Pokračujeme jen zvolna ve výkladu mše svaté; chci vám ponechat dosti času, abyste si látku lépe promyslili a ji hlouběji pronikli.
Naposledy jsem k vám mluvil o proměňování. Je to nejdůležitější okamžik celé mše svaté: bílá hostie přestává býti chlebem a mění se v Tělo Spasitelovo, víno v kalichu přestává býti vínem a mění se v předrahou Krev Syna Božího. Kněz pozdvihuje sv. Hostii i kalich k nebesům, aby také věřící vzdali úctu Spasiteli přítomnému v tu chvíli na oltáři.
O tom jsem k vám mluvil v posledním kázání. Dnes si všimneme, co činí kněz po pozdvihování. Jistě se ještě pamatujete, že před pozdvihováním konal tři delší modlitby: první svolával Boží ochranu na celou církev od papeže až do posledního věřícího; ve druhé modlitbě prosil kněz především za ty, kdo přišli na bohoslužbu; ve třetí prosbě volal všecky svaté a světice, aby obstoupili oltář, na který měl v malé chvíli přijíti sám Syn Boží.
Tak bylo před pozdvihováním, stejně je tomu po proměňování. Opět koná kněz tři modlitby, první je zase za celou církev, Kněz prosí Pána Boha, aby přijal s láskou oběť, kterou mu církev podává; vždyť dosud nezapomněla na přání Spasitelovo: "To čiňte na mou památku!" Proto kněz staví se takřka v duchu pod kříž Pána Ježíše a praví: "My služebníci Tvoji a Tvůj lid vzpomínáme, Hospodine, na utrpení a zmrtvýchvstání a slavné nanebevstoupení Ježíše Krista, Syna Tvého a Pána našeho, a přinášíme Tvé božské velebnosti z Tvých vlastních darů a z Tvých vlastních dobrodiní oběť čistou, oběť svatou, oběť neposkvrněnou, svatý chléb života věčného a kalich ustavičné spásy."
Je pravda, Tělo a Krev Pána Ježíše jsou nejvzácnějšími dary, které můžeme nabídnouti božské velebnosti; ale církev ví dobře, jak ubohá bývá často lidská ruka, která mši svatou přináší. Proto přidává prosbu: "Shlédni na tuto oběť s milostivou a vlídnou tváří a rač ji přijmouti tak, jako se ti líbila kdysi oběť spravedlivého sluhy tvého Abela, oběť praotce našeho Abrahama a zvláště ona svatá oběť, kterou ti podal tvůj nejvyšší kněz Melchisedech."
Kněz sklání se potom hluboko a říká: "Pokorně tě prosíme, všemohoucí Bože, rozkaž, aby tato naše oběť byla přenesena rukama tvého svatého anděla na vznešený oltář, který je před obličejem tvé božské velebnosti. Kdokoli z nás přijme z tohoto oltáře svatosvaté Tělo a Krev Syna tvého, ať je naplněn všelikým nebeským požehnáním a každou milostí Skrze téhož Krista, Pána našeho."
To je první dlouhá modlitba, kterou koná kněz po pozdvihování; všimněme si ještě jednou hlavních myšlenek. Kněz připomíná Pánu Bohu Spasitelovu oběť na kříži a prosí nebeského Otce, aby shlédl na tuto mši svatou s takovou láskou, s jakou se díval kdysi na oběť nevinného Abela; aby přijal mši svatou se stejnou láskou, s jakou přijímal kdysi Izákovu oběť na hoře Moria a oběť velekněze Melchisedecha. A kněz svolává Boží požehnání na každého, kdo půjde k svatému přijímání a bude požívati z Božího oltáře.
Druhou modlitbu koná kněz za všecky zemřelé. Církev nezapomíná ani na ty, kteří od nás již odešli. Den co den nařizuje knězi, aby na ně vzpomněl při církevních hodinkách; aspoň sedmkrát klade mu do úst slova: "Duše věrných zemřelých ať odpočívají pro Boží milosrdenství ve svatém pokoji!" Ani to ještě nestačí této milující matce. Protože při mši svaté má na oltáři samého Spasitele, který je soudcem živých i mrtvých, používá vhodné příležitosti, aby mu připomněla všecky své drahé zemřelé. Proto kněz praví:
"Rozpomeň se také, Pane, na své služebníky a služebnice, kteří nás předešli se znamením víry a spí spánkem pokoje." Kněz spíná ruce, sklání hlavu a vypočítává Pánu Bohu jména zemřelých, za které se chce výslovně pomodliti. Snad ani nemusím připomínati, že jeho první myšlenka platí zemřelým rodičům a dobrodincům, kteří ho vychovali; jmenuje i známé, kteří ho za modlitbu poprosili. Potom pokračuje: "Prosíme tě, Hospodine, abys těm (které jsem vyjmenoval) a všem v Kristu zemřelým popřál místa občerstvení, světla a pokoje. Skrze téhož Krista, Pána našeho."
K této modlitbě musím připojiti důležitou poznámku. I pro každého z nás udeří jednou poslední hodina; pro mnohého z nás bude to zároveň hodina zapomenutí. Zapomenou příbuzní, zapomenou známí; kdo nezapomene, bude katolická církev. Den co den budou všichni kněží celého světa modliti se i za nás a svolávati na nás v očistci Boží smilování. Chápete již, jak pošetile jedná katolík, který se zříká takové pomoci? A je takových pošetilců více, než si myslíte. kdokoli se dal na př. spáliti, zřekl se modliteb církve, zřekl se milosrdné lásky své duchovní matky, zřekl se její pomoci. Bývá mi tak smutno, kdykoli čtu v novinách oznámení, že ten neb onen byl zpopelněn. je pravda, často to zavinili příbuzní a v takovém případě netrestá církev nebožtíka; ale jindy si to zavinil sám a potom nese i důsledky. Vraťme se však k výkladu mše svaté!
Kněz vzpomněl již na celou církev, pomodlil se za zemřelé, třetí prosba platí opět věřícím, kteří jsou v kostele. Zmínka o zemřelých připomněla církvi, že i pro ty, kteří jsou na bohoslužbě, přijde jedenkrát poslední hodinka, ve které se bude rozhodovati o jejich věčné spáse. Proto se obrací ke všem svatým a prosí je, aby svou přímluvou pomohli do nebe i těm, kdo jsou na mši svaté. Kněz bije se v prsa a praví: "Také nám hříšným služebníkům svým, kteří doufáme ve tvoje veliké slitování, rač jednou dáti podíl se svými svatými apoštoly a mučedníky!" Kněz vypočítává některé z nich, na př. sv. Štěpána, Ignáce, svatou Anežku a Cecilii, potom pokračuje: "Přijmi nás jednou v jejich svatou společnost, ne proto, že bychom toho sami zasluhovali, ale proto, že jsi tak štědrý a milosrdný dárce. Skrze Krista, Pána našeho."
Všimněte si, moji drazí, kolikrát připomíná kněz Pánu Bohu lidi, kteří jsou na mši svaté. Po prvé to učinil při obětování, kdy zvedal k nebi hostii; tehdy se modlil: "přijmi svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, tuto čistou hostii, kterou já nehodný sluha tvůj obětuji tobě, svému živému a pravému Bohu, za své nesčíslné hříchy, chyby a nedokonalosti, za všecky přítomné, za všecky věrné křesťany, živé i zemřelé, aby mně (samému) a jim všem prospěla ke spáse a k životu věčnému." Po druhé modlil se kněz za všecky přítomné před pozdvihováním. tehdy říkal: "Rozpomeň se, Pane, i na ty, kteří jsou tu v kostele přítomni! Ty znáš nejlépe jejich víru a víš o jejich zbožnosti." Po třetí modlí se za ně po pozdvihování a prosí dobrého Boha, aby jim dal jednou šťastnou hodinku smrti a blaženou věčnost. Jaký je to zisk pro duše, které si umějí ráno přivstat a přinésti Pánu Bohu nepatrnou oběť, jakou je stojí cesta do kostela! Je jim nahražena stonásobně, protože po celý den je provází Boží požehnání, které ráno tolikrát na ně svolával kněz u oltáře. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat