Sv. Anežka je nejslavnější z římských mučednic. Jmenujeme ji při každé mši svaté po pozdvihování. Pocházela z urozené rodiny římské a v útlém věku podstoupila mučednicnkou smrt asi r. 304 za císaře Diokleciána.
Bližších dějinných zpráv o sv. Anežce nemáme. Sv. Ambrož první o ní vypravuje z ústních zpráv starších křesťanů.
Anežka měla sotva třináct let, když musela prodělat zkoušku, která i pro statečného muže by byla těžká. Neví se přesně proč i tato mladičká dívka byla postavena před soud.
Pozdější legenda vypravuje, že syn římského místodržitele Symfronia zahořel k ní láskou. Přinesl jí drahocenné šperky a vzácné roucho, žádaje ji, aby se stala jeho manželkou. Ona však řekla: "Nepřijímám těchto darů, neboť jsem již zasnoubena jinému ženichu." - Mladý Říman zvolal: "Kdo se mi může rovnati rodem, krásou nebo bohatstvím?" - Anežka odpověděla: "Můj snoubenec je krásnější než všichni smrtelní jinoši. Je všemohoucí, nebe je mu trůnem a země podnožím. Je nejbohatší, neboť všecky poklady jsou jeho. Kterak bych mohla opustit svého snoubence, jenž mi slíbil neskonalé dary, zůstanu-li mu věrná?" Odmítnutý jinoch odešel a onemocněl hořem. Jeho otec zvěděv, že Anežka je křesťankou, dal ji předvolati a snažil se hrozbami ji donutiti, aby obětovala modlám. Anežka však odpověděla: "Jako nemohu tvého syna míti za manžela, tak také nemohu mrtvým modlám obětovati." Symfronius vzkřikl: "Kdybych nešetřil tvého mládí, ihned bych pomstil urážku bohů." Statečná dívka odpověděla: "Nehleď na mou mladost, neboť víra a věrnost nepřebývá v letech, nýbrž v nesmrtelné duši. Bůh zkouší více smysl nežli věk. Jsou-li vaši bohové tak mocní, nuže, ať mne přinutí, abych jim obětovala!"
Byla dána do žaláře. Když ani sliby, ani hrozby ji neodvrátily od víry, bylo jí násilím vloženo do ruky kadidlo, ona však, když jí pustili ruce, kadidlo pohodila a vzývajíc trojjediného Boha, poznamenala se svatým křížem.
Když soudce viděl, že nepochodil, přišel na opravdu ďábelskou myšlenku. Hrozil jí, že nebude-li obětovati bohům, učiní jí to nejhorší, čím může ctnostné panně pohroziti, že totiž dá ji odvésti do domu hanby a tam ji ponechá libovůli zpustlíků. Statečná panna neztratila mysli. Ode všech opuštěna, doufala v Ježíše Krista.
A Ježíš Kristus čistou pannu neopustil. Když byla přivlečena do onoho domu, stál anděl Páně u ní a nebeská zář jí obklíčila. Zhýralci, kteří přišli do domu, byli naplněni takovou hrůzou, že se dali na útěk. Jenom jeden z nich, syn sudího Symfronia, zůstal a odvážil se přiblížiti k svaté panně. Avšak v tom okamžiku klesl k zemi oslepen a polomrtev.
Sudí Symfronius zvěděv o tom, přiběhl polekán a vytýkal Anežce, že svými kouzly poranila mu syna. Anežka však odvětila: "Nikoli moc kouzelnická, ale hříšná žádostivost oslepila a poranila ho!" Tu zmírnil se pyšný pohan a prosil světici o přímluvu u Boha křesťanského, aby syna uzdravil. Svatá dívka zapomínajíc příkoří jí učiněných, pomodlila se za svého nepřítele a ten vstal zdráv.
Na popud pohanských kněží byla Anežka vedena k jinému soudci; ten nad ní vyslovil rozsudek smrti. Kat vida útlou dívku, zachvěl se a váhal. Anežka však dodávala mu mysli řkouc: "Nač prodléváš? Nenech čekati nebeského Snoubence na mne!" Potom zvolala: "Přijmiž, Pane, duši mou, za kterou jsi bolestnou smrt podstoupil."
Rodiče pochovali Anežku v zahradě za městem a chodívali se na hrob modlit. Jednou prý se jim zjevil sbor svatých panen, mezi nimiž poznali svou dceru, ozářenou nebeskou slávou, s bělostným beránkem. Řekla jim: "Neplačte nade mnou, ale radujte se, že Kristus mi dal korunu slávy věčné!"
Nad hrobem sv. Anežky byla za dob papežů Symmacha a Honoria I. postavena nádherná basilika.
Žádné komentáře:
Okomentovat