§ 13. Hodnověrnost knih Písma svatého Nového zákona.
Pravost a neporušenost knih Nového zákona jest nade vší pochybnost zjištěna.
1. Knihy Písma svatého Nového zákona jsou pravé, neboť přináleží době, do které se kladou, a spisovatelům, kterým se připisují.
a) Knihy Nového zákona náleží do 1. století po Kristu, neboť líčí správně poměry tehdejšího života, zejména v Palestině, a užívá se v nich řeči helenistické, t. j. řecké s mnohými hebrejskými výrazy, jak bylo v obyčeji tehdy u židův.
Jediné evangelium sv. Matouše psáno hebrejsky, nářečím aramejským, kterým Kristus mluvíval.
b) Náleží skutečně spisovatelům, kterým se připisují, z nichž všickni byli apoštoly, kromě sv. Marka a sv. Lukáše. Svědčí o tom zajisté prostá mluva, jednoduchá, bez ozdobných přikrášlování a řečnických obratův.
Jediné listy sv. Pavla odlišují se, čímž ještě více pravost jejich se zvyšuje; neboť sv. Pavel jediný požíval vyššího vzdělání.
Také různá podvržená (apokryfická) evangelia (na př. evangelium sv. Petra, Jakuba a j.) a jejich zamítnutí jako podvržených svědčí nejlépe o tom, jak církev při knihách Písma svatého velmi obezřetná byla, a jen kde jasná svědectví o pravosti se dokázala, knihy do sbírky Písma svatého přijala.
Svědectví sv. spisovatelů potvrzují naše čtyři evangelia jako pravá. Tak sv. Irenej praví, že čtyři sv. evangelia pocházejí od sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše a sv. Jana. - Sv. Řehoř veliký (+604) přirovnává čtyři sněmy ke čtyřem evangeliím: "Jako svatého evangelia čtyři knihy, tak čtyři sněmy že přijímám a ctím, vyznávám."
2. Knihy Písma svatého Nového zákona jsou neporušeny.
a) Nemohly býti porušeny, protože byly ve shromáždění předčítány a obsah jejich byl tudíž znám všem věřícím.
Mnozí znali Písmo svaté nového zákona docela nazpaměť, jako na př. slepý Didymus, představený školy katechetické v Alexandrii (+394)
Sv Polykarp (+167) zůstavil po sobě list Filippským, kterýž jest sestaven ze samých výroků Písma svatého Nového zákona.
b) Církev svatá bděla nad neporušeností Písma svatého a každý pokus hned v začátku zmařila.
Vatikánský rukopis ze 4. století jest úplně týž jako jiný rukopis, který byl nalezen (1859) na hoře Sinai.
Církev vydání Písem svatých pohanům trestala vyloučením z církve. A křesťané raději smrt podstoupili, než by je byli vydali.
3. Spisovatelé jsou hodnověrní, neboť:
a) Mohli pravdu věděti; byli zajisté očitými svědky toho, o čem píší. Svatý Jan píše ve svém evangeliu: "A ten, kterýž to viděl, svědectví vydal a pravé jest svědectví jeho; a on ví, že pravé věci praví, abyste i vy věřili (Jan 19, 35.)
Sv. Marek a Lukáš psali pod dozorem sv. apoštolů (Petra a Pavla), jejichž učedníky byli. Tak doznává sv. Lukáš úmysl: Sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž mezi námi naplněny jsou, jakž nám je podali ti, kteříž od počátku sami viděli a služebníci slova byli" (Luk. 1, 23.).
Sami přiznávají na sebe, že lehkověrní nebyli; na př. Tomáš, Kleofáš a j.
b) Chtěli pravdu pověděti, neboť nezamlčují ani svých chyb a pokleskův. Také nemohli očekávati za tuto pravdu ani zisku ani slávy pozemské, ale toliko pronásledování a smrt.
Židům zajisté bylo učení to obsažené "pohoršením" a pohanům "bláznovstvím" (1. Kor. 1, 23.).
Apoštolové sami byli pevně přesvědčeni o tom, co píší. Tak píše sv. Pavel: "Ale bychom pak my neb anděl s nebe kázal vám něco jiného mimo to, co jsme vám kázali, proklat buď" (Gal. 1, 8.).
c) Musili pravdu psáti, neboť psali věci, které byly všeobecně v živé paměti a nepřátelům protivné a nepříjemné, tak že by podvod jejich byl ihned odkryt.
Sv. Pavel praví před Festem: "Víť zajisté o těch věcech král... neb nic z toho nedálo se pokoutně" (Skutky 26, 26.).
O událostech sv. evangelií zmiňují se i spisovatelé židovští a pohanští. Tak o Pánu ježíši a jeho umučení píše Josef Flavius (+ asi 95) a zpráva jeho úplně se shoduje s evangelii. Pohan Chalcidius vypravuje o hvězdě, jež se ukázala mudrcům na východě; Makrobius (+ zač. 5. st.) o vraždění pacholátek betlemských; Tacitus (+ asi 120), zmiňuje se o křesťanech, dotvrzuje umučení Páně za Poncia Piláta.
Nejlepším důkazem o hodnověrnosti Písma svatého Nového zákona jest doba mučedníků (aera martyrum), kde do tisíců jich za učení v něm obsažené s radostí smrt podstupovalo po mukách nejhroznějších.
Námitka 1. Ve sv. evangeliích jsou prý nesrovnalosti a odpory, na př. v rodokmenech Páně.
Vyvrácení. Tyto nesrovnalosti jsou právě důkazem hodnověrnosti; neboť 1. svědčí, že spisovatelé nevědouce jeden o druhém psali. Kdyby nebylo neshod, pak by to bylo svědectvím, že jeden od druhého opisovali; 2. tyto odpory jsou jen zdánlivé a dávno už od vykladatelů Písma svatého objasněny a vyvráceny, tak právě na. př. v rodokmenu Páně.
Námitka 2. Ve svatých evangeliích jest prý mnoho nepravděpodobného a zázračného.
Vyvrácení. Nepravděpodobné věci nalézají tam jen ti, kdo všeliké nadpřirozené zjevení zavrhují. Co pak se týče zázraků vypravovaných jsou ony právě důkazem, že co tam jest obsaženo, jest zjevení nadpřirozené.
Žádné komentáře:
Okomentovat