Naposledy jsem vám vyložil tak zv. obětování. Viděli jste, s jakou úctou chystá církev na oltáři bílý pšeničný chléb a v kalichu víno s několika kapkami vody. Konečně obrátil se kněz k lidu a volal: "Modlete se bratři, aby moje i vaše oběť stala se milou Bohu, Otci všemohoucímu!" A celý kostel mu odpovídal modlitbou, kterou říká dnes vaším jménem ministrant: "Ať přijme Pán oběť z rukou tvých ke cti a slávě svého jména, k našemu užitku a k prospěchu celé své svaté církve!"
Obětní dary jsou tedy připraveny a blíží se nejdůležitější okamžik celé mše svaté: proměňování, nebo jak říkáte vy, pozdvihování.
Kněz počíná překrásným chvalozpěvem; při obyčejné mši svaté říká jej potichu, při slavné bohoslužbě jej zpívá. Latinsky mu říkáme preface, po česku předmluva; jest opravdu úvodem k pozdvihování. Je to chvalozpěv za nepochopitelnou dobrotu Boží, který nám prokázal již tolik milostí a který se znova chystá sestoupiti v malé chvíli na oltář. Když vjížděl kdysi Pán Ježíš do Jerusalema, vítaly ho nadšené zástupy a jejich slova opakuje církev i v tomto okamžiku, kdy má přijíti do chrámu mezi své věřící milosrdný Spasitel - tentokrát v pokorné podobě chleba a vína.
Kněz zazpíval: "Pán s vámi!" a věřící mu odpověděli: "I s duchem tvým!" Kněz je povzbuzoval: "Sursum corda! - Vzhůru srdce!" a celý kostel volal jako jedněmi ústy: "Máme je k Pánu." Kněz pokračoval: Díky vzdávejme Hospodinu, Bohu svému!" a lid mu odpověděl: "Je to slušno a spravedlivo," načež kněz pokračoval: "V pravdě hodno a spravedlivo jest, slušno a spasitelno, abychom ti vždy a všude vzdávali díky, Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Pro něho chválí Tvoji velebnost andělé, koří se jí archandělé a svatí Serafové. K nim rač laskavě připojiti i naše hlasy, kteří pokorně vyznáváme a voláme: Svatý, svatý, svatý Pán Bůh zástupů! Plná jsou nebesa i země slávy Tvé! Hosana na výsostech! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!"
Tato poslední slova říkal kněz hluboce skloněn a ministrant při nich třikráte zazvonil. Chtěl tak věřící upozorniti, že se blíží nejposvátnější okamžik celé mše svaté: proměňování. Proto vidíme, že zbožní katolíci, kteří mši svaté opravdu rozumějí, při tomto zazvonění poklekají a zůstávají klečeti až do svatého přijímání.
Jistě jste si všimli, že na konci preface byla poprvé zmínka o příchodu Pána Ježíše na oltář a církev mu pěla tatáž slova, kterými ho kdysi vítaly nadšené zástupy v Jerusalemě: "Požehnaný jenž přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!"
Ale dříve než pronese kněz nad chlebem a vínem zázračná slova a promění je v Tělo a Krev Spasitelovu, používá církev těchto posledních okamžiků, aby připomněla Pánu NBohu tři důležité prosby. proto koná kněz tři delčí modlitby a bude to pro vás velikou útěchou, když budete věděti, zač se modlí v tu chvíli církev svatá a které prosby klade takřka Pánu Ježíši na oltář.
První modlitba je za celou církev katolickou a zní ve volnějším překladu: "Nejlaskavější Otče, skrze Ježíše Krista, Syna Tvého a Pána našeho pokorně Tě prosíme a žádáme, abys milostivě přijal a požehnal tyto dary, tato pocty, tyto svaté a neposkvrněné oběti, které ti přinášíme na prvním místě za tvou svatou církev katolickou. Rač jí dáti pokoj a mír, chraň, sjednocuj a řiď ji po celém světě, spolu s Tvým služebníkem a naším papežem N, spolu s naším biskupem N a spolu se všemi věřícími a oddanými ctiteli katolické a apoštolské víry."
První modlitba je tedy za celou církev, od papeže až do posledního katolíka, a kněz jí vyprošuje čtyři veliké milosti: vnější pokoj, který bývá porušován útiskem a pronásledováním; ochranu proti všem, kdo by jí chtěli škoditi a její blahodárnou práci mařiti; jednotu, která má svůj základ ve společné víře a lásce; konečně aby Duch svatý církev řídil, vedl a spravoval. Ale z toho poznejte i hrůzu trestu, kterému říkáme vyloučení z církve a kterému propadá na př. matka, která si zločinně pomohla. nepatří již k církvi Kristově, proto také žádný kněz světa ji Bohu nepřipomíná, nikdo jí nežehná; sama jde se svou kletbou životem.
První modlitba byla tedy za celou církev; druhá jest ještě krásnější a dojemnější. teprve při ní pochopíte, proč vás tolik povzbuzujeme, abyste přicházeli podle možnosti i ve všední den do kostela. Církvi takřka nestačí, že připamatovala Pánu Bohu všecky katolíky; chce mu zvláště doporučiti ty, kteří stojí kolem oltáře. Druhá modlitba počíná slovy: "Rozpomeň se, Pane, na své služebníky a služebnice!" Tu kněz na chvíli umlká, spíná ruce, sklání hlavu a vypočítává Pánu Bohu jména těch věřících, kterým slíbil modlitbu nebo kteří ho o to výslovně požádali. Na prvním místě vzpomíná na své rodiče, kteří ho vychovali, a na dobrodince, kteří mu studie umožnili. Potom pokračuje, a tohoto pokračování si dobře všimněte! Praví doslova: "Rozpomeň se také na všechny, kteří jsou tu v kostele přítomni! Ty znáš nejlépe jejich víru a víš o jejich zbožnosti. Rozpomeň se i na ty, za které ti přinášíme nebo kteří ti přinášejí tuto oběť chvály za sebe a všecky svoje drahé, aby jim byla ke spáse a na vykoupení."
Vidíte, moji drazí, jak je to krásná myšlenka, jste-li na mši svaté. Díváte-li se po Sanctus na kněze, víte určitě, že v tu chvíli modlí se i za vás a připomíná vás výslovně Pánu Bohu a svolává na vaše práce Boží požehnání. O to všechno se připravuje katolík, kterému je líno ráno si trochu přivstati.
Třetí modlitbou obrací se kněz k celému nebi; svolává takřka svaté a světice Boží, aby obstoupili oltář, na který má sestoupiti Syn Boží, a svojí mocnou přímluvou posílili a podporovali naše slabé prosby. proto praví ve volnějším překladu:
"Spojujeme se v duchu se slavnou vždy Pannou Marií, Rodičkou Boha a Pána našeho Ježíše Krista, jekož i se svatým Josefem, téže Panny snoubencem, se svatými apoštoly a mučedníky: Petrem a Pavlem, Ondřejem a Jakubem, Janem a Tomášem, Jakubem a Filipem, Bartolomějem a Matoušem, Šimonem a Tadeášem, se svatými papeži Linem a Kletem, Klimentem a Xystem, se svatým Korneliem a Cyprianem, Vavřincem a Chrysogonem, Janem a Pavlem, Kosmou a Damiánem, a se všemi svatými. Pro jejich zásluhy a přímluvy rač nám dáti, abychom ve všem byli chráněni Tvoji mocnou záštitou. Skrze Krista, Pána našeho." Jména, která tu kněz vypočítává, jsou jména nejstarších a nejoblíbenějších římských světců. původně se jich jmenovalo více, pozdější papežové jejich počet omezili, aby se mše svatá neprodlužovala.
Hned po této modlitbě začíná proměňování, čili jak vy říkáte, pozdvihování; o tom v některém jiném kázání.
Dříve, než ukončím, vracím se ještě jednou k myšlence, kterou jsem již napověděl. Mnoho lidí zapomíná tak rádo na Pána Boha, dokud se jim vede dobře. Teprve, když je kruší kříž a utrpení, vzpomínají si na Otce v nebesích a dožebrávají se jeho pomoci. je to jednání velmi nepěkné a prozrazuje ducha sobeckého, nízkého, hmotařského. Je mnohem lépe plniti svědomitě nedělní přikázání a přicházeti pravidelně každý týden na služby Boží. Až na nás dolehne utrpení, budeme moci s důvěrou pohlédnouti na kříž Spasitelův a kněz bude moci říci i o nás Pánu Bohu před pozdvihováním: "Rozpomeň se, Pane, i na všecky, kteří jsou tu v kostele přítomni! ty znáš nejlépe jejich víru a víš o jejich zbožnosti!" Tak bude moci o nás mluviti kněz a dobrotivý Pán pohlédne s láskou na vaše utrpení a ulehčí kříž, který na vás poslal. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat