Svatá Priska - 18. ledna (z knihy Církev vítězná)

  Probírajíce životy starověkých mučedníků Kristových, obdivujeme se nejvíce tomu, že mezi nimi byli nejen statní mužové, nýbrž i osoby věku mladistvého, by skoro dětského, mládenečkové a panny, jimž rozkoší bylo, že pro milovaného Spasitele svého smrt mučednickou podstoupiti mohli. Těmito věkem útlými mučedníky osvědčil Bůh pravdu víry naší co nejzřejměji, tak že i mnozí pohané, když ty mladé křesťany viděli tak statečně a klidně za víru trpěti a umírati, milostí Boží sami osvíceni byli a Krista Pána vyznali.
  Římský císař Klaudius II. zvítěziv nad Gothy, přičítal vítězství to pohanským bohům a rozkázal, aby v Římě jim na poděkování byla konána hlučná slavnost. Všem obyvatelům města nařízeno, aby ku slavnosti té přišli, jinak že co nejpřísněji potrestáni budou. Křesťané však rozkazu toho neuposlechli a proto zakročeno proti nim  krutými tresty. Mezi nimi byla i Priska, dívka teprv třináctiletá, dcera vzácné rodiny římské. Císař nařídil, aby přivedena byla do chrámu Apollinova a tam aby modloslužebnou oběť vykonala. Priska však odepřela. Stojíc před modlou zvolala neohroženě: "Jsem křesťanka! Jen Bůh, jemuž křesťané se klanějí, jest pravý Bůh; jen on jest hoden, abychom mu obětovali. Vaši bohové pohanští jsou ďáblové!" Za toto statečné vyznání víry neostýchali se suroví katané útlou tu pannu tak zpolíčkovati, že tvář jí otekla a z úst i nosu krev se vyřinula. Takto ztrýzněnou vrhli ji do žaláře a potom vedli k soudu, kde ji zbičovali a opět do vězení dali, v němž zůstavili  ji o hladu a žízni za tři dny. Potom natáhli ji na skřipec a mučili panenské tělo její železnými drápy. Svatá panna zůstala ve všech těchto mukách statečnou a trpělivou volajíc stále: "jsem křesťanka a volím raději  nejhroznější trápení podstoupiti, než Krista opustiti!" Rozkacení katané dali potom svatou mučednici v divadle hladovému lvu za pokrm, avšak lev jí neublížil, nýbrž krotce položil se jí u nohou. Znova vrhli ji do žaláře, kde opět po tři dny bez pokrmu a nápoje ji ponechali, načež rozkázali, aby za město vyvedena a mečem sťata byla. Stalo se to dne 18. ledna roku 270. Tělo této svaté mučednice pochovali křesťané uctivě u cesty Ostijské a zbudovali později nad hrobem jejím chrám, v němž podnes ostatky její se chovají.
  Na sv. Prisce krásně se naplnila slova sv. Pavla: "Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížectvo, ani mocnosti, ani věci přítomné, ani budoucí, ani síla, ani vysokosť, ani hlubokosť, ani jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši Pánu našem" (Řím. 8, 38 - 39.). Čistá jako zlato a nevinná jako holubice obětovala mladičký život svůj pro víru v Ježíše Krista. Jak mnohý křesťan dává se pýchou, lakomstvím, nestřídmostí a nečistotou odloučiti od Krista Pána, tak že neslouží jemu, nýbrž výhradně světu, tělu a ďáblu. Buďtež nám svatí mučedníci vzorem, jak Spasitele svého milovati a z lásky k němu všelikého hříchu varovati se máme!