XXIII. Utrpení Páně.
Je jisto, že by byl vtělený Bůh, Ježíš Kristus, jedinou krůpějí krve, jediným slovem, ba jediným povzdechem svým mohl vykoupiti ne pouze nás, ale světy tisíceré. Než on ve své dobrotivosti chtěl za nás učiniti nejenom zadost spravedlnosti božské, ale zároveň i projeviti svoji nezměrnou lásku k nám. Poněvadž pak se láska nejlépe jeví v utrpení, neměl dosti na tom, že pro nás krásné nebe opustil, člověkem se stal, všechny trampoty pozemského života snášel, ale chtěl pro nás docela i trpěti, umříti: - Trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest. A právě tuto převelikou lásku jeho, kterou nám svým utrpením projevil, si dnes poněkud připamatujme. Řekl jsem "poněkud", neb vypověděti ji cele nedovede žádný jazyk lidský ani andělský. Trpělť on nevýslovně bolestí na duši i na těle.
1. Trpěl na duši - a to po celý život svůj. Jisto je, že Ježíš Kristus jako vševědoucí Bůh již od nejútlejšího mládí předem viděl, jak veliké utrpení a jak strašlivá smrt ho očekávají. Tento hrůzný obraz tkvěl mu stále před očima, rostl s ním od nejútlejšího mládí, mohutněl do rozměrů obrovských, čím více se blížil onen hrůzný den, jím předvídaný a očekávaný. Není divu, když v evangeliu nikdy nečteme, že by se byl Pán Ježíš někdy smál... Onen děsný obraz mu tanul stále na mysli. Když mluvíval se svými apoštoly, nejednou, aby jaksi svému úzkostí přeplněnému srdci ulevil, nechal si uniknouti nějakou malou zmínku o svém přesmutném konci... ale pak ihned obracel rozhovor jinam... uzavíral do srdce svého svoje utrpení, které z něho činilo Krále mučedníků, muže bolesti. - Bylo-li tomu tak v celém životě jeho, co teprve říci o jeho utrpení.
a) V zahradě getsemanské? - Tam rázem předstoupilo před jeho mysl vše, co měl vbrzku trpěti na těle, s takovou jasností a živostí, jako kdyby měl kruté nástroje svého utrpení před očima a cítil na sobě v téže chvíli všechny muky, které mu připraví. Políčkování v domě Kaifášově, bičování v nádvoří Pilátově, trním korunování, nesení kříže na Kalvarii, ukřižování: všechny ty muky se na něho řítili jako dravá zvěř... Divte se pak, když bolesti pekla obklíčili ho (Ž. 17, 6.)!
Než mnohem více! Je známo o svatých, že měli takovou ošklivost před hříchem, že - jako na př. sv. Stanislav Kostka - padali do mdlob, když jen hříšné slovo uslyšeli. Jakou tedy teprve ošklivost má před hříchem Ježíš Kristus, jenž je nejvýš svatý! A hle! On v zahradě getsemanské na sebe bere hříchy světa: Jako děsná povodeň se na něho řítí všechny hříchy, které od Adama až do oné chvíle spáchány byly, a které až do konce světa páchány budou. Počítejte můžete-li, miliony lidí, co jich na světě žilo, žije a žíti bude, počítejte všechny hříchy jejich, páchané takřka bez přestání, a pak si představte - dovedete-li to - úzkost, kterou Ježíš Kristus při pohledu na ně byl naplněn, když je na sebe vzíti a za ně pykati měl.
b) V rukou nepřátel. - Je jisto, že nespravedlnost bolí... A Ježíše jímají, vlekou před soudce, obžalovávají, na smrt odsuzují a jako největšího zločince přibíjejí na kříž... Co zlého učinil? Nic. Vědí dobře velekněží, že život jeho byl vždy svatý, ale právě proto jej pronásledují. Vědí dobře svědci, že jejich obžaloby proti němu si odporují a zhola nic nedokazují. Ví Pilát o jeho nevinnosti a prohlašuje několikráte: - Já na něm žádné viny nenalézám. Nevinnost Ježíše Krista je úplně jasna jak žalobcům, tak soudcům... A přece jej odsuzují na smrt. Oh, jak nespravedlivý je to soud! Jak bolestný pro Krista Pána!
Mnohem více, než nespravedlnost, bolí nevděk... Tu pak si vzpomeňte na onen lid, který za Ježíšem všude, až na poušť, spěchal a od něho nesčetnými dobrodiními zahrnován byl. Nedávno jej chtěli prohlásiti za svého krále, před několika dny s jásotem ho vedli do Jerusalema... A nyní nepronáší ani slova na jeho obranu. A kdyby bylo dosti na tom! Pilát se domníval, že Ježíše zachrání, když osud jeho vloží do rukou tohoto lidu. Dává mu na vybranou mezi Ježíšem a vrahem Barabášem. A ten lid volá o milost pro Barabáše! Jaké ponížení, jaká potupa pro Krista Pána! Ba ten lid jde tak daleko, že křičí: ukřižuj, ukřižuj ho! a hrozí Pilátovi vzpourou a žalobami: - Propustíš-li tohoto, nejsi přítel císařův (Jan 19, 12.)
c) Na Kalvarii. - Přenesme se konečně v duchu svém na Kalvarii. ježíš pní na kříži, bolesti jeho dostoupily vrcholu, jeho životní síla je vyčerpána. A v tomto utrpení je mu zříti po levici nešťastného lotra, jenž padá do zatracení v témže okamžiku, kdy on pro jeho spásu umírá. Při pohledu pak na něj se objevuje před duší jeho nekonečná řada a nezměrný počet těch, kteří budou rovněž trpěti tresty věčné, jako by Bůh pro ně ani nebyl zemřel: - Nadarmo jsem pracoval (Is. 49, 4.). Vám působí bolest nevýslovnou ztráta jediné osoby drahé, a Ježíš ztrácí duší neskonale milovaných velké miliony. Z toho suďte, jakým hořem byl naplněn! O vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest, jako bolest má (Thren. 1, 12.).
II. Na těle. - Tělo Ježíšovo bylo mnohem citlivější, než je tělo naše. On se totiž vtělil, aby trpěl. Proto mu Duch svatý utvořil tělo k tomuto úkolu úplně přiměřené, tedy tělo tak jemné, že mu mučení působilo mnohem větší bolesti, než tomu bylo u kohokoliv z nás.
a) A on byl bičován. - Když rozvášněný lid na Pilátovi stále urputněji žádal smrt pro Ježíše Krista, domníval se tento slabošský vladař, že zuřivost jeho ukojí, když ho dá bičovati. Vydal jej tedy katanům. Ti s ďábelskou rozkoší mu rychle svlékli šat, přivázali jej ke sloupu a spustili na jeho tělo příval strašlivých ran. Modré pruhy pod nimi ihned nabíhaly, kůže a maso v cárech k zemi padaly, že až kosti a vnitřnosti bylo viděti. My s němou tváří máme soucit, ale katané neměli slitování nejmenšího: rozbili ubohého Ježíše tak, že od zpodu nohy až do vrchu hlavy nebylo na něm zdraví: ale vše rána, a zsinalost, a oteklina (Is. 1, 6.); že Pilát mohl Židům zvolati: - Ejhle člověk, t. j. již nevypadá ani jako člověk, mějte s ním slitování!
b) Trním korunován. - Když si vrazíte trn do nohy, jaká to bolest! A trní naše nedá se ani srovnati s trním, které roste kolem Jerusalema, jehožto ostny jsou mnohem větší, tvrdší a bodavější. Tu pak vizte: Krutí žoldnéři, nemajíce dosti na bičování, spletli korunu z tohoto trní, vtlačili ji božskému Vykupiteli na hlavu a třtinovým klackem její ostny do ní ještě hlouběji zaráželi. kdo si tu dovede představiti utrpení Ježíšovo?
c) Těžký kříž nesl. - Pilát konečně vynesl nad Kristem rozsudek smrti. Nepřátelé vložili ihned na ramena jeho již připravený těžký kříž. Že byl těžký, poznáte lehce z toho, že jej bylo třeba zasaditi do země, a že na něm měl pníti člověk. Proto není divu, že ztrátou krve vysílený Ježíš cestou na Kalvarii pod ním opět a opět k zemi padá. Pomáhají mu vstáti ranami, jako zvíře na jatky ho vedou... Ženy jerusalemské, vidouce jeho zubožený stav, nad ním pláčí, ale katané nemají slitování žádného... Teprve tehdy, když se již sami obávají, že by jim cestou mohl zemříti, a že by přišli o divadlo viděti jej na kříži, přinucují Šimona Cyrenského, aby mu pomohl nésti kříž.
d) Byl ukřižován. - Když smutný tento průvod konečně došel na Kalvarii, strhli katané do ran zapeklé roucho s Ježíše... On sám klade se na kříž, a již ozývá se bušení kladiv, prorážejících dlouhými hřeby ruce a nohy jeho, a přibíjejících je na dřevo kříže... Krev stříká na všecky strany, a bolest z rukou a nohou se šíří po celém těle. Jaké muky vytrpěl božský Vykupitel, když mu takto byly proraženy svaly a žíly! A oč větší bylo toto utrpení, když žoldnéři kříž zvedli od země: rány se ještě více otvíraly, a kosti z kloubů vyšinovaly! Celé tři hodiny pněl božský Vykupitel v bolestech nevýslovných mezi nebem a zemí, až konečně zvolal: dokonáno jest, a nakloniv hlavu, vypustil duši.
Proč Pán Ježíš tyto bolesti na duši a na těle trpěl? Z lásky k nám: pro naši spásu. A kde je naše láska k němu? Oh, my nemilujeme Ježíše Krista! jeden muž byl odsouzen na smrt a byl uzavřen ve tmavém vězení. Přišel kněz, aby ho připravil na odchod s tohoto světa. Nalezl jej, an drží krucifix v ruce a pláče a zvlyká tak, že ho nebyl s to uklidniti. Konečně odsouzenec přece na chvíli zastavil slzy a jal se mluviti: - Snad si, otče, myslíte, že tak pláči nad trestem, který mne očekává. To nikoliv, ale pláči, žer po čtyřicet let jsem byl zarytým nepřítelem tohoto Ukřižovaného, a nyní nemám u sebe nikoho, kromě právě jeho. po čtyřicet let jsem se obracel zády k tomuto Ukřižovanému a běhal za přáteli, kteří byli příčinou mých provinění, pro která nyní mám jíti na smrt. Ti všichni mne opustili a nechtějí mne znáti. Jsem opuštěn i od svých domácích: hanbí se, že mají příbuzného zločincem; nezbývá mi, než toliko Ježíš, kterého jsem jenom urážel. - Takovéto myšlenky si uchoval až do posledního svého okamžiku.
Drazí moji! I nás dříve neb později opustí svět, a proto ještě dnes přiviňme se k Ježíši, který nás neopustí nikdy, a prosme jej: - O předrahý Spasiteli! Ty jsi řekl, že až budeš povýšen na kříži, všechno potáhneš k sobě. nyní na něm pníš, a proto splň slib svůj! Připoutej k sobě srdce všech zde přítomných křesťanů! Připoutej je k sobě silou nadpřirozenou, které nedovede odolati žádná zatvrzelost, žádná nestálost, a tak zajisti jejich spásu!
Žádné komentáře:
Okomentovat