úterý 22. ledna 2019

P. Jaroslav Dlouhý - Katechetické promluvy (24)

XXIV. Z mrtvých vstání Páně.

  Nad hrobem zesnulých lidí bývá napsáno: - Zde jest pochován, zde odpočívají tělesné pozůstatky toho neb onoho. Ale na hrob Pána našeho Ježíše Krista sám anděl z nebes napsal: - Ukřižovaný vstal z mrtvých, nechal ho tuto. A my těmto slovům jeho věříme a v Apoštolském vyznání víry voláme: - Třetího dne vstal z mrtvých. Než nevěrci se proti této pravdě brání zuby nehty, poněvadž dobře vědí, že s ní stojí a padá celé naše náboženství, oni pak že by neměli pro svou nevěru žádné omluvy. Proto se posměšně táží: - Vstal Ježíš Kristus skutečně z mrtvých? - Ano, odpovídáme my. A máme pro to důkazy tak mnohé a tak pádné, že i oni by je byli nuceni uznati, jen kdyby měli trochu dobré vůle. Poslyšte mne o tom, drazí moji!
  1. Především je třeba zjistiti následující otázku: - Zemřel Ježíš Kristus na kříži skutečně? Neb kdyby byl nezemřel, bylo by směšno se tázati, zda vstal z mrtvých. A tu prameny historické, svatá evangelia, spisy apoštolské souhlasně nám potvrzují, že Ježíš Kristus po svém ukřižování vypustil duši. Totéž potvrzuje i sám rozum náš. Stačí jenom povážiti jeho velikou ztrátu krve, když se na hoře Olivetské krví potil; bezesnou noc uprostřed katanů jej políčkujících; vysílení, které mu způsobily cesty od Kaifáše k Pilátovi, od Piláta k Herodovi a zpět; jeho bičování, které u Římanů bylo tak kruté, že k němu odsouzený ubožák mnohdy při něm klesl mrtev k zemi; jeho zrátu krve při trním korunování... Když pak si ještě připamatujeme jeho cestu na Kalvarii s těžkým křížem na ramenou, kterak slabostí třikráte pod ním klesá, kterak sami katané se bojí, aby jim cestou nezemřel, budeme o jeho skutečné smrti ještě pochybovati? Jak neměl zemříti, když po tom všem ještě byl na rukou a na nohou silnými hřeby na kříž přibit a na něm, z přečetných ran krváceje, po tři hodiny pněl? Jak neměl skutečně zemříti?
  Pod křížem stáli římští vojíni, kteří velice často vídali umírati. A co oni? Poněvadž pro svátky židovské nesměla těla odsouzenců k večeru po šesté hodině zůstati na kříži, zlámali dvěma spolu ukřižovaným lotrům hnáty, ale když přišli ke Kristu Pánu, viděli, že je mrtev. Přesto však probodli bok jeho kopím tak, že proniklo srdcem a plícemi, a, jak svědci tvrdí, na druhé straně vyšlo z těla ven. Byla to římská hasta, která byla 15 cm široká a způsobila ránu tak velikou, že apoštol Tomáš do ní chtěl vložiti ruku. Kterak tu neměl Ježíš Kristus zemříti?
  Ba smrt jeho byla zjištěna i úředně. Josef z Arimathie totiž žádal na Pilátovi mrtvé tělo Ježíšovo. Ten však dříve poslal na Kalvarii setníka, aby se přesvědčil, zda je Kristus mrtev skutečně, a teprve tehdy, když obdržel odpověď potvrzující, mu je vydal. - A dále! Byly by zbožné ženy při své lásce ke Spasiteli dovolili jej pohřbíti, kdyby v něm sebe nepatrnější známku života pozorovaly? - Josef z Arimathie konečně zaobaluje svaté Tělo do pláten a klade mu do hrobu sto  liber vonné masti. kdyby byl nebyl Ježíš zemřel na kříži, nebyl by se zadusil ve hrobě vůní této masti?
  Ne, o skutečné smrti Kristově nemůže zůstati v pochybnostech žádný rozumný a soudný člověk, třebas byl i nevěrcem!
  2. Nyní pak, drazí, obracím pozornost vaši ke hrobu Ježíšovu. Je uzavřen velikým kamenem. Židé pak si dí: On ten svůdce řekl ještě živ jsa: třetího dne vstanu z mrtvých. A napínají přes hrob silné provazy, dobře je upevňují a zapečeťují a stavějí silnou vojenskou stráž ke hrobu. Třetího pak dne z rána Máří Magdalena a jiné zbožné ženy jdou pomazat mrtvé tělo Ježíšovo. A co vidí? Kámen je odvalen, hrob prázdný, pouze prostěradla a rouška s hlavy tam leží. Ježíš Kristus z hrobu zmizel. Ale jak? Jsou tu možny pouze dvě věci: Stalo se tak buď způsobem přirozeným, neb zakročením moci s nebes.
  Pokud se přirozeného způsobu týče, mohlo by se toto zmizení vysvětlovati buď tím, že by apoštolové mrtvé tělo ukradli, neb že při zemětřesení, které po smrti Kristově nastalo, se hrob rozpukl, a ono se do země propadlo, neb že Jeržíš na kříži pouze omdlel, později pak přišel k sobě a sám vyšel z hrobu.
  a) Nuže, ukradli tělo Kristovo apoštolové? - Je všeobecně známo, že apoštolové, když byl Kristus Pán zajat, ztratili hlavu úplně. Všichni zbaběle utekli; Petr, hlava ostatních, jej z bázně před služkou po třikráte zapřel; na Kalvarii pak se opovážil jíti sv. Jan takřka samojediný. A tato bázlivost nebyla u nich jenom chvilková. Je známo, že pro strach židovský měli zavřené dveře ještě kolik dní po zmrtvýchvstání. A tu se táži: Je možno, aby takovíto lidé se pokusili o ukradení mrtvoly, zvláště když věděli, že u hrobu stojí silná stráž? Co by jim pomohlo, kdyby byli vojíni i spali? Ke hrobu, do skály vytesanému, byl přístup pouze z jedné strany, a tam byla stráž. Byli by mohli kámen, který byl tak těžký, že několik žen se úzkostlivě tázalo: Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových?, odvaliti tak, aby ji neprobudili? - Ostatně, proč by byli apoštolové tělo Kristovo kradli? Oni buď věřili, že vstane z mrtvých, neb nevěřili. jestliže věřili, mohli klidně vyčkati třetí den; pakli nevěřili, byli by si řekli se dvěma učedníky, jdoucími do Emaus: Je všemu konec.
  b) Či snad pohltila Ježíše při zemětřesení puklá skála? Ale vždyť žádné pukliny v jeho hrobě nebylo a není. A nebyla by pak puklina pohltila s Tělem i plátna, do nichž bylo zabaleno?
  c) Namítají, že lze připustiti: Ježíš na kříži pouze omdlel a jako zdánlivě mrtvý byl pochován; později pak že přišel k sobě a sám z hrobu vyšel. - Dokázali jsme již zcela jasně, že zemřel skutečně. Ostatně ptejte se lékařů, jak dlouho omdlelý člověk vydrží na živu? Oni vám řeknou, že nejdéle půl hodiny; není-li v této době přiveden k sobě, že se dostaví smrt skutečná. Jak dlouho však trvalo, než byl Kristus Pán pochován? Počítejte dobu, než Pilát smrt jeho zjistil a Josefu z Arimathie tělo jeho vydal, snímání z kříže, omývání, mazání vonnou mastí, zaobalování v plátna a pak pohřeb, a uznáte sami, že to trvalo ne půl, ale takřka celé tři hodiny. Kterak by se tu tedy nedostavila smrt skutečná? A ještě jedna věc! Kdyby byl Kristus Pán sám z hrobu vyšel, kterak by se byl mohl ihned zjevovati apoštolům a konati dlouhou cestu do Emaus, když měl nohy probodené? Pak by byl na ně činil dojem ubohého mrzáka a nikdy ne Krista oslaveného!
  3. Ne, přirozeným způsobem zmizení těla Kristova vysvětliti nelze. Než i z toho ještě nechci vyvozovati, že vstal z mrtvých. Pro to máme důkazy jiné. Jsou jimi jeho zjevení. Viděli ho z mrtvých vstavšího Máří Magdalena, dva učedníci do Emaus jdoucí, Petr, apoštolové; zjevil se 120 lidem u Bethanie a, dle svědectví sv. Pavla, více než 500 lidí.
  Nuže, jaká ještě pochybnost zbývá o zmrtvýchvstání Páně? Snad že apoštolové to světu nalhali? Oh, když si představíme veškeru jejich malomyslnost a duševní sklíčenost, do které po zajetí Kristově upadli, jsme nuceni usouditi, že by mluvili, jak jsme již řekli: - My pak jsme se nadáli, že by měl vykoupiti lid izraelský; ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes, jakž se to stalo (Luk. 24, 21.), t. j. již je všemu konec! - Ostatně kdy někdo lže? Když z toho má nějaký prospěch. Ale jaký prospěch měli apoštolové z hlásání zmrtvýchvstání Páně? Pouze pronásledování, žaláře a násilnou smrt. Oh, nepodstupují se muky, neobětuje se život pro nějakou lež! - Neb snad byli hallucinováni, jak to svým čtenářům hledí namluviti Renan ve svém bezbožném Životě Ježíšově, který i po našem českém venkově koluje? Že by měli pouze nějaké přízraky, a ne že by viděli skutečného Krista? Oh, apoštolové nebyli tak lehkověrní! Zbožné ženy jim zvěstují vidění andělské, ale oni nevěří a pokládají je za šílené. Kristus Pán se zjevuje jim; a není to pouze nějaký zjev mlhový, prchavý, němý, ale mluví s nimi, dává jim naučení, a oni přece nevěří!... Uvěřují teprve tehdy, když se dotýkají těla jeho a vidí ho před sebou jisti. Nepřítomný Tomáš nepopřává víry svým druhům, leč až si vloží prst v ruce jeho a nohy jeho a ruku v bok jeho. Jak lze tedy tvrditi, že tito lidé byli hallucinováni? - Ostatně, že jeden, dva mohou se domýšleti, že někoho vidí, ač tomu není tak, je možno. Ale aby se tak stalo u 11, 120, 500 lidí, je nemožnost naprostá.
  Konečně drazí, si připomeňte bázlivost apoštolů, o které jsme již mluvili, a pak s ní porovnejte neohroženost, se kterou týmž židům, před nimiž se před několika dny chvěli, ústy sv. Petra volají: "Muži israelští, Bůh otců našich oslavil Syna svého Ježíše, kterého vy jste vydali Pilátovi. Zapřeli jste svatého a spravedlivého, zabili jste původce života, kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož my svědky jsme." Jak vysvětliti tuto náhlou změnu? Kde apoštolové nabrali odhodlanosti a neohroženosti? Zmrtvýchvstání Ježíše Krista to bylo, jenž je probudilo z jejich spánku, posilnilo jejich víru, učinilo z nich hrdiny a mučedníky.!
  Ne, marny všechny vytáčky: - Kristus Pán vstal z mrtvých skutečně a v pravdě.
  4. Tu pak se ohlédněme kolem sebe. Co se stalo na Veliký pátek v Jerusalemě, opakuje se dnes mezi námi. Co je mezi námi Jidášů, kteří Krista zrazují, Petrů, kteří jej zapírají, fariseů, plných předsudků a nenávisti proti němu, co Pilátů, kteří jej nespravedlivě odsuzují, co nových židů, kteří se mu rouhají!
  Sv. Markéta, panna a mučednice, byla předvolána před pohanského vladaře. Ten se jí tázal, jakého je náboženství. - Jsem křesťanka, odpověděla ona pevně a důstojně. - Jakže, ty se klaníš člověku, který byl přibit na kříž? zvolal s nevolí vladař. - A odkud to víš? - Z vašich knih, kterým říkáte evangelia. - Ale ta evangelia vypravují nejenom o utrpení mého Spasitele, nýbrž také o jeho zmrtvýchvstání a oslavení. Proč věříš, že byl ukřižován, a ne také, že vstal z mrtvých? Proto my radostně opakujeme to slovo, které zaznělo nad otevřeným hrobem jeho: alleluja. Když vstal z mrtvých, pak je pravým Bohem a pravou je víra naše. proto my tak statečně čelíme všem utrpením, kterými nás pronásledujete. Nás sílí myšlenka, že Ježíš zmrtvýchvstavší na nás patří a slibuje zmrtvýchvstání i nám. - Při těchto slovech obličej její zářil stále větším a větším jasem a krásou: viděla vzkříšeného a oslaveného Ježíše. - Lid, patře na ní, žasne, ale tím více popuzen vladař, dal jí stíti hlavu.
  A podobně, ó drazí, nechť září obraz Zmrtvýchvstavšího před očima i vám uprostřed nevěreckého světa. Neohlížejte se na nikoho, ale kráčejte za ním, volajíce: - Vím, komu jsem uvěřil; je to Bůh, a ten mne nezklame nikdy-

Žádné komentáře:

Okomentovat