu tu.
Kázání
Dnešní sv. evangelium vypravuje o dvou zázračných uzdraveních, jež vykonal Spasitel; a sice o uzdravení malomocného, a o uzdravení služebníka setníkova. Obě tyto události obsahují pro nás mnoho poučného.
1. Představme si tedy nejprve děj s malomocným. Když Pán Ježíš sestupoval s hory, kde byl zástupy učil, zástupové ti, slovem Jeho dojati, hrnuli se za Ním do Kafarnaum, kam se byl Spasitel po Svém obyčeji k zotavení odebral. Před městem tím vyšel Jemu vstříc člověk malomocný, a prosil Jej za uzdravení.
Malomocenství jest nemoc hrozná. Člověk jím stížený má celé tělo osypané bílou vyraženinou; tělo jeho ponenáhlu za živa hnije; oči mu vytekou, úd po údu od těla mu upadá. Z malomocného vychází hrozný zápach a nemoc jeho jest nakažlivou. proto vyobcováni byli ubozí malomocní z lidské společnosti a musili žíti v trapné samotě, daleko od příbytků lidských.
Povšimněme si nyní, jak se zachoval malomocný, když si chtěl uzdravení od Pána Ježíše vyprositi. Prosil: "Pane, chceš-li, můžeš mne uzdraviti." Když někdo snáší hrozná muka, jest přirozeno, že i všemožně o to usiluje, aby muk těch zbaven byl. Ale malomocný neřekl: "Pane, máš moc! Prosím Tě, uzdrav mne! Ba Ty mne uzdraviti musíš, když víš, jak trpím, když Tě prosím, a když máš moc mne uzdraviti!" Nýbrž pravil: "Pane - chceš-li!"
Ó, jak mnoho ctnosti skrývá se v těch několika slovech! Praví "Pane!" t. j. já vyznávám, že jsi Pánem nebes i země, života i smrti, zdraví i nemoci! Já pevně v Tebe věřím.
Malomocný praví: "Pane - chceš-li!" t. j. také tolik, jako by prohlásil: Vím, že můžeš mne uzdraviti; vím, že mne i uzdravíš prosícího, je-li to Tvá vůle. Doufám pevně, že tak učiníš, jestli se to tak shoduje s vůlí Tvou. Jestli se ale s vůlí Tvou nesrovnává, abych byl dle těla zdráv, buď jen vůle Tvá; já se do vůle Tvé dokonale odevzdávám.
Malomocný vyznává tedy prosbou svou i víru, naději i dokonalou odevzdanost do vůle Boží. Ó, jak zahanbuje mnohé křesťany, kteří při daleko menších křížích a souženích jako s násilím chtějí na Bohu osvobození od nich vymoci, a sice ihned. A když jim Bůh ihned nepomáhá, rouhavě si stěžují: Bůh o mně neví; Bůh nechce o mně věděti; Bůh mne tyransky pronásleduje!
Kristus Pán naučil nás modliti se: "Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi! Ne Má, ale Tvá vůle, ó, Otče nebeský! se staň! A tak máme tedy činiti i smýšleti i my, a nechtíti Bohu předpisovati, kdy a jak by měl našim přáním vyhověti.
Zejména třeba do vůle Boží odevzdávati se tehdy, když prosíme o statky časné, ježto nemůžeme při své krátkozrakosti věděti, zdali by nás nepřivedly ke zkáze věčné. Mnohý již prosil o bohatství; a sliboval, co vše by z něho pro čest Boží a blaho bližních vykonal; ale když zbohatl - skutek utek´! Mnohý za trpké nemoci sliboval Bohu věrnou službu, když by se uzdravil; a když zase zdraví nabyl, na všecky sliby své zapomněl, prostopášně žil a zhynul! Proto prosme jen i my: Pane chceš-li, můžeš mne toho a toho soužení mého zbaviti; ale ne, jak já chci, nýbrž jak Ty chceš, tak se staň! Ty nejlépe víš, co mi k životu věčnému napomáhá!
Že malomocný s takovou pokorou a odevzdaností do vůle Boží Pána Ježíše prosil, nalezl u Něho milosti; a proto uslyšel od Něho slova: "Chci, buď čist!" I uzdraven jest dokonale v tu chvíli. Spasitel jakoby řekl: Poněvadž ty chceš, co Já chci; nuže, chci zase Já, co ty chceš; totiž budiž zdráv!
Pozorujeme-li v životě svém, kdy jsme nejsnáze vyslyšení proseb svých od Boha dosáhli, seznáme i my, že to bylo pravidelně tehdy, když i my, jak malomocný učinil, s pevnou vírou, se živou nadějí a s dokonalou odevzdaností do vůle Boží jsme prosili. proto nezapomínejme prositi, jako prosil malomocný!
Na konec nabádá Spasitel malomocného ke třem věcem. Praví: "Viz, abys o zázračném uzdravení svém nikomu nevypravoval." Tím nás učí, že ani my pro dobrodiní, bližním prokázaná, nemáme vyhledávati liché chvály od lidí.
Dále praví Pán: "Jdi a ukaž se kněžím!" To jest, od kněží dej si vyhotoviti vysvědčení, že jsi úplného zdraví nabyl, a že se tedy do společnosti ostatních lidí vrátiti můžeš. Tím Kristus Pán chrání úctu ku Svým sluhům; a zároveň odkazuje i nás, když jsme malomocenstvím duševním, totiž hříchem, se poskvrnili, kam bychom měli jíti, abychom nalezli jistoty, že jsme hříchů zbaveni a duchovně očištěni. I nám praví: Ukažte se kněžím! Vyznejte se na místě Božím kněžím, jimž dal jsem moc, hříchy odpouštěti, řka: "Komu hříchy odpustíte, odpuštěny jsou; komu hříchy zadržíte (čili neodpustíte), zadržány jsou!"
Konečně nakázal Spasitel malomocnému: "Obětuj dar!" To jest: Buď Bohu vděčným za dobrodiní ti prokázané, a z vděčnosti té zase čiň dobrodiní jiným, abys vděčnost svou tak na jevo dal, a jakožto vděčný nových darů od Boha si zasluhoval. A to platí i nám, abychom se po odpuštění hříchů Bohu vděčili tím, bychom bližním svým dobře činili; nebo co učiníme jednomu z nejmenších bratří svých, počítá Bůh, jako bychom Jemu samému byli učinili.
2. Druhé uzdravení vykonal Pán Ježíš v Kafarnau samém. Když byl vešel do města, vyšel Jemu vstříc pohanský setník, a prosil za uzdravení věrného služebníka svého. Pán Ježíš jemu řekl: "Přijdu k tobě a uzdravím ho." Za tolik ale setník nežádal; a proto řekl v nejhlubší pokoře: "Pane, nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou (čili do příbytku mého); ale rci (poruč) toliko slovem, a uzdraven bude služebník můj!" Jako mne, jakožto svého představeného, podřízení vojáci moji na slovo poslouchají; tak Tebe Pane nebes i země, života i smrti, zdraví i nemoci, poslechnou i nemoci; a nařídíš-li tedy, aby nemoc služebníka mého opustila, věřím i doufám, že se tak stane zajisté.
Tato pevná víra i naděje, jakož i hluboká pokora setníkova pohnuly Pána Ježíše, že jemu ihned služebníka nemocného uzdravil. Zároveň ale tyto ctnosti jeho židům za vzor postavil a veřejně pochválil, vyčítaje jim, že ač první povoláni byli do říše Mesiášovy, a ač On nesčetnými zázraky Svými dokazoval, že skutečně Mesiášem jest; přece v Něho nevěřili, zaslepeni jsouce svými bludy, dle nichž očekávali Mesiáše ne jakožto spasitele duší, nýbrž jako přemocného panovníka pozemského, jenž jim měl zjednati vládu světa. Za to ale, že Mesiášem pravým pohrdli, vyhrožuje Pán, že na věky zavrženi budou ti, kteříž pohrdli Jím.
Víra i pokora setníkova líbily se tedy na výsost Pánu Ježíši; a pro ně vyslyšel prosbu jeho. A až posud a vždy víry v Krista Ježíše, jakožto Syna Božího, jest nevyhnutelná potřeba. Bez víry té nikdo nemůže se líbiti Bohu. Proto ve víře svaté rádi se vzdělávejme; naději svou celou v Krista Ježíše skládejme; často, ale zvláště před svatým přijímáním v nejvyšší zkroušenosti volejme: "Pane, nejsem hoden, abys vešel do srdce mého, ale rci jen slovem, a uzdravena bude duše má!" A Pán Ježíš skloní se i k našim prosbám, uzdraví malomocné na duši, v dobrém posílí i utvrdí, abychom jednou i my stolovati mohli se svatými arciotci v nebesích. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat