Naposledy jsem k vám mluvil o třech dlouhých modlitbách, které koná kněz před proměňováním. V první se modlí za celou katolickou církev a prosí Pána Boha, aby ji chránil a opatroval; ve druhé modlitbě připomíná Bohu všecky, kdo jsou v kostele, a dojemně prosí: "Ty Pane znáš nejlépe jejich víru a víš dobře o jejich zbožnosti." Ve třetí modlitbě volá takřka všecky svaté a světice Boží, aby obstoupili oltář, na který má sestoupiti nevinný Beránek Boží, a svojí mocnou přímluvou doporučili Pánu Bohu všecky naše prosby.
Konečně se přiblížil nejdůležitější okamžik z celé mše svaté: proměňování, nebo, jak vy říkáte, pozdvihování. O tomto okamžiku zpíváte ve krásné kostelní písni:
"Co Pán konal v oné síni, na oltáři Církev činí
k věčné jeho paměti.
Plníc věrně jeho slova, chléb a víno světí znova
v spasitelné oběti."
Ve Starém zákoně bylo zvykem, že obětník kladl ruce na hlavu zvířete, které chtěl obětovati; přenášel takřka svoji vinu na oběť, ta ji měla svou krví smýti a smazati. Tentýž obřad koná až dosud katolická církev; proto kněz klade ruce na obětní dary chleba a vína, při tom říká modlitbu: "Prosíme Tě, Pane, abys dobrotivě přijal tuto oběť svých služebníků a celé své církve, abys naše dny řídil ve svatém pokoji, uchránil nás od věčného zavržení a připočetl nás ke sboru svých svatých vyvolených. Skrze Krista, Pána našeho."
Potom žehná kněz třikráte obětní dary chleba a vína, při tom se modlí: "Tuto oběť rač, Bože, sám učiniti nade vše požehnanou, tobě milou, drahou a příjemnou, aby se nám stala Tělem a Krví nejmilejšího Syna Tvého a Pána našeho Ježíše Krista."
V tu chvíli umlkají varhany a ministrant dává krátkým zazvoněním znamení, že začíná proměňování. Církev přestává u oltáře mluviti vlastním jménem; co následuje, říká kněz jménem samého Pána Ježíše, kterého v tu chvíli zastupuje. Jistě se ještě pamatujete, jak při poslední večeři proměnil Spasitel chléb ve své svaté Tělo a víno ve svojí přesvatou Krev; potom pravil apoštolům, těmto prvním kněžím katolické církve: "Tak to dělávejte na moji památku!" Proto kněz koná při pozdvihování totéž, co činil kdysi Pán Ježíš při poslední večeři. Říká při tom slova: "Ty sám Bože, požehnej tuto oběť, aby se nám stala Tělem a Krví nejmilejšího Syna Tvého a Pána našeho, Ježíše Krista - který den před tím, než trpěl, vzal chléb do svých svatých a ctihodných rukou" - a také kněz bere do ruky hostii - "Pozdvihl oči k nebesům, k Tobě, Bohu, Otci svému všemohoucímu, díky ti učinil, požehnal, lámal a dával svým učedníkům, řka: Vezměte a jezte z toho všichni, neboť toto jes Tělo mé."
Drazí křesťané! Kdybychom měli v tu chvíli andělské oči, spatřili bychom, jak na oltáři stal se veliký zázrak. Bílá hostie v rukou knězových přestala býti chlebem a stala se Tělem Spasitelovým. Ten Ježíš, který kdysi chodil po Palestině, který jediným slovem uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, který volal: "Pojďte ke mně všichni, kteří pracujete a se lopotíte, a já vás občerství," - ten Ježíš je v tu chvíli na oltáři. To ví dobře i kněz, který slouží mši svatou; proto kleká až na zem a klaní se uctivě svaté Hostii. Potom ji pozdvihuje oběma rukama k nebesům, aby také věřící vzdali jí úctu, jaké zasluhuje, klade jí zbožně na oltář a znova se klaní Spasiteli přítomnému pod způsobou chleba. Ministrant při tom třikráte zazvonil, aby upozornil ostatní věřící na význam okamžiku.
Potom odkrývá kněz kalich a říká: "Podobně, když povečeřeli, vzal i tento přeslavný kalich do svých svatých a ctihodných rukou, zase Tobě díky učinil, požehnal a dal učedníkům svým, řka: Vezměte a pijte z toho všichni, neboť toto jest kalich mé Krve, nové a věčné úmluvy, která bude vylita za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. Kdykoli to budete činiti, čiňte to na mou památku!"
Kněz postaví kalich na oltář a první se klaní přesvaté Krvi Spasitelově. Potom kalich pozdvihuje, aby také ostatní věřící se jí poklonili, znovu jej staví na oltář a ještě jednou padá před ním na kolena.
Při pozdvihování lid klečí. Drazí křesťané, kdo ani v tuto posvátnou chvíli nepoklekne, nebo se jen poněkud skloní, aby si snad šaty neumazal, prozrazuje, že má velice malou víru nebo že již nevěří vůbec. Povězte mu! Choval by se tak neuctivě, kdyby byl opravdu přesvědčen, že v tu chvíli jest na oltáři Spasitel, který za něho kdysi umíral v takových bolestech na potupném kříži a který ho bude jedenkráte souditi? Při pozdvihování se v našich krajinách hluboce skláníme, bijeme se v prsa a říkáme: "Bože buď milostiv mne hříšnému!" Je to krásný zvyk, a přece není úplně v duchu církve; církev by si to přála jinak. Mnohem lépe by bylo pokloniti se hluboce, když kněz kleká u oltáře, ale potom zadívati se na svatou Hostii nebo na kalich, vzbuditi víru v přítomnost Pána Ježíše, a když kněz položil svatou Hostii nebo kalich na oltář a kleká po druhé, znova se hluboce pokloniti. Tak by si to přála církev; proto zvedá kněz svatou Hostii a kalich. Církev uděluje každému, kdo se při pozdvihování podívá na sv. Hostii nebo kalich a řekne zbožně "Pán můj a Bůh můj!" odpustky sedmi roků. Dělá-li to tak po celý týden, může získati jednou za týden plnomocné odpustky, byl-li u sv. přijímání.
Oba způsoby jsou tedy dobré - druhý je však prospěšnější a katoličtější. Zvolte si, který se vám více zamlouvá.
Vám jistě nemusím teprve vysvětlovati, odkud jsou malé hostie, které vám podává kněz při sv. přijímání. Je-li jich třeba, obětuje je kněz spolu s velkou hostií při obětování, při proměňování říká i nad nimi slova Spasitelova, potom je uschová ve svatostánku pro sv. přijímání.
A ještě jednu poznámku. Co máme dělati, je-li v kostele zároveň několik mší svatých? Jsme opravdu povinni vstávati při každém evangeliu a bíti se v prsa při každém pozdvihování? Ne, k tomu nás nikdo neváže. Vyvolte si jednu mši svatou, kterou chcete sledovati, na př. u hlavního oltáře a na tu dávejte pozor! Mějte úmysl býti též na ostatních mších svatých, které se v kostele slouží, všimněte si pozdvihování, ostatní projevy úcty vynechejte!
Dnešní výklad končím myšlenkou, kterou jsem kdysi četl a která mne tehdy velice dojala: Mnohdy se bojíme, jaké bude naše setkání se Spasitelem, až přijde na konci světa. Jestli jsme ho často a zbožně vítali při jeho příchodu na oltář, nemusíme se lekati jeho příchodu na konci světa. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat