MILOSTI PLNÁ.
Neposkvrněného početí Panny Marie.
V dějinách se zachovala zkazka, že se egyptská panovnice Kleopatra dala uštknouti hadem; také malířství se zmocnilo té zkazky a zobrazilo krásnou ženu, kterak hlavu svíjejícího se plaza tiskne rukou na srdce. Podobný skutek, ale s následky daleko horšími, učinila již v ráji pramáti lidstva, Eva, povolivši svůdnickému uštknutí hada-zloducha, jehož jed vnikl nejen do srdce jejího, nýbrž i do srdce jejího rajského druha Adama i do srdcí jejich zplozenců. Hřích prvotní se stal hříchem dědičným.
A nikdo nemysli, že je to bajka! Vždyť následky prvotního hříchu dědíme všichni synové Evini; však nosíme tento hříšný jed v krvi a cítíme jeho stálé jítření v žádostivosti srdce, která, sama o sobě dobrá a k životu nezbytná, stává se takto nezřízenou, dychtíc přes dovolenou míru po všem dovoleném i nedovoleném. Nenasytné srdce - cor insatiabile (Ž. 100, 5.)! A necítí to v sobě nejenom jednotlivec, ale celé lidstvo, a právě v této době víc než jindy. Zařeklo se nedávno za první světové války nikdy, nikdy již na zemi takové krveprolití! - a zatím zlá, nezřízená žádostivost, jitřená pomstou, žádostivost drážděná pýchou ovládati jiné, žádostivost lačná vzíti a míti vše, jako hadí jícen prahne pohltiti předměty větší než je sám. Srdce národů nenasytné, cor insatiabile!
Ovšem nemusil by jedovatý běs v krvi nutně zvítěziti ani v srdci národa ani v srdci jednotlivcově. Bůh již od věčnosti, předvídaje pád prvního člověka i pak stále znova se opakující pády v lidstvu, postaral se o lék od ďábelského uštknutí - druhou Evou Marií a novým Adamem Kristem. Hlásá nám to slavně dnešní svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.
V epištole (Přísl. 8, 22 - 35.) vzaté z knihy Přísloví, básnicky se rozvádí, kterak Bůh, předvídaje hřích Evin, měl od věčnosti na mysli nápravu v Moudrosti - Marii: "Ještě nebyly propasti", čte se v epištole, "a já již počata byla." Potom Bůh v čase uváděl ve skutek svůj věčný úmysl, dav Marii naroditi z rodičů Jáchyma a Anny, a to naroditi bez poskvrny dědičného hříchu a tím bez všeliké nezřízené žádostivosti.
Evangelium (Luk. 1, 26 - 28.) dále vysvětluje, jak z této ženy přečisté, nedotknuté ani prvotním ani dědičným jedem hříchu ani vůbec osobním jakýmkoliv přestoupením, připravil Bůh lék vykoupení pro všecko lidstvo tím, že ji učinil působením svatého Ducha matkou Ježíše Krista, Vykupitele a Spasitele světa. Slyšme pozorně slova anděla zvěstujícího Marii v Nazaretě; máme v nich všecko: "milosti plná", dále přečisté početí Syna, vyslovené větou "Pán s tebou" i její slávu hlášenou pozdravem "požehnaná ty mezi ženami". V souhrnu pravil tehdy anděl: "Zdráva buď, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná´s ty mezi ženami."
Tu tedy máme, má i veškeré lidstvo Lék od uštknutí ďábelského, Ježíše Krista v lůně Panny Marie.
Záleží ovšem na tom, jak toho Léku užívati, vždyť ke každému léku připojuje se poučení. Nejprve arci nutno, má-li lék vpravdě působiti: nesmí se odmítnouti, musí se ho vskutku užívati. Nechá-li kdo zapečetěnou lahvičku s lékem u hlav postele, kde stůně, zda mu pomůže? Ježíše Krista nutno přijmouti. A to nejen Krista učitele - to ovšem také - poučovatele o tom, jak se musí každý usilovně přemáhati, zlou žádostivost krotiti, činit ji neškodnou, ano, ji převáděti na žádostivost dovolenou, pro pohyb života nezbytně potřebnou, - ale přijímati i Krista jako skutečný a účinný lék pro žádostivost nezřízenou. Proto Ježíš Kristus tak uzpůsobil své tělo i svou krev, abychom je mohli pod způsobami chleba a vína v Nejsvětější Svátosti oltářní v sebe přijímati. Bude-li kdo, opravdově užívati podle návodu toho léku co nejčastěji, třeba i denně, a bude-lo všechny ostatní rušivé zlomoci, jako zlou nejbližší příležitost a jiné, upřímně odklízeti, jistě pocítí mocnost tohoto léku. Přistoupí-li k častému přijímání Těla Kristova i vroucí úcta mariánská - jinými slovy obrazně: přistoupí-li k tomu ještě jako milosrdná ošetřovatelka, matka milosrdenství, nebeská pomocnice v nemocech a slabostech, Maria Panna - může se každý člověk ze zhoubné žádostivosti vyléčiti.
Bývaly doby, kdy se tohoto léku všeobecně užívalo, zvláště v rodinách. Chodívalo se často ke zpovědi a přijímání a lidé se modlívali soukromě i společně růženec. Matky mývaly a dávaly svým dcerám jméno Maria. Avšak nyní upustilo se od dávného dobrého zvyku a také nevyskytuje se tak často jako dříve jméno křestní Maria. Místo něho se nápadně rozšířilo jméno Eva. Jest to známka života, kde se vzmohla a vzmocněla nezkrotná zlá žádostivost - nenasytné srdce, cor insatiabile - nekrocené Kristem, nemírněné Marií, a jest již viděti toho zhoubné následky v rozvráceném životě manželském a rodinném a tím také v otráveném žití celé lidské společnosti. Mohlo by se dávati i jméno Eva na památku nešťastné pramateře lidstva - proč ne? ale jméno vždy spojené se jménem Maria, tedy Eva - Maria, nebo spíše Maria - Eva, neboť Maria napravila pád Evin.
Začali jsme obrazem, skončeme také obrazem. Postavme vedle obrazu Evy v ráji, naklánějící hlavu k šepotavému sykotu zloducha - hada nebo vedle obrazu Evě podobné Kleopatry, rukou tisknoucí na žádostivé ňadro hlavu jedovatého plaza - obraz ženy, oděné světlem, ana stojí na zeměkouli a patou potírá hlavu hada, ovíjejícího svět. Ke které z těchto žen nakloní se náš nestranný, rozumný cit? Myslím, že najisto k ženě třetí a že ji pozdravíme všichni s Církví vroucím slovem stupňové modlitby:
"Všecka jsi krásná, Maria, a prvotní poskvrny není na tobě!"
Žádné komentáře:
Okomentovat