Nejsvětějšího jména Ježíš.
Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. (Luk. 1, 31.)
Čtení ze Skutků apoštolských (4, 8 - 12.)
V oněch dnech Petr, naplněn byv Duchem svatým, řekl k nim: Náčelníci lidu a starší, poslyšte: Jestliže my dnes jsme vyslícháni pro dobrodiní na člověku nemocném, jímž totiž on jest uzdraven, budiž známo všem vám i všemu lidu israelskému: Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, kterého však Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí tento pře vámi zdráv. To jest ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, který však se stal kamenem úhelným. A není v nikom jiném spásy, neboť není jiného jména pod nebem daného lidem; v němž bychom měli spaseni býti.
Pokračování svatého Evangelia podle Lukáše (2, 21.)
Za onoho času, když se naplnilo dní osm, aby dítko bylo obřezáno, nazvali jméno jeho Ježíš, kterým bylo nazváno od anděla, prve než se počalo v životě.
Kázání
Ustavičně slyšíme nářek, jak rychle mizejí u nás krásné lidové zvyky. A neplatí to jen v životě občanském, stejně je tomu i na poli náboženském. A tak místo zbožného pozdravu "Pochválen buď Ježíš Kristus!" slyšíme již jen bezduché "Dobrý den!", "Nazdar!" nebo "Ruku líbám!" Zašlo se ještě dále, snad jste si toho ani nepovšimli. Jméno Ježíš ustupuje v knihách do pozadí, místo něho se zavádí slovo Kristus. Nestalo se to náhodou; je to jen důkazem náboženského chladu, který prožíváme. Kristus nám praví poměrně velice málo; slovo Ježíš nám připomíná příliš Boží právo na naši lásku a vděčnost, proto se mu raději vyhýbáme.
Konáme dnes slavnost nejsv. jména Ježíš. Proto jsem se rozhodl, že k vám promluvím o tomto jméně Bohočlověka a povzbudím vás opět k úctě a důvěře a lásce. Zaslouží si toho plnou měrou, protože slovo Ježíš je jménem nejsvětějším, nejmocnějším a nejsladším.
I. Ježíš je jméno nejsvětější. Svatá je nám památka otcova, který pro nás tolik pracoval a trpěl a velmi by nás zabolelo, kdyby ji někdo v naší přítomnosti potupil. Svatá je nám vzpomínka na matku, která nás tolik milovala, a těžko bychom odpouštěli tomu, kdo by se jí nešetrně dotekl. A přece všecka láska otcova a matčina byla jen slabým stínem toho, co pro nás učinil Ježíš. Vzpomeňte, jak sám kdysi řekl: "Větší lásky nemá nikdo nad tu, aby kdo položil život svůj za své přátele." (Jan 15, 13.) Ať jsme jacíkoli, každý můžeme říci s apoštolem Pavlem: "Kristus si mě zamiloval a sebe sama vydal za mne." (Gal. 2, 20.)Proto památka Ježíšova, jméno Ježíšovo má nám býti ze všeho nejdražší a nejsvětější.
Což tedy divu, že i Písmo svaté mluví o něm s největší úctou. podle sv. Petra (Skutky 4, 12.) "není jiného jména pod nebem daného lidem, v němž bychom měli spaseni býti." A stejně to kázal sv. apoštol Pavel: "Proto povýšil ho Bůh a dal mu jméno, které jest nade všecko jméno, aby ve jménu Ježíšově pokleklo veškeré koleno nebešťanů, pozemšťanů i těch, kteří jsou v podsvětí." (Fil. 2, 9.) Proto napomínal první křesťany, aby tímto svatým jménem posvěcovali celý svůj život: "Cokoli činíte slovem nebo skutkem, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše Krista." (Kol. 3, 17.)
Svaté, přesvaté je jméno Ježíšovo; proto Bůh trestá tak přísně každou potupu, která se mu stala. Vy starší jistě se ještě pamatujete na strašnou záhubu lodi "Titanic" r. 1912; o život přišlo tehdy na 1100 lidí. Titanic měla býti největší lodí světa a chloubou moderní techniky. Když byla stavěna, byly její boky popsány rouhavými nápisy. mezi jinými bylo tam možno čísti slova: "Tebe ani Kristus nepotopí." Katolický lodník, který to viděl, psal tehdy svým rodičům do Dublina: "Jsem přesvědčen, že tato loď do Ameriky nedojede." A nedojela. Ledová kra jí učinila náhlý konec. Bůh nenechá se posmívati svému milovanému Synu.
A ještě jeden doklad. V sicilském městě Messině nebylo již 120 roků zemětřesení. O vánocích 1909 otiskly nevěrecké noviny "Il telefono" rouhavou báseň; v ní stála také slova:
"Můžeš-li Ježíšku,
pošli nám trošičku
zemětřesení!"
Dva dny potom, v noci ze 27. na 28. prosinec dostalo se jim božské odpovědi. Přišlo takové zemětřesení, že za půl minuty bylo město hromadou trosek a v nich zahynulo na 60000 lidí; mezi nimi také všichni příbuzní básníkovi. On sám zešílel.
Vím dobře, vy byste nebyli schopni takového rouhání; zato tím častěji vyslovujete toto svaté jméno nadarmo, zbytečně, snad i ve zlosti. Někdo nemůže ani promluviti, aby do každé věty nevpletl aspoň jedenkráte toto přesvaté jméno. Zneužívání slov "Ježíš Maria" stalo se u nás již národním zlozvykem, po tom nás v cizině poznávají. V četných státech vznikly spolky, které si vytkly za úkol boj proti zneužívání Božího jména; tu a tam byly zákonem vypsány i pokuty pro každého, kdo se tak zapomene. U nás dosud takového spolku nemáme; proto hleďme sami, aby se v našich rodinách nikdo této chyby nedopouštěl. Upozorňujte laskavě svoje děti. Ještě lépe uděláte, pomodlíte-li se po každé náhradou "Sláva Otci".
Blah. Jindřich Suso vyryl si svaté jméno Ježíšovo železem do prsou a pravil: "Milenci nosívají u sebe obraz své milenky; já tě miluji Ježíši, vroucněji, proto jsem si vepsal tvoje jméno do svého těla." Nikdo od nás nežádá, abychom napodobili světce doslova; udělejte to však duchovním způsobem. Vpišme si jméno Spasitelovo tak hluboce do srdce, aby je nevymazala žádná zloba lidská. Často a rádi se pozdravujme po křesťansku: "Pochválen buď Ježíš Kristus!" a odpovědí: "Na věky. Amen." Papežové udělili 300 dní odpustků každému, kdo tento pozdrav vysloví nebo naň odpoví. Dovedete si představiti, jaké duchovní bohatství bychom mohli získati za celý život? Jak bychom umenšili svůj dluh, který máme u Boha?
II. Jméno Ježíšovo není jen nejsvětější, je také nejmocnější. Pamatujete se na epištolu, kterou jsem vám četl před kázáním (Skutky 4, 8 - 12.)? A na slova apoštola Petra: "Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista... stojí tento před vámi zdráv." (Skutky 4, 10.) Je to úryvek z delšího vypravování Skutků apoštolských.
Jako všude na poutních místech byl také vchod do jerusalemského obležen chudáky a mrzáky, kteří se dožebrávali nějaké almužny. Kdysi šel do chrámu apoštol Petr a Jan. Když se blížili k chrámové bráně, přinášeli právě člověka, který byl od narození chromý. Petrovi se ho zželelo; proto se zastavil a pravil k nemocnému: "Zlata a stříbra nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" (Skutky 3, 6.) V tom okamžiku byl mrzák uzdraven a pln radosti poskakoval kolem apoštolů.
Ano, jméno Ježíšovo je nejmocnější; neodolá mu ani celé peklo. Sv. František de Paula se kdysi dověděl, že na rozbouřeném moři hrozí záhuba jakési lodi. Bez odkladu pospíšil do přístavu, udělal směrem k lodi znamení sv. kříže a zvolal vroucně: "Ježíši Ježíši!" V tom okamžiku bouře ustala a loď veplula klidně do přístavu. Oč spíše, moji drazí, utiší toto mocné jméno záhubnou bouři pokušení, budeme-li je s úctou vzývati. Proto říkával sv. Justin: "Zápasíme-li s peklem se jménem Ježíšovým na rtech, bojuje Ježíš za nás, s námi a v nás a nepřátelé se dávají na útěk, jakmile zaslechnou jeho jméno." Pravdu těchto slov zakusil na sobě svatý poustevník Antonín. Kdysi dorážel na něho prudce ďábel; ale světec se bránil slovy: "Všechnu tvou sílu pokoří Ježíš." Sotva to dořekl, zmizel pokušitel.
Proto si navykněte říkati v pokušení zbožně svatá jména "Ježíš, Maria a Josef", a jistě nezhřešíte. Braňte se tak, láká-li svět, tak bojujte, svádí-li ďábel, tak se chraňte, lichotí-li tělo!
III. Jméno Ježíš není jen nejsvětější a nejmocnější; je také nejsladší; proto nám dovede osladiti každé utrpení - jak v životě, tak ve smrti.
Zajímavé potvrzení této pravdy nacházíme již ve Skutcích apoštolských. Velerada nechtěla dovoliti, aby apoštolé hlásali novou víru; proto je vsadila do vězení. Na druhý den je sice propustili, ale napřed je kázali zbičovati. A víte jak zakončuje Písmo svaté tuto zprávu? "I šli z velerady s radostí na tím, že byli hodni učiněni trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo." (Skutky 5, 41.) Vzpomínka na Ježíše jim osladila bolest, kterou přetrpěli.
Když apoštol Pavel šel naposledy do Jerusalema, byl všude varován před touto cestou. Prorok Agabus vystoupil před shromážděným lidem, vzal Pavlův pás, svázal si jím ruce i nohy a zvolal: "Toho muže, jemuž patří pás tento, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů." (Skutky 21, 11.) Po těch slovech rozlehl se prostornou síní hlasitý pláč. Jen Pavel zůstal klidný a odpověděl: "Vždyť já jsem hotov nejen svázati se dáti, nýbrž i umříti v Jerusalemě pro jméno Pána Ježíše." (Skutky 21, 13.) Ale i z novější doby se dovídáme o stejných hrdinech. Když umíral hrabě Leopold Štolberg, pravil k lékaři: "Povězte mi upřímně, zemru zítra či až pozítří?" Lékař odpověděl: "Vaše živá víra a váš křesťanský život mi dovolují, abych vám pověděl pravdu. Ještě před půlnocí budete zbaven všeho utrpení." Na to nemocný: "Chvála Bohu, děkuji vám. Pochválen buď Ježíš Kristus!" To bylo jeho poslední slovo; krátce potom skonal.
A nedivme se této zázračné sladkosti jména Ježíšova! připomíná nám přece toho, kdo pro nás tolik přetrpěl. Proto říkával sv. Bernard: "Co hledáš v Ježíši a co v něm nacházíš? Bloudíš-li, je ti vůdcem. Jsi-li nemocen, je ti lékařem. Jsi-li nespravedlivě očerněn, je ti obhájcem. Jsi-li v nouzi, je tvým dobrodincem, jsi-li smuten, je tvou nejlepší útěchou."
Jméno Ježíšovo je nejsvětější, proto je nikdy zbytečně nevyslovujme; je nejmocnější, proto se k němu utíkejme v každé potřebě těla i duše; je nejsladší, u něho hledejme útěchu v každém utrpení.
Se jménem Ježíšovým přijímal nás kdysi kněz na křtu svatém do církve katolické; jeho svaté jméno bude nám jednou předříkávati v hodinku smrti. Přičiňme se, aby celý náš život byl neustálou chválou sv. jména Ježíšova; potom je budeme oslavovat i po celou věčnost. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat