Vstaň a sviť, Jerusaleme, neboť přišlo světlo tvé a sláva Páně vzešla nad tebou. Neboť, hle, temnoty přikrývají zemi a mrákota národy, ale nad tebou vzešel Hospodin a jeho slávu lze v tobě viděti. A pohané budou choditi ve tvém světle a králové v lesku tvého východu. Pozdvihni vůkol oči své a viz: Všichni ti pospolu přišli k tobě. Synové tvoji zdaleka přijdou a dcery tvé z klínů povstanou. Tehdy budeš hleděti a rozplývati se, diviti a šířiti se bude tvé srdce, až k tobě zamíří bohatství moře, až k tobě přijde síla národů. Záplava velbloudů tě zatopí, dromedáři z Madjanu a Efy; všichni ze Sáby přijdou, zlato i kadidlo přinesou a slávu Páně budou zvěstovati.
Pokračování svatého Evangelia podle Matouše (2, 1 - 12.)
Když se narodil Ježíš v Betlemě judském za dnů Heroda krále, aj, mudrci od východu přišli do Jerusalema a pravili: Kde jest ten novorozený král židovský? Neboť jsme viděli hvězdu jeho na východě, i přišli jsme poklonit se jemu. Uslyšev to Herodes král, vzrušil se, a všecek Jerusalem s ním. I shromáždiv všecky velekněze a znalce Písma v lidu, tázal se jich, kde se má Mesiáš naroditi.Oni řekli jemu: V Betlemě judském; neboť takto jest psáno skrze proroka: A ty Betleme, území judské, nikoli nejsi nejmenší mezi knížecími městy judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude spravovati lid můj israelský. Tehdy Herodes, povolav tajně mudrce, vyptal se jich bedlivě na čas, kdy hvězda se jim ukázala, a poslav je do Betlema, řekl: Jděte a ptejte se pilně po chlapci, a když ho naleznete, zvěstujte mi to, abych i já přijda poklonil se jemu. A oni vyslechnuvše krále odešli. A hle, hvězda, kterou byli uzřeli na východě, předcházela je, až přišedši stanula nad místem, kde bylo dítě. Uzřevše pak hvězdu, zaradovali se radostí velmi velikou. A vešedše do domu, nalezli dítko s Marií, matkou jeho, a padše klaněli se jemu. A otevřevše poklady své, obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. A dostavše napomenutí ve snách, aby se nevraceli k Herodesovi, navrátili se jinou cestou do své země.
Kázání
1. Když byli židé v zajetí mezi cizími národy, rozhlásili tam také naděje své v zaslíbeného Vykupitele, takže skrze ně dověděli se i pohané, že z domu Jakubova vyjde "hvězda", z které vzejde požehnání všem národům. I uvěřili mnozí z pohanů v zaslíbení toto, víra ta dědila se od otců na syny, a pevně se zakotvila i v srdcích svatých tří mudrců a králů. A proto, když ukázala se zrakům jich hvězda neobyčejné velikosti a krásy, jež světlem svým zářila k západu, a dle vidění blahoslavené Kateřiny Emerichové, ve středu svém ukazovala podobu děťátka; seznali z toho, že dávná proroctví o narození mesiáše se vyplnila; a proto vydali se od východu k západu na cestu, aby novorozeného Vykupitele vyhledali, uctili i obdarovali.
Cesta byla daleka, a proto i velice obtížná a nebezpečná, poněvadž nebylo tehdy dopravy, pohodlí a bezpečnosti, jakých máme my v krajinách našich. Ale muži ti, láskou k Bohu nadšení přemohli všechny obtíže, až druhého roku po narození Děťátka betlémského dorazili k Jerusalemu, hlavnímu městu národa židovského.
2. Leč nastojte! Nové obtíže! Hvězda, jež je k městu byla přivedla, náhle zrakům jich zmizela. A když se po městě tázali, řkouce: "Kde jest ten, který se narodil, král židovský?" Neznamenali žádného radostného překvapení mezi obyvateli Jerusalema; ba "uslyšev to herodes král - zarmoutil se - i všecken Jerusalem s ním!"
Lekl se Herodes o svůj trůn, když uslyšel o novorozeném králi židovském; zarmoutili se obyvatelé města, bojíce se rozličných nátisků od krále svého, jakožto známého ukrutníka. Jestliže ale sám Jerusalem celý nechce věděti o novorozeném Králi a Vykupiteli svém; co má na něm záležeti cizincům? Neměl-li by se vrátiti jedenkaždý do své vlasti, a zastyděti se, že tak lehko nějakým proroctvím uvěřili, a v nové hvězdě hned hlasatele novorozeného Mesiáše viděli?
O, tak nesmýšleli mudrcové od východu! Ale neustáli po novorozeném králi se dotazovati, až poučeni byli slovy prorokovými: "A ty Betléme, země judská! nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty judskými; neboť z tebe vyjde vévoda, kterýž by spravoval lid můj israelský!"
Slovy těmi byvše u víře své jen více utvrzení, vydali se mudrci do betléma. A hle! Že nedali se zviklati u víře své v přípovědi Boží, ani obtížemi cesty, ani nevšímavosti židů. Bůh za odměnu důvěry v Něho, sotva z Jerusalema vyšli, ukázal jim opět i hvězdu, jež od té doby "předcházela je, až i přišedši stála nad místem, kdež bylo Dítě."
Bůh uvedl tedy věrné své, aby mohli patřiti v milostný obličej Syna Jeho, klečeti u jeslí Jeho, klaněti se Jemu.
A že poddali se s důvěrou vedení Prozřetelnosti Boží zevně, omilostnil je Bůh i uvnitř světlem Svým, jež duchy jich osvítilo, že v Novorozeňátku dokonale poznali Toho, jenž přijíti měl. A že v pravdě dokonale Ho poznali, o tom svědčí dary, jimiž Ho obmyslili; nebo "otevřevše poklady své, obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu."
Zlato, kov nejvzácnější, dáváno bývá od poddaných darem králům; králové obětujíce Ježíškovi zlato, uznávají sebe poddanými jeho a Jej svým Králem.
Kadidlo obětuje se Bohu; dým z něho vystupující představuje modlitby věřících, jež k trůnu nebeskému se vznášejí. Darovali-li mudrcové Ježíškovi kadidlo, znamenalo to tedy, že v Něm poznávají svého Boha.
Myrha jest vzácný prášek, z něhož připravují v krajích východních drahou mast na pomazání vznešených mrtvých. Jestliže mudrcové přinesli Ježíškovi myrhu na pomazání mrtvého těla; vyjádřili Jemu tím, co o něm věří, že totiž za spasení lidstva zemře; a jestli zemře, že tedy jest i smrtelným člověkem, jako jedenkaždý z nás.
Dary svými tedy mudrci - králové vyznávají, že Pán Ježíš jest naším králem, naším Bohem, ale i nám rovným člověkem. Kdo jiný mohl jim toho poučení dáti, leč Sám Bůh?
3. Proč asi konáme my dnes památku svatých tří mudrců a králů?
Církev velí slavnosti a památky posvátných událostí konati pro poučení a povzbuzení naše.
a) Prvé naučení plyne nám z neoblomné víry svatých mudrců, a nesborné důvěry v pomoc Boží. Jako tedy oni nedali se zmásti ani obtížemi daleké a nebezpečné cesty, ani netečností židů, ani zmizením vedoucí je hvězdy; tak máme i my věrně při slovu Božím státi, byť bychom nemohli tajemství svaté víry, právě proto, že tajemstvími Božími jsou, krátkým rozumem svým postihnouti; byť bychom setkávali se s nevšímavostí i lhostejností ve věcech svaté víry a bohulibých ctností při mnohých křesťanech, ba snad i při osobách nad jiné nám milých a blízkých; byť bychom na vyznávání svaté víry své měli snášeti přemnohé obtíže, rozličné potupy, všeliké ústrky, by snad ztrátu jmění, zdraví i života, jako svatí mučeníci. Neboť věrný jest Bůh, a dostojí tedy zajisté přípovědi Své, kterou zavázal se věrným Svým vyznavačům, když řekl: "Kdožkoli vyzná Mne před lidmi, toho i Já vyznám před Otcem Svým, Jenž jest v nebesích" (Mat. 10, 32.).
b) Druhé naučení obsaženo jest v darech tří sv. mudrců. Jako oni obětovali Novorozeňátku betlémskému zlato, kadidlo a myrhu, tak máme obětovati i my Jemu:
Předně zlato.
A kterak mohu já dáti zlata, řekne snad někdo, když zlata ani stříbra nemám, ba i menších penízků jen poskrovnu?
A přece, milý příteli! Dím, musíš obětovat Ježíškovi zlato! To jest: to nejvzácnější, co máš; to jest lásku svou, kterou svatý Bonaventura zlatem naším nazývá. Miluj Boha nade všecko, to jest: dávej Jemu přednost přede všemi tvory, ve všech věcech, a obětuješ Jemu zlato. Miluj bližní své pro Boha, že On tak velí, a jak On velí; miluj duši svou, i tělo své, ale rozumně, tak abys je k odplatě po smrti připravil; a obětuješ Ježíškovi zlato! Miluj náměstky Ježíškovi, duchovní představené své, o nichž Spasitel dí: "Kdo vás slyší, Mne slyší, kdo vámi pohrdá, Mnou pohrdá;" a dáváš Jemu v oběť zlato! Cti Rodičku Boží, svatého Josefa, pomocníka v potřebách tělesných; cti přátele Boží, jak Bůh velí, anebo si přeje; a obětuješ Bohu zlato!
Obětuj i kadidlo! To jest vykonávej řád modlitby své ráno, když den začínáme; u večer, když den končíme. Modli se hlavně v dny nedělní i sváteční... Jednej dle rady sv. Petra: "Modlitba vaše buď ustavičná!" To jest: při práci jakékoli, v pokušeních, nesnázích volej stokrát, tisíckrát pro sebe k Bohu: "Bože, milostiv buď mne hříšnému! Bože ku pomoci mé vzezři! Pochválena buď nejsvětější Svátost oltářní! Zdrávas Maria! Anděle Boží strážce můj!" a podobně; a modlitby tvé budou jako vonný dým z kadidla vystupovati k nebesům.
Obětuj i myrhy, to jest přemáhej zlé své náklonnosti... což s namáháním i bolestí bývá spojeno; a kolikrát jsi sebe umrtvil, tolikrát smrt Páně sobě připamatoval, myrhy jsi Ježíškovi obětoval.
A budeme-li takto Ježíškovi obětovati zlato lásky - kadidlo modlitby - myrhu zapírání sebe, nepřemožitelně u víře v Něho žijíce a ve všem Bohu se obětujíce; splní se i na nás, jak dí Písmo o sv. králích, že dle napomenutí od Boha šťastně vrátili se do vlasti! Bůh bude Průvodčím naším po cestách života, a uvede nás bezpečně do pravé vlasti naší, jež jest jen v nebesích. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat