I. Slyšme, jak Bůh sám to dosvědčuje, naříkaje si u proroka Isaiáše: "Syny jsem vychoval a vyvýšil; oni pak pohrdli mnou." (Is. 1, 2.) Povznesl jsem syny své, vychoval a zachoval jsem je; oni však velmi nevděčnými se osvědčili a mnou pohrdli. Než, kdo jest Bůh, kterým tito lidé pohrdli? Je stvořitelem nebes a země, jest dobro nekonečné, jest pánem tak velikým, že proti němu všickni lidé i andělé jsou jako krůpěj vody a jako zrno písečné: "Jako krůpěj okovu... a jako prach drobný." (Is. 40, 15.) Slovem všickni tvorové jsou proti jeho nekonečné velebnosti tak nepatrní, jako by jich ani nebylo: "Všichni národové jakoby nebyli; tak jsou před ním." (Is. 17.) - Viz, ó Bože můj, u nohou svých odvážlivce který se opovážil pohrdati nekonečnou velebností tvou. Než, jako jsi nekonečně velebný, tak jsi též nekonečně milosrdný. Miluji tě, ó Pane můj, a protože tě miluji, líto mi, že jsem tě hněval; budiž mi milostiv.
II. Ó Bože můj, kdo jsem já, že jsem tebou pohrdal? Jsem ubohý červ, jenž nic nemůže a nic nemá, než co ty jsi mu dal v dobrotě své. Tys mi dal duši, tělo, užívání rozumu a tolik jiných darů pozemských; a já jsem jich všech užíval k urážce tebe, svého dobrodince. Ba i více: Touž dobou, co ty jsi mě na živě zachovával, abych neupadl do pekla, jehož jsem zasluhoval, já jsem neustával tebe sužovati. Ó můj Spasiteli, jak jsi byl se mnou tak trpěliv! Ach mě ubohého, kolik nocí jsem prospal v tvé nemilosti! Ty však nechceš, abych si zoufal. Ano, Ježíši můj, doufám v umučení tvé, že mě posilníš, abych se polepšil. Nebudiž na mně zmařena krev, kterou jsi prolil z lásky ke mně s takovou bolestí.
III. Než, ó Bože, co jsem učinil? Ty, ó Spasiteli můj, vážil jsi sobě duše mé tak velice, že jsi za ni obětoval krev svou, aby nezahynula+ a já se nebál ztratiti ji pro nic a za nic, za uspokojení své choutky, za výbuch zlosti, za bídnou rozkoš, za pohrdnutí tvou milostí a láskou. Ó kdyby víra sv. mne neučila, že jsi slíbil odpustiti tomu, kdo lituje, že tě urazil, neodvážil bych se prositi tebe za odpuštění. Líbám, ó Spasiteli můj, tvé rány svaté, a pro lásku k nim tebe prosím: zapomeň na urážky, jež jsem ti učinil. Tys pravil, lituje-li hříšník provinění svých, že zapomeneš na všecken jeho nevděk: "Pakli by bezbožný činil pokání,... všech jeho nepravostí nevzpomenu." (Ezech. 18, 21.) Lituji nade všecko, že jsem tebou pohrdal, ó nejvyšší dobro; nuže, odpusť mi, jak jsi slíbil, a odpusť mi rychle. nyní tě miluji více než sebe; nechci nadále žíti v nemilosti tvé. Ó Maria, útočiště hříšníků, pomoz hříšníku, který tobě se doporučuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat