Když Bůh tvořil svět, činil tak hravě. Pouhé jeho "budiž" stačilo, aby povstaly slunce, měsíc a hvězdy. Vyřkl jediné "budiž" a již se země pokrývala bylinami, květinami a stromy; již se hemžily ryby ve vodách, ptáci poletovali ve vzduchu, čtvernohá zvířata se proháněla po polích a lesích. Vše to tvořil Hospodin, jak praví Písmo svaté, hraje sobě na okrsku země (Přísl. 8, 31.). Když však běželo o stvoření člověka, tu jako by celá Nejsvětější Trojice: Otec, Syn a Duch Svatý se shromáždili na poradu, při čemž si řekli: Učiňme člověka k obrazu a podobenství svému (Gen. 1, 26.). Bůh jako by tu vzal dohromady veškerou svou moc a moudrost; povýšil člověka tak, že mezi ním a všemi ostatními tvory pozemskými zeje neskonalá propast. Slyšte jen, drazí moji!
1. Nebudu se šířiti o tom, kterak my lidé převyšujeme neskonale všechna zvířata svou přímou postavou, významnou tváří a obličejem k nebi hledícím; dvěma rukama, schopnýma jakékoli práce umělecké a průmyslové; rozsahem čela, živostí a pohyblivostí očí, ladnosti údů... Pravím pouze, že tělo naše je divem pro každého, kdo je zná, a plní úžasem toho, kdo je studuje.
2. Ukazuji pouze na tyto nepřekročitelné propasti mezi člověkem a zvířaty:
a) Člověk má rozum a přemýšlí. - Představte si vlaštovku, kterak vlétne sem mezi nás do kostela. Poletuje pod klenbou, hledí dojíti ztracené svobody zavřenými okny. Světlo, bílým sklem pronikající, pokládá za volný vzduch; opět a opět, celá zoufalá, se vrhá na překážku, která se jí staví v cestu, a které nechápe. Bylo by zcela jednoduché snésti se trochu níže a vylétnouti ven, kudy přišla, otevřenými dveřmi. Byla by to však čirá náhoda, kdyby tak učinila. Inu, ona nemyslí, nemá rozumu.
b) A nová propast! Zvířata nemluví. - Namítne mi někdo: Třebas nemluvila tak, jako my, mluví přece; sám jsem slyšel vyslovovati různá slova špačka, papouška... Ano, odpovídám, ale byla to řeč? Má-li kdo mluviti, musí také věděti, co povídá. Vzpomínám si tu na papouška v kupeckém krámě, který také "mluvil", totiž přes tu chvíli říkal "pěkně vítám" a kupující tím nemálo bavil. Vloupali se však zloději do krámu, a co on? Volal také "pěkně vítám". Podal tím důkaz, že zvířata nemluví, a to proto, že nemyslí.
c) Protože pak nemyslí, nejsou schopna žádného pokroku. - Vezměte malou opičku a učte jí čísti, psáti, učte ji nějakému řemeslu... Dojdete nějakého výsledku? Nikdy ne. Ale vezměte dítko největších divochů, kterékoli naleznete, a ono se čísti, počítati naučí. Co zvířat dlí takřka ustavičně kolem člověka, ale lidem dosud "neodkoukala" nic! Všechny nynější druhy zvířat snad žijí po celá tisíciletí na zemi dříve než člověk, ale za všechna ona tisíciletí nepokročila ani o krok dále, než byla na počátku. Pavouk tká i dnes stále takové pavučiny, jako je tkal před 5000 lety. Důkaz toho nám podávají pyramidy egyptské a pavučiny, které v nich byly nalezeny, Totéž rcete o hnízdech ptačích, o buňkách včelích, o stavbách bobrů, mravenců apod. Všechna zvířata spokojují se stále syrovou potravou, jako v době, kdy lidí ještě nebylo; ona dosud nevynalezla ani nejmenší hračky. Kdežto člověk neměl nic, než bezbranné tělo, a posel svět pohodlně zařízenými domy; vaří a peče si nejjemnější pokrmy; není sice porostlý srstí neb peřím, ale za to dovede tkáti a šíti; člověk nemá k boji o život rohů a drápů, ale zhotovuje si meče a ručnice; člověku k pohybu nedostačují ani rychlé nohy koně zapřaženého do kočáru, on jezdí rychlovlaky, létá ve vzduchu; člověk nemá tak bystrých očí, jako orel, zato si připravuje dalekohledy; nemá tak bystrého sluchu, jako kočka, ale má své telefony.
d) Člověk je bytost mravná. - On má cit pro povinnost, spravedlnost, dobročinnost, rozeznává mezi dobrým a zlým. Kdežto zvířata? Jděte a mluvte lvu, když požírá člověka, aby toho nechal, že to je otec několika dětí! Pozorujte zvířata a pátrejte, zda činí rozdíl mezi dobrem a zlem, ctností a nepravostí. Jděte a hledejte u nich soudy a soudce! Najdete to snad v některých bajkách, ale ve skutečnosti nikoliv.
e) Člověk je bytost náboženská. - My lidé jsme schopni nejenom Boha poznávati, ale také jej milovati, ctíti a jemu sloužiti. Viděli jste však něco podobného u zvířat? Zajisté opět nikoliv. Je sice pravda, že dnes někteří lidé náboženství mají velice málo - to si zodpovědí sami - ale přece aspoň je míti jsou schopni; lze je učiti a povzbuzovati, aby Boha ctili, milovali, jemu sloužili; lze aspoň podniknouti tuto práci s přesvědčením, že výsledek je možný. Zkuste však učiniti z opice bytost náboženskou! Věnujte tomu čas, své schopnosti, všemožnou vytrvalost - nedokážete to nikdy. Však se také dosud nikdo o to nepokusil.
3. Vždy mne dojímají v jedné mariánské písni slova: "Nad všechny svaté Bůh povýšil tě, ó Panno Maria!" Něco podobného platí i o nás lidech: Nad všechny tvory pozemské Bůh neskonale povýšil nás.
Co nepřeklenutelných propastí mezi člověkem a i nejdokonalejším zvířetem jsem vám již vypočítal! Než, bohužel! To vše dnes někteří lidé nepováží a mermomocí chtějí, aby o nich platila slova Písma svatého: Člověk, když ve cti byl, nerozuměl; přirovnán jest hovadům nemoudrým a učiněn jest podoben jim (Ž. 48, 13.). Ba dnes se mnozí zvířatům nejen připodobňují životem svým, ale chtějí, aby z nich i pocházeli! Je něco takového možno? Veliká tisíciletí nebyla s to, aby překlenula oněch propastí, které jsem uvedl, a jež dělí člověka od nejdokonalejšího zvířete, a nepřeklenou jich nikdy. Jsou na naší zeměkouli dosud lidé, žijící ve stavu úplně divošském, proč nelze také ukázati bytostí takových, které by byly na přechodu ze zvířete k člověku? Kdyby byl člověk skutečně ze zvířete povstal, pak by zajisté bylo mlze nalézti kostru, neb aspoň zbytky kostry, zvířete takového, které by bylo půl opice a půl člověka. Zatím však se po něčem takovém již po více než padesát let ve všech pohřebištích, jeskyních a dolech horlivě pátrá, ale nadarmo. Našly se kostry starých zvířat takových, která jsou již vymřelá, která miliony let před pokolením lidským žila, ale zbytky opičího člověka dosud nikoliv. A když ten neb onen jal se zvoniti na poplach, že se mu něco takového poštěstilo, co to bylo? Vždy buď klam nebo podvod. Učený Wirchow napsal: "Míti za to, že by se živočich mohl změniti v jiného tak, že by z toho vyšel krásný a dokonalý člověk, je jedna z nejpovrchnějších myšlenek, a býti tak smělým a pustiti ji do světa, znamená největší nevědomost."
4. Pravda, byl ne příliš dávno učený svět touto domněnkou jako opilý, ale dnes z ní již vystřízlivěl. Dnes se jí ještě drží nějaký nedostudovaný nevěrec, nějaký redaktor protináboženských novin, kteří jí otravují nerozvážný lid a zvláště mládež. Ale kam tato neblahá nauka vede? K mravní zkáze společnosti lidské. Drazí moji! Znáte třebas nejedny lidi ze svého okolí, kteří mají za to, že povstali ze zvířete. Ale pozorujte je a pak rcete: Jsou to dobří otcové rodin, jsou to věrní manželé, jsou to lidé, kteří se nikdy neprovinili proti cizímu majetku a životu? Politujte jich, vždyť jsou - a jednou teprve budou - přenešťastni. Sami však mějte stále na paměti:
Bůh ti tento život dal,
bys jej vroucně miloval,
a tak touto svatou láskou
blaženým se stal.
Žádné komentáře:
Okomentovat