XVI. Andělé.
Když se, drazí moji, rozhlédnete po této zemi, co rozmanitých a nesčetných tvorů na ní vidíte... Než Bůh stvořil nejenom zemi, ale také nebe. A tu jaksi sama od sebe se dostavuje otázka: Stvořil Bůh také nějaké tvory v nebi? Ano, odpovídá nám víra naše, stvořil v něm anděly. A o těch právě se dnes poněkud blíže poučíme.
1. Andělé jsou. - Potvrzuje nám to sám Bůh, jenž je pravda svrchovaná. On v Písmě svatém o andělech nejednou mluví. Tak na př. v Žalmu 102 čteme: Dobrořečte Hospodinu všichni andělé jeho. Kristus Pán pak o dítkách dí: Andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého (Mat. 18, 10.).
A o jak četných zjeveních andělů nám vypravuje Písmo svaté! Ve Starém zákoně zjevili se Abrahamovi, Lotovi, Jakubovi, Balaamovi, Josuovi, Davidovi, Danielovi, Tobiášovi a mnohým jiným. - V Novém pak zákoně anděl Gabriel předpovídá Zachariášovi narození sv. Jana Křtitele, zvěstuje vtělení Syna Božího Marii Panně; andělé oznamují narození Páně pastýřům betlemským, slouží Spasiteli světa na poušti, zvěstují nábožným ženám zmrtvýchvstání Páně, zjevují se apoštolům při jeho nanebevstoupení; anděl vysvobozuje apoštoly ze žaláře a poroučí jim kázati Ježíše Krista ve chrámě.
Kromě Písma svatého potvrzují jsoucnost andělů i dějiny, které o častých zjeveních jich vypravují.
2. Co jsou? - Jsou pouzí duchové a nemají žádného těla, jako máme my. Když pak těl nemají, není nám možno jich viděti, jich se rukama dotýkati; nezaujímají žádného prostoru, nemají žádných rozměrů, nejsou ani velcí ani malí, ani silní ani slabí, ani staří ani mladí...
Ale jak to, namítnete mi, že je malíři zobrazují jako mladičké, rozkošné chlapečky, s křídly na zádech? - Ano, odpovídám, děje se tak, ale i malíři dobře vědí, že andělé ve skutečnosti nejsou takoví, jak je zobrazují. Ale když je chtějí nějakým způsobem představiti našim očím, jsou nuceni jim dáti jakousi tělesnou podobu. Zobrazují je jako krásné chlapečky, aby nám naznačili jejich svatost; jasný a veselý obličej jejich má nám připomínati jejich nebeskou blaženost; kvetoucí mládí jejich nesmrtelnost; křídla na zádech jejich pohotovost a hbitost v plnění rozkazů Božích. My však pamatujme, že to jsou pouhé obrazy a nic více, právě jako obraz Boha Otce s dlouhým bílým vousem a koulí v ruce má nám připomínati jeho věčnost, a že je Stvořitelem světa.
Mohli byste mi namítnouti dále: Přece však čteme v Písmě svatém, že se andělé dali viděti v těle lidském! - I to je důvodem proč je malíři zobrazují v lidské podobě. Ale buďte ujištěni, že ono viditelné tělo nebylo tělem skutečným, andělu vlastním, nýbrž tělem zdánlivým, nepravým, utvořeným ze vzduchu neb jiné jemné látky, které neznáme. Jsou tedy, opakuji, andělé pouzí duchové, kdežto my jsme duch a hmota.
3. Kolik jich je? - Víme tu pouze tolik, že jich je převelice mnoho, miliony a miliony! Prorok Daniel ve vidění zřel, kterak Bohu slouží tisícové tisíců andělů (Dan. 7, 10.). Vzpomeňme si pak na Krista Pána, když ho na hoře Olivetské zajímali, Petr, vida to, vytasil meč a jednoho ze žoldnéřů zranil. Ale božský Mistr mu děl: Co činíš, Petře? Zda-li mníš, že bych nemohl poprositi Otce svého, a dal by mi více nežli dvanácte pluků andělů (Mat. 26, 13.)?
4. Kde jsou? - Řekli jsme to již. V nebi u Boha. Jako králové pozemští mají své dvořeníny, tak i Bůh. Dvořeníny jeho jsou andělé. A jako mezi dvořany pozemskými jsou různé stupně, tak i v oné družině nebeské andělé jedni druhé rozumem, mocí a dokonalosti své přirozenosti převyšují. Na základě Písma svatého má se za to, že se dělí v devět kůrů, počínaje od andělů, archandělů až k cherubínům a serafínům.
5. Co dělají v nebi?
a) Jsou u Boha, zří na jeho neskonalou krásu, nevyčerpatelnou dobrotu, svrchovanou moc a moudrost. Tento pohled plní srdce jejich blažeností takovou, že pějí ustavičně: Svatý, svatý, svatý... Radují se dále, že toho Boha, kterého nade všecko milují, hříchem uraziti nemohou. Blaží je rovněž, že nebeské štěstí jejich nikdy nebude míti konce.
b) Jsou stále pohotově k vykonávání rozkazů Božích. Proto právě se jmenují andělé, což na česko znamená poslové Boží.
Bůh pak je posílá na naši zemi v záležitostech přemnohých. Činí tak
I. Z péče o spásu duší našich. Co příkladů by tu bylo lze uvésti! Slyšte aspoň tento: Sv. Stanislava Kostku dal otec jeho s bratrem Pavlem na vychování do Vídně. Byt jim najal u jednoho protestanta. Stanislav se těžce rozstonal a žádal, aby byl povolán kněz, který by ho zaopatřil sv. svátostmi. Ale proti tomu byli jak domácí pán, zarytý bludař, tak i světácký bratr jeho. Jaká bolest tu sklíčila srdce zbožného jinocha! Chtěl se po křesťansku připraviti na smrt, a vlastní bratr mu v tom bránil. V této tísni své jal se vroucně modliti k sv. panně Barboře, patronce umírajících, aby mu nedala zemříti bez Boha! A hle: V následující noci se mu zjevila sv. Barbora se dvěma anděly, z nichž jeden mu přinesl a podal Tělo Páně.
II. Bůh dále posílá své anděly na tuto zemi, aby chránili jeho věrné před útisky lidí zlých. Je vám zajisté známo všem, kterak poslal anděla svého do Babylonie do pece ohnivé, aby zachránil tři zbožné jinochy před hroznou smrtí upálením, kterou jim přichystal král za trest, že se nechtěli klaněti zlaté modle. - Něco podobného čteme v životopise sv. Václava, knížete českého. Vzpurný vévoda zlický Radslav mu vnutil bratrovražedný boj. Sv. Václavu se zželelo prolévati nevinné krve a proto mu nabídl rytířský souboj. Již již se měli utkati zbraní, když tu Radslav seskočil z koně, hluboce se knížeti kořil a prosil za odpuštění svého provinění. Co se stalo? Radslav spatřil nad přilbicí sv. Václava skvoucí kříž a jemu po boku dva anděly, kteří mu hrozili, aby se neopovažoval sv. Václavu ublížiti.
c) Dnes zmíním se pouze ještě o jednom úkolu, který andělům vyhradil Pán v den posledního soudu. V oné hodině, která nikomu z lidí, ba ani andělům nebeským známa není, přijde Syn člověka ve slávě Otce svého s anděly svými. A pošle anděly své s troubou a hlasem velikým; a shromáždí vyvolené jeho ode čtyř větrů, od končin nebes, až do končin jejich (Mat. 24, 31.). Andělé tu oddělí spravedlivé od hříšníků a postaví je na pravici Kristově, kdežto hříšníky po jeho levici. A tu spravedliví uslyší hlas Páně: Pojďte požehnaní Otce mého a vládněte královstvím vám připraveným od ustanovení světa (Mat. 25, 34.). Kéž toto štěstí jejich je i štěstím vaším!
Žádné komentáře:
Okomentovat