Antonín Veliký narodil se r. 251 v Kómě v severním Egyptě. Pomáhal se svou sestrou rodičům v hospodářství. Rodiče brzy zemřeli a Antonín se musil starati o hospodářství a osiřelou sestru.
Když bylo Antonínovi asi dvacet let, slyšel v neděli při bohoslužbách slova evangelia: "Chceš-li býti dokonalý, jdi, prodej co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; a pojď a následuj mne!" (Mat. 19, 21.) Doslova tak ihned učinil, jenom něco peněz si ještě podržel pro sebe a mladičkou sestru. Když však zase slyšel v evangeliu slova Páně: "Nepečujte úzkostlivě o zítřek" (Mat. 6, 34.), rozdal i zbytek svého majetku a začal o samotě vésti život přísného sebezáporu.
Zbožný život není zbožná zahálka. Antonín byl pamětliv slov apoštolských: "nechce-li kdo pracovati, ať nejí." (2. Soluň. 3, 10.) Proto pletl rohožky. Část výdělku užil ke své výživě, zbytek rozdával hned chudým. přitom se neustále modlil podle slov evangelistových: "Třeba se vždycky modliti a neustávati." (Luk. 18, 1.)
Zlý duch ho nejednou pln nenávisti prudce pokoušel, avšak Antonín porazil ďábla pokornou modlitbou, postem a myšlenkou na poslední věci.
Pověst o jeho dokonalosti se šířila a přicházelo k němu nejen mnoho jinochů, aby se naučili životu zbožnému, ale též mnoho zvědavců, aby viděli slavného muže.
Proto utekl Antonín hlouběji do pouště. Tři dni a tři noci putoval, až přišel k vysoké hoře. Na úpatí nalezl pramen dobré vody a vůkol rovinu, na níž bylo několik palem. Toto místo si vyvolil. Chléb mu přinášeli pastevci, kterým se líbila jeho přívětivá, radostná zbožnost. když se dověděli jeho učedníci, kde je, i oni přinášeli mu jako dítky svému otci potraviny. Antonína však mrzelo, že se pro něho tolik unavují, i prosil je, aby mu přinesli sekeru, rýč a trochu obilí. Vybral si kousek půdy, obdělal ji a zasel obilí, aby měl dosti chleba na výživu. Radoval se, že již nikomu nebude na obtíž. Když opět začali k němu přicházeti lidé, pěstoval ještě trochu zeleniny, aby mohl cestujícím podat občerstvení.
Jeho žáci si zřídili blízko něho své chýšky. Tak vznikla první osada mnichů. Slula Fainum. Antonín vzdělával všecky v duchovním životě svým příkladem a slovem. Dal jim moudrá pravidla pro duchovní život. Zde některá z nich: Ctnost není tak těžká, jak se zdá. - Nejvíce prospívá křesťanu, když každodenně pomyslí: Dnes teprve začínám sloužiti Bohu svému, a ten den může také býti poslední mého života. - Proti vlažnosti je nejprospěšnějším prostředkem myšlenka, že život člověka je krátký a nejistý jeho konec.
jednou přišli k němu dva pohanští mudrci. Řekl jim: "Proč jste konali tak dalekou cestu, abyste viděli prostičkého člověka?" Když mu odpověděli lichotivě, že je člověkem velice rozumným, pravil k nim: "Máte-li mne za rozumného muže, buďte takoví jako já."
Císařové Konstancius a Konstans poslali Antonínovi listy, doporoučeli se do jeho modliteb a prosili, aby je dopisem potěšil. Mniši se podivovali tomu, že císař píše Antonínovi. On však odpověděl: "Nedivte se, že císař mne píše, vždyť je pouhý člověk; divte se spíše tomu, že Bůh sám napsal lidem zákon a že Syn Boží mezi lidmi přebýval." A pak dal napsati císaři, aby vládl spravedlivě, aby byl laskavý k chudým, aby se nevynášel nad ostatní lidi, protože také on bude jednou souzen Bohem.
Za pronásledování r. 311 vydal se do Alexandrie, aby hájil svého žáka Athanasia proti pomluvám, že je bludařem.
Ve městě se mu nelíbilo. Vrátil se na poušť. Když cítil, že zemře, řekl svým žákům: "Následujte Krista! Vystříhejte se odpadlíků a bludařů!"
Zemřel maje let života svého 105, z nichž skoro 90 prožil na poušti.
Žádné komentáře:
Okomentovat