Svatý Hilarius, biskup, vyznavač, učitel církve - 14. ledna (Životopis z knihy Naše světla)

  Hilarius se narodil v Piktavii, t. j. v Piotiers ve Francii počátkem čtvrtého století. Jako syn vznešené pohanské rodiny studoval na školách v Řecku a v Římě, stal se řečníkem a spisovatelem, oženil se a spokojeně žil své rodině a studiu. To ho odvádělo víc a více od římského pohanství a přibližovalo k víře v jednoho Boha. Tak připraven studoval knihy Starého Zákona, které mu otevřely nový svět, jehož splnění poznal v Novém Zákoně. Neodolal milosti a stal se křesťanem.
  Jaké úcty požíval u svých krajanů, lze poznati z toho, že r. 350 byl jednomyslně zvolen biskupem.
  Dějinného významu nabyl Hliarius když bouře arianismu šla Evropou a způsobila náboženské a politické zmatky. Hilarius chtěl být dobrým pastýřemduší a nemíchal se do věcí státních, nemohl však mlčeti, když se stát míchal do věcí náboženských. To se stalo na milánském sněmu, kdy císař Konstancius nutil biskupy, aby hlasovali pro blud ariánský.
  Hilarius veřejně hájil katolickou víru. Když mu radili k opatrnosti, odpověděl: "Nepřijali jsme ducha bázně!" Nedopřál si pokoje, až katoličtí biskupové Francie vyloučili ariánského biskupa Saturnina z Církve. Saturnin se pomstil, udal Hilaria u císaře a dosáhl, že byl ze země vypověděn. Musil do Malé Asie, kde bylo hlavní sídlo arianismu. Tam se oddal studiu a napsal dvanáct knih: "O víře" a "O nejsv. Trojici".
  Žádal u císaře slyšení, aby mu vysvětlil své katolické stanovisko, byl však odmítnut. Dosud věřil v dobrou vůli císařovu, ale po tomto odmítnutí poznal jeho pravé smýšlení a napsal plamenný protest proti znásilňování Církve, z něhož vybíráme několik vět: "Je čas, abych mluvil, neboť mlčení by nebylo znamením mírnosti, nýbrž slabosti... Kdo má vyřknouti pravdu, ne-li služebník pravdy?... Chci tobě, ó císaři Konstanci, mluviti, jako bych mluvil k Neronovi: Ty vedeš boj s Bohem a s jeho služebníky a přetvařuješ se , jako bys byl křesťanem." Císař, aby se nepříjemného mravokárce zbavil, poslal ho zpět do Gallie, kde ho věřící s velikou radostí přivítali.
  Večer svého života strávil v klidu a toho klidu použil, aby vytvořil duchovní písně ba hymny. Zemřel 13. ledna 368.