Slavnost sv. Rodiny
Čtení z listu svatého Pavla apoštola ke Kolossenským (3, 12 - 17.)
Bratři! Oblecte se jako vyvolenci Boží, svatí a milí, v srdečnou milosrdnost, dobrotu, pokoru, mírnost, shovívavost, snášejíce jeden druhého a odpouštějíce si ve spolek, má-li kdo žalobu proti jinému; jako i Pán odpustil vám, tak i vy; ke všemu tomu však mějte lásku, která je svazem dokonalosti. A pokoj Kristův, ke kterému také jste povoláni, abyste byli v jednom těle, vládni v srdcích vašich, a buďte vděčni. Slovo Kristovo přebývej ve vás hojně, tak abyste se ve vší moudrosti poučovali a napomínali vespolek žalmy, chvalozpěvy a písněmi duchovními, v milosti je zpívajíce ve svých srdcích Bohu. A cokoli činíte slovem neb skutkem, všechno čiňte ve jménu Pána Ježíše Krista, děkujíce Bohu Otci skrze něho.
Pokračování svatého Evangelia podle Lukáše (2, 45 - 52.)
Když byl Ježíš ve dvanácti letech a oni podle obyčeje svátkového šli do Jerusalema a dokonavše dny sváteční se vraceli, pacholík Ježíš zůstal v Jerusalemě, aniž to zpozorovali rodiče jeho. Domnívajíce se pak, že jest v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými, a nenalezše, navrátili se do Jerusalema, hledajíce ho. I stalo se, po třech dnech nalezli ho v chrámě, an sedí mezi učiteli, poslouchaje a otazuje se jich. Žasli pak všichni, kteří ho slyšeli, nad rozumností a odpověďmi jeho. A uzřevše jej rodiče jeho, podivili se. I řekla jemu Matka jeho: Synu, proč jsi nám tak učinil? Hle, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe. I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdali jste nevěděli, že já musím býti v tom, co jest Otce mého? Ale oni neporozuměli slovu, které k nim mluvil. I odebral se s nimi a přišel do Nazareta a byl jim poddán. A Matka jeho uchovávala všecka slova ta v srdci svém. A Ježíš prospíval moudrostí a věkem a milostí u Boha i u lidí.
Kázání
Všude slyšíme nářek, že naše rodiny smrtelně stůňou. Snad ještě nikde nesplnila se tak bolestně slova proroka Jeremiáše (Jer. 2, 19.): "Zvíš a zakusíš, jak zlá a hořká věc to jest, opustiti Hospodina, Boha svého", snad nikde se nesplnila tak strašně jako v rodině. Ročně uhasíná jen v našich vlastech na 9000 krbů, ale tím není ještě pověděno všecko. Kdo by se osmělil sečísti statisíce rodin, které se dosud nerozešly, ale kde již dávno pohasla láska? Nejvíce při tom vytrpí nevinné děti, protože pykají za hříchy rodičů. Poslyšte jak jedno z nich popisovalo ve školní úloze prostředí, v jakém vyrůstá: "Když maminka jde večer do kina nebo do divadla, ráno zaspí. Potom je u nás veliký rámus. Tatínek nadává a jde do práce." Jiná žákyně, z měšťanské školy líčila družkám takto svoji matku: "Vy nemáte potuchy, jak to u nás chodívá - nepořádek a jen nepořádek. Ráno se mamince nechce z peřin, to čte romány, v poledne nebývá uvařeno, dnes zrovna také ne, tak tatínek, když přišel z úřadu, udělal "bengál" a šel potom do hospody na oběd, poněvadž doma by se ho byl nedočkal. maminka - ta je samý román a samé kino a samý klep."
V této smutné době staví nám církev před oči zářný příklad sv. Rodiny v Nazaretě a myslím, že mnohý z vás si v duchu posteskl: "Kéž by tak bylo i u nás!" Moji drazí, je to možné! Jenom nesmíme zapomenouti na nutný předpoklad: na život podle náboženství. Bez Boha se nápravy nedočkáme nikdy. Pravdivá slova napsal žalmista Páně (Ž. 126, 1.): "Nestaví-li Hospodin domu, marně se lopotí, kteří jej stavějí!" Povím vám proto o jednom prostředku, který se již v tolika případech osvědčil; je jím zasvěcení rodiny božskému Srdci Páně. Abyste mi dobře porozuměli, rozvrhneme si látku na dvě části: 1. Co znamená zasvěcení rodiny božskému Srdci Páně? a 2. Jak je nejlépe vykonati.
1. Co znamená zasvěcení rodiny božskému Srdci? Pán Ježíš slíbil sv. Markétě Alacoque: "Požehnám rodiny, kde jest vystaven a uctíván obraz mého Srdce. Dám oněm rodinám mír a budu je těšiti ve všech jejich utrpeních." Poprvé byla vykonána tato dojemná slavnost 20. července 1685 v klášterní kapličce v Paray-le-Monial ve Francii. Již tehdy se projevily blahodárné účinky tohoto slibu - ale časem upadl v zapomenutí. teprve moderní rozvrat rodin donutil lidstvo, že sáhlo znova po tomto vzácném léku.
Apoštolem a šiřitelem pobožnosti stal se P. Mateo Crawley. Pocházel z jihoamerické republiky Peru. Vstoupil do kongregace Nesv. Srdcí Ježíše a Marie. Roku 1905 onemocněl tak těžce, že lékaři se vzdali veškeré naděje na uzdravení. přestože byl horlivým ctitelem božského Srdce Páně, prosil P. Mateo své řeholní představené o dovolení, aby směl navštíviti francouzské město Paray-le-Monial, kde se poprvé zjevilo svaté Srdce Ježíšovo. Bylo mu to dovoleno. Sotva vstoupil na posvátné místo a chvíli se modlil, pocítil v údech jakousi ránu a jeho duši naplnila nebeská radost. povstal ze země - byl zcela uzdraven. Hluboce dojat poklekl ještě jednou a prosil božské Srdce, aby mu zjevilo, co žádá za takovou milost. V tu chvíli slyšel v duchu jasnou odpověď - aby mu zasvěcoval křesťanské rodiny.
Proto odjel P. Mateo do Říma a prosil papeže Pia x. o požehnání k velikému dílu. Svatý Otec ho objal a pravil mu: "Projděte celý svět! Kažte a šiřte evangelium a každou rodinu získejte úctě božského Srdce. V každé rodině mu postavte trůn a zasvěťte ji božskému Srdci Páně!"
Pln radosti ujal se mladý apoštol svého díla a Bůh mu žehnal. Do roku 1917 zasvětilo se božskému Srdci již přes 5.000.000 rodin. Dnes není národa, kde by nebylo rozšířeno. proniklo i do naší vlastio a v Praze povstala česká odbočka; škoda jen, že je dosud tak málo českých rodin, které pochopily přání Spasitelovo.
Zasvěcení rodiny neukládá žádné nové povinnosti; je to v podstatě jen slavnostní obnovení křestního slibu. Zasvěcená rodina prohlašuje, že všichni její členové chtějí svědomitě plniti svoje stavovské povinnosti. Aby dokázala lásku Srdci Ježíšovu a vyprosila si jeho požehnání, slibuje, že bude za všech sil zachovávati Desatero, milovati upřímně božské Srdce Páně a zbožně přijímati Spasitele ve Vel. Svátosti. Ježíš stává se opravdu jejich Pánem a Králem, proto zavěšují jeho posvěcený obraz na nejčestnějším místě v domě.
Život v rodině ukládá někdy veliké oběti. Odkud načerpati dostatek síly, abychom je unesli? U Pána Ježíše, který volal: "Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím." (Mat. 11, 28.) Zadívá-li se zasvěcená rodina na svůj obraz, jak dojemně k ní mluví probodené Srdce Ježíšovo! Rodičům připomíná jejich vážné povinnosti, dítkám hlásá úctu a lásku. Je skoro nemožno dopustiti se hříchu takové duši, která si zamilovala Srdce Ježíšovo. A kdyby přece klesla, volá jí Pán Ježíš k sobě, hledá ji jako dobrý pastýř ztracenou ovečku a nabízí opět odpuštění.
Účinky tohoto zasvěcení jsou zrovna zázračné. nemohu vám vypravovati mnoho událostí, aspoň o dvou se zmíním přece: jedna mluví o bídě duchovní, druhá o bídě hmotné.
Kdysi kázal P. Mateo o milosrdném Srdci Ježíšově. Po kázání zastavila ho neznámá bohatá dáma a tázala se: "Důstojný pane! Slíbil jste z kazatelny, že zasvěcením rodiny možno obrátiti každého jejího člena. Můj manžel nebyl ještě nikdy u sv. zpovědi a strašně se rouhá. Mohu doufati opravdu v jeho obrácení?"
"Zcela jistě. Zasvěťte jen svou rodinu božskému Srdci Páně a přistupujte ráda k sv. přijímání!" Po dvou letech přišla žena opět k P. Mateovi a zdrceně volala: "Můj muž se dosud neobrátil a je v nebezpečí smrti."
"Splnila jste uložené podmínky?"
"Co bylo v mých silách, jsem udělala."
"Nebojte se tedy, váš manžel se jistě obrátí. Zítra ho navštívím."
"Velebný pane, to je nemožné. Čtyři kněze již vyhnal, nyní má u sebe revolver. Přijde-li prý ještě jeden, že ho okamžitě zastřelí."
"Jen důvěřujte! Zítra k němu přijdu."
Druhého dne hleděla mne dáma téměř násilím zdržeti, abych k nemocnému nechodil. Vkročil jsem přece dovnitř. Nemocný ležel na lůžku, smrtelně vysílen. Řekl jsem mu bez obalu: "Pane, jsem kněz a chci vás zachrániti z lásky k božskému Srdci.."
Nemocný chopil se revolveru a tázal se: "Vaše jméno?"
"Na jméně nezáleží."
"Vaše jméno? Slíbil jsem, že vás zastřelím a to také udělám."
"Mé jméno je napsáno na tomto obrázku u nohou toho, který mne k vám posílá" a podal jsem nemocnému obrázek Srdce Spasitelova. Zadíval se na obraz, pod kterým bylo napsáno: "Pro svoje veliké milosrdenství zachraň, Ježíši, tuto duši!" Najednou odložil revolver, dal se do pláče a zvolal: "Důstojný pane, prosím vás, pomozte mi, abych se vyzpovídal. Nebyl jsem ještě nikdy u zpovědi."
To jest jeden z četných obrázků, které bych vám mohl ukázati. Srdce Páně vrací rodinám pokoj, kde ho nebylo, posílá chleba, kde ho neměli, ale i dává dítky tam, kde dosud po nich marně toužili. Aspoň jeden doklad.
Znal jsem rodinu, kde by tak rádi měli chlapečka - všecko se zdálo marné. Potrat následoval za potratem a přivolaný lékař řekl matce do očí, že již žádné dítě nedonosí. poradil jsem jim, aby se zasvětili božskému Srdci Páně; uposlechli a do roka rozléhal se v jejich světničce radostný křik zdravého hošíka. od té chvíle již vyrostl, ale dosud klekává před obrazem Srdce Ježíšova a tam koná své denní modlitby.
2. Až dosud jsem vám pověděl, co znamená zasvětiti rodinu Srdci Pána Ježíše. Mnohem důležitější je druhá otázka: Jak vykonati zasvěcení, aby neslo slíbené ovoce.
Zasvěcení se může vykonati v kterýkoliv den; nejlépe zvoliti jej tak, aby všichni členové mohli býti přítomni. Nemá-li rodina dosud obraz božského Srdce, hledí si nějaký opatřiti. Devět dní před zvoleným dnem postaví tento obraz na stůl a konají přípravnou pobožnost. V ustanovený čas jdou - pokud možno - všichni ke svaté zpovědi a ke sv. přijímání.
Zasvěcení samo vykoná nejlépe kněz. Aby dojem byl hlubší, ozdobí rodina obraz Spasitelův květinami, kolem dokola rozsvítí několik svíček. Je dobré, pozve-li také ostatní příbuzné; již často se stalo, že Bůh se dotkl i jejich srdce.
V ustanovenou hodinu vejde do domu kněz, obleče rochetu a bílou štolu, načež posvětí obraz. Pokropí jej svěcenou vodou a pomodlí se s celou rodinou hlasitě vyznání víry.
V krátkém proslovu vyloží účel zasvěcení, znova jim připomene sliby, které učinil Pán Ježíš takovým rodinám. Na to přečte otec nebo matka zásvětnou modlitbu. Poslyšte z ní aspoň několik myšlenek: "Nejsvětější Srdce Ježíšovo! Tys projevilo svaté Markétě přání vládnouti nad křesťanskými rodinami. proto dnes přicházíme, abychom prohlásili tvou neobmezenou vládu nad naší rodinou." Načež pokračuje: "Vládni tedy nad naší myslí prostotou víry, vládni nad naším srdcem svou láskou! O božské Srdce, předsedej milostivě našim schůzím, žehnej našim duchovním i světským podnikům, rozptyluj naše starosti a mírni naše útrapy!" A něžně dodává: "A jestli někdo z nás přece klesne a tebe zarmoutí, upamatuj ho, ó Srdce Ježíšovo, že´s dobrotivé a milosrdné ke kajícímu hříšníkovi. Když pak nadejde hodina loučení, přikvapí smrt a rozestře nad námi svůj smutek, ochotně se všichni, jak umírající, tak pozůstalí podrobíme tvým věčným úradkům. Tehdy se potěšíme vzájemně myšlenkou, že přijde den, kdy celá naše rodina, jsouc v nebi opět spojena, na věky bude chváliti tvou slávu i tvá dobrodiní."
Po této dojemné modlitbě pomodlí se všichni Otčenáš a Zdrávas za zemřelé nebo nepřítomné členy rodiny a otec nebo matka zavěsí obraz na nejčestnějším místě ve světnici, nejlépe nad stolem. Jsou-li v rodině malé děti, mohou si potom vykonati své zvláštní zasvěcení. nakonec zazpívají všichni nějakou píseň k Srdci Pána Ježíše, pomodlí se děkovnou modlitbu a dostanou od kněze požehnání. Nemůže-li vykonati zasvěcení kněz - na př. manžel je nechce dovoliti - vykoná je sama matka; jenom obraz si dá posvětiti v kostele. Jména všech členů zasvěcené rodiny pošle kněz národnímu sekretariátu v Praze, kde budou zapsána do zlaté knihy.
Církev odměňuje tento posvátný obřad bohatými odpustky. Všichni kdo přijali v den zasvěcení sv. svátosti a pomodlili se na úmysl Svatého Otce, mohou získati odpustky plnomocné. Kdokoliv byl při slavnosti, získává odpustky sedm roků, lituje-li kajícně svých hříchů. Obnoví-li rodina své zasvěcení v jeho výroční den, získává 300 dní odpustků.
Zasvěcení není ještě všecko; je to počátek nového života, který se má v rodině rozprouditi. Od té doby má býti obraz Srdce Ježíšova takřka středem celé rodiny. Před ním konají své ranní a večerní modlitby, k němu se utíkají ve svých starostech a potřebách. nejdůležitější je však duchovní obnova celé domácnosti, na té záleží Pánu Ježíši nejvíce. Rodiče se snaží, aby zachovávali svědomitě Boží a církevní přikázání a chránili posvátnost manželství. proto přistupují rádi ke stolu Páně a zvláště první pátek v měsíci těší se jejich lásce. Největší péči věnují výchově dítek a hledí je naplniti úctou a láskou k božskému Srdci.
Ukázal jsem vám, co znamená zasvěcení rodiny Srdci Ježíšovu a jak je možno s prospěchem vykonati. Použijte tohoto nebeského daru a zajistěte si blaho a klid. Nejvíce získáte touto pobožností vy sami. Vychováte-li své děti v horlivé ctitele božského Srdce, nebudete se báti svého stáří. Neublíží vám dítě, které se zcela proniklo duchem Ježíšovým. A když se přiblíží vaše poslední hodinka, budete odcházeti s blahou nadějí. jak vy jste otevřeli dveře své rodiny Srdci Ježíšovu, otevře vám Spasitel bránu nebeskou. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat