Jednou viděl, že se do jeho samoty dobývá cizinec. Napřed ho nechtěl pustit dovnitř. Když se však dověděl, že devadesátiletý host je poustevník Antonín, otevřel mu, posadili se oba a rozmlouvali. Pavel se vyptával, co se všecko ve světě událo od doby, kdy opustil svět, zdali ještě zuří pronásledování křesťanů, jak se jmenuje nynější císař. Když se loučili, řekl Pavel: "Bůh poslal mi tebe, bratře, abys mé tělo pochoval, neboť hodina smrti mé se blíží. Jdi tedy domů a přines plášť, který ti daroval Athanáš; do něho zabal mé mrtvé tělo!"
Když se Antonín vrátil ke svým bratřím, zvolal: "Nejsem nic. Nejsem hoden slouti mnichem neb služebníkem Božím. Neboť viděl jsem Eliáše. Viděl jsem Jana na poušti."
Pak vzal plášť a vrátil se k jeskyni Pavlově. Ale už ho nezastihl na živu. S pláčem zvolal: "Proto jsem tě poznal tak pozdě, abych tě tak brzy ztratil?" Pochoval tělo Pavlovo a na památku si vzal poustevnické roucho jeho, vyrobené z palmového listí, jež pak nosíval dvakrát do roka o největších svátcích.
Sv. Pavel zemřel kolem r. 342, stár jsa asi 112 let. Život jeho napsal sv. jeronym r 376 a sv. Athanáš.
Žádné komentáře:
Okomentovat