I. Tak sv. žalmista Páně praví, řka, že blaženost života vezdejšího jest jako sen těch, kteří ze spánku se probudili: "Jako sen vstávajících." (Žalm 72, 20.) Všecka sláva a velikost tohoto světa v hodince smrti připadá ubohým jeho milovníkům nejinak, než jako sen člověka, který ze spánku se probral, a vidí, že podobně jako sen i všecko štěstí jeho zmizelo, které míti se domníval. Pročež důmyslná jsou slova, která kdosi, zmoudřev, napsal na lidskou lebku: "Přemýšlejícímu všecko jest mrva a smeť." Kdo pamatuje na smrt, tomu všecky vezdejší statky ukáží se býti bezcenné a pomíjitelné. Nemůže srdcem svým přilnouti k zemi, kdo pováží, že v brzku ji opustí. - Ó můj Bože, jak často pohrdl jsem milostí tvou pro tyto ničemné pozemské statky! Od nynějška nechci na nic jiného mysliti, než jak bych tebe miloval a tobě sloužil.
II. "Nuže, tak pomíjí všecka velikost a koruny tohoto světa," zvolal sv. František Borgiáš, spatřiv mrtvolu císařovny Isabelly, která zemřela v nejlepším květu mládí svého.A myšlenka ta působila naň tak, že se rozhodl svět opustiti a Bohu docela se oddati, řka: "Chci sloužiti Pánu, kterého nemohu nikdy ztratiti:" Potřebí jest, abychom odloučili se od statků vezdejších dříve, než nás od nich odloučí smrt. Jaká to však pošetilost, ztratiti duši pro náklonnost k lecjaké věci tohoto světa, který co nevidět opustíme, až se nám řekne: "Nuže putuj, duše křesťanská, s tohoto světa!" - Ó, můj Ježíši, kéž jsem tě vždycky miloval! Co mám nyní ze všech urážek, jimiž jsem tě hněval? Rci, co jest mi činiti, abych napravil tak nezřízený život svůj; neboť chci všecko učiniti. Dovol, ať miluje tě hříšník, který je všecek kající a miluje tě nyní více než sám sebe, a za slitování tě prosí.
III. Považ jen, že zde na světě nebudeš na věky. Místo, kde nyní žiješ, jednoho dne opustíš. Z domu, kde nyní přebýváš, jednou odejdeš a již se nevrátíš. Pomysli, jak mnozí již před tebou bydlili v téže světnici, kde ty nyní obýváš, spali na loži, na kterém ty si hovíš, a kde jsou nyní? Jsou na věčnosti! A tak povede se i tobě. - Ó Bože můj, osvěť mě, ať poznám, jak nespravedlivě jsem činil, opustiv tebe , dobro nekonečné, a uděl mi lítost, abych jak náleží nevděčnosti své oplakával. Ó bych byl dříve umřel, než tě kdy urazil! Nedej, abych kdy ještě tak nevděčen byl k lásce, kterou jsi mě miloval. Drahý Vykupiteli můj, miluji tě nade všecko, a chci tě milovati seč budu ostatní dny života svého. Pomoz milostí svou slabosti mé. A ty, ó Maria, matko Boží, přispěj mi přímluvou svou.
Žádné komentáře:
Okomentovat