XIII. Bůh, Stvořitel nebe i země.
Takřka již před 3000 lety volal prorok David: Povídali mi nepraví bajky, ale ne jako zákon tvůj, ó Pane (Ž. 118, 85.). Těmito slovy, mezi jinými, chtěl říci, že již tenkráte - právě jako dnes - byli lidé, kteří tvrdili, že vesmír povstal sám ze sebe, že pouhá náhoda vytvořila veliký zázrak jsoucnosti světa. Proto však bylo nutno, aby Bůh člověku připamatoval, že on je Stvořitelem všech věcí. On skutečně v Apoštolském vyznání víry nás učí volati: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. Drazí v Kristu! Uznáte sami, že není nic časovějšího nad úvahu o stvoření všehomíra, a proto o něm dnes pozorně vyslyšíte.
1. Především kladu otázku: Nebe s jeho sluncem, měsícem a nesčetnými hvězdami; zeměkoule s mořem a pevninou; oceán s jeho rybami a živočichy; pevnina se všemi horami, údolími a rozsáhlými rovinami; hory s jejich bohatými doly; nivy s bylinkami, květinami, stromy s ovocem všeho druhu, všeliké barvy, vůně, chuti; vzduch s rozmanitým ptactvem; lesy s přečetnými druhy zvěře, různé velikosti, síly a užitku... Odkud vše to je? Odpověď zní: Vše to učinil všemohoucí Bůh.
2. A ne pouze to. Bůh toto vše nejenom učinil, ale stvořil. Proto mu přikládáme název Stvořitel nebe i země. A co znamená stvořiti? Znamená to vyvoditi něco z ničeho. Byla doba, kdy nebylo nic: všude jen samá prázdnota, ticho, mrtvo... V prostoru, v němž pohybuji svou rukou, není viděti ničeho, ale přece je v něm vzduch, který vdechujeme, a běda nám, kdyby ho nebylo! Kdežto před stvořením nebylo skutečně nic. Je nemožno si to představiti, ale bylo tomu tak. Bůh vyvodil všecky věci... A odkud? Nepoužil ničeho. Je to jasné: dokud Bůh svět nestvořil, nemohl také ničeho k jeho stvoření použíti. Boha nesmíme přirovnávati sami k sobě a domnívati se, že je nucen, když chce něco činiti, jednati asi tak, jako tomu je u nás. My bez hmoty předem již stávající nedovedeme udělati nic. Pro nás platí přísloví: Z ničeho nic není. Tak tomu je u zedníka, který ke stavbě potřebuje cihel a vápna, u truhláře, který ke zhotovení nábytku potřebuje dříví... My sice říkáme o umělcích, na příklad o malířích a sochařích, že vytvořili to neb ono velkolepé dílo. Neplatí to však o nich nikdy v pravém slova smyslu, neb i oni nic umělého neprovedou bez předcházející hmoty, na které a pomocí které by mohli pracovati. Pouze u Boha tomu není tak. On sám je opravdový Tvůrce, a nikdo jiný není hoden takového jména.
3. Že Bůh je Stvořitelem světa, nám potvrzuje:
a) Náš rozum. Ten nám praví, že vesmír nějaký počátek míti musel; tohoto počátku, že mu nemohla dáti ani náhoda, ani žádný člověk, ale pouze bytost svrchovaně rozumná, mocná a dokonalá - Bůh.
Nevěra tu namítá: K vysvětlení jsoucnosti světa nikterak nutno utíkat se k Bohu, stačí si představiti nezměrnou spoustu beztvárné a chaotické hmoty, na základě zákonů fyzických určitým způsobem se pohybující, z níž se zponenáhla vytváří překrásný svět.
Na to však odpovídám: Kdo onu spoustu beztvárné hmoty stvořil? Kdo ji uvedl do prudkého, závratného a nepřetržitého pohybu, a kdo ji v něm udržuje? Nezbývá tu nic jiného, než buď tvrditi pošetilost jednu za druhou, neb zvolati s prorokem: Nebesa vypravují slávu Boží, a dílo rukou jeho zvěstuje obloha (Ž. 18, 1.).
b) Písmo svaté rovněž potvrzuje, že Bůh je Stvořitelem nebe i země. První slova jeho, napsaná Mojžíšem, znějí: Na počátku stvořil Bůh nebe i zemi (Gen. 1, 1.). Svatý Jan Evangelista pak dí: Na počátku bylo Slovo; všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není, co učiněno jest (Jan 1, 1.).
4. Jakže? Mojžíše se dovoláváte? namítá nevěra. Jakou váhu mohou míti slova jeho, když na příklad tvrdí, že Bůh stvořil celý svět a vše na této zemi v šesti dnech, kdežto je vědecky jisto, že život na naší zemi se vyvíjel zponenáhla, a že k úplnému vývinu jeho bylo zapotřebí tisíciletí a tisíciletí.. - Dobře, odpovídáme my katolíci, ale kde je řečeno, že dny Mojžíšovými je třeba rozuměti dny o 24 hodinách? Otázka biblického slova "den" byla u katolíků vždy otázkou libovolnou. Proto se těmito dny mohou rozuměti - a mnozí bohoslovci tak činí - neurčité, libovolně dlouhé doby.
Abyste však, ó páni nevěrci, poznali, jak na tuto otázku hledí Církev, přečtěte si, co praví Mojžíš při vypravování o těchto dnech nakonec: A dokonal Bůh dne sedmého dílo své, kteréž byl učinil; i odpočinul dne sedmého ode všeho díla, kteréž byl dělal. V těchto slovech, ve svěcení dne sedmého, vrcholí veškeré vypravování předcházející. A to právě bylo úkolem Mojžíšovým při vypravování jeho o biblických dnech. Vědělť i on, právě jako my, že Bůh nemůže ani pracovati, ani od práce. Poněvadž však na rozkaz Hospodinův chtěl posvětiti den sedmý, přidělil každému dni nějaké dílo a vše zakončil úkonem náboženským. Neměl tedy na mysli ukazovati, jakým postupem se svět utvářel, nýbrž na obraze Božím vštípiti lidu israelskému náboženskou povinnost svěcení dne sedmého. Kdyby byl od Boha obdržel rozkaz posvětiti den desátý, byl by celé dílo utváření země a života na ní rozdělil na devět dní; takto však je rozdělil na dní šest.
A jak je rozdělil? Pořad je tento: Na první den položil vznik světla. - Na druhý utvoření oblohy. - Na třetí oddělení moře od pevniny; a na ní vzrůst bylin a stromů. - Na čtvrtý: slunce, měsíc a hvězdy. - Na pátý: ryby ve vodách a ptáky ve vzduchu. - Na šestý čtvernohá zvířata a nakonec stvoření člověka.
Co proti tomuto rozdělení jeho chcete namítati? Snad že klade stvoření světla na den první, kdežto slunce, měsíc a hvězdy, které světlo vydávají, teprve na den čtvrtý? Tato námitka je v očích vědy již dávno odbyta. Dnes se totiž v podstatě uznává za správnou theorie Laplaceova, a dle té ohnivé slunce je obrazem, čím naše země kdysi byla, a vyhaslý měsíc, čím někdy bude. I u naší země byla doba, kdy se přeměňovala ze stavu plynného do stavu tekutého a konečně pevného. Při těchto přeměnách se z ní vybavovala světelná látka, éter, jenž světlo vydával. To světlo bylo sesilováno plameny z ohnivé země neustále vyrážejícími. Ejhle tedy, kterak správně Mojžíš o prvním dni napsal: I řekl Bůh: Buď světlo! A učiněno jest světlo!
Pokud se pak slunce, měsíce a hvězd týče, tvrdí Písmo svaté, že tato tělesa nebeská teprve ve čtvrté periodě byla stvořena? Nikoliv. My v něm toliko čteme rozkaz, aby byla na obloze a osvěcovala zemi. A kdy mohla proniknouti světlem svým až k zemi? Jak opět věda tvrdí, byla naše země kdysi úplně žhavá. Následkem toho se z ní vypařovala voda v takové míře, že husté a temné mraky ji celou zahalovaly. Teprve tehdy, kdy země více ochladla, a mraky deštěm na ni spadly, mohly slunce, měsíc a hvězdy vysílati světlo své až na ni. K čemu tedy věda dospěla až po dlouhé řadě omylů, popsal Mojžíš správně již před kolika tisíci lety.
Ne, zpráva Mojžíšova o stvoření světa se až dosud nestala zastaralou a nikdy nebyla vyvrácena, ač nevěra proti ní stále bojovala a jí se posmívala. Ukázalo se vždy, když nepřátelé křičeli do světa o svém vítězství, že jásot jejich byl předčasný a klamný. Opravdoví učenci i dnes vyznávají, že vypravování Mojžíšovo o původu světa neobsahuje ani jediného slova, které by bylo nedůstojným myšlení Božího (materialista Dillmann), a sklánějí před ním s úctou hlavy své. S nimi tak učiňme i my, a zvolejme: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země.
Žádné komentáře:
Okomentovat