Písmo svaté, líčíc stvoření světa a všech věcí v něm, takřka za každým veršem volá: - A viděl Bůh, že to bylo dobré (Gen. 1). Však také Bůh svět uspořádal velice krásně! Ale nejenom to. On jej také se svrchovanou moudrostí a láskou stále řídí a vede v něm vše k dobrému. My této péči jeho o svět říkáme Prozřetelnost. Nevěrci ovšem, kteří Boha znáti nechtějí, popírají i jeho prozřetelnost a uvádějí proti ní řadu námitek. Abychom se jimi nedali zmásti, dokážeme si dnes: 1. že Prozřetelnost jest; 2. zodpovězme si aspoň nejhlavnější námitky proti ní.
1. Prozřetelnost jest.
a) Pravda, že Bůh bdí nade všemi bytostmi, které stvořil, a že je moudře a dobrotivě řídí k jejich cíli, je zaznamenána v Písmě svatém takřka na každé stránce. V knize Moudrosti (8, 1.) čteme: Sahá (Bůh) od konce (vesmíru) do konce a řídí všecko líbezně. A Žalmista Páně (144, 15.) volá: Oči všech doufají v tebe, Pane, a ty dáváš jim pokrm v čas příhodný. Sv. Petr pak nás vyzývá, abychom všechny své starosti uvrhli na Pána (1Petr. 5, 7.).
Slyšme dále Pána našeho, Ježíše Krista: "Pozorujte", tak dí, "ptactvo nebeské, které nemůže síti ani žnouti, mají nouzi o pokrm? A není kvítí polní lépe oděno, než Šalomoun ve vší slávě své?" (Mat. 6, 26.)
b) Zdravý rozum. - Rcete: Bylo by to rozumné, kdyby někdo vystavěl krásnou továrnu, vše v ní účelně zařídil, stroje do pohybu uvedl, a pak jí opustil a jejímu osudu ponechal? A bylo by to rozumné od Boha, když stvořil překrásný svět, vše s neskonalou moudrostí v něm uspořádal, aby se o tento svět dále nestaral?
Představte si pozemského umělce. S jakou radostí pozoruje díla svá, ač nejsou nikdy tak dokonalá, jak by si přál; vizte jakou péči o ně má! Popatřte na matku, jak miluje dítky své, kterým dala pouze tělo; a i to jim nemohla dáti tak krásné, jak by si přála! Tu pak suďte: Oč více miluje Stvořitel svět a všecky tvory na něm; jak se o ně stará a pečuje, když je stvořil úplně dle své libosti! Popírati tuto pravdu, by znamenalo, činiti z Boha bytost bez rozumu a bez srdce, což by bylo rouháním.
2. Námitky:
a) Když tedy Bůh lidi miluje, kterak na ně může dopouštěti tisícerá neštěstí a bolesti? - Na to odpovídám: Valnou částí svých utrpení býváme vinni sami. Nestřídmý si podrývá zdraví, chlípník klidí hanbu, pyšný se cítí všude odstrkovaným... Oh, kdyby jen všechna ta utrpení se země zmizela, která hříchy sobě i jiným připravujeme, již tu by z ní byl poloviční ráj! - Mnohé pak trudy Bůh na nás přímo sesílá, ale toliko z lásky. Vždyť i my mnohdy působíme osobám nám drahým bolest právě proto, že je milujeme. Představte si na příklad dítko, které má nebezpečný vřed a s pláčem rodiče prosí, aby je nedávali operovati. Vyhoví mu? Nikoliv, protože dítko své milují a chtějí mu zachrániti život. Člověk pak může býti šťasten toliko tehdy, když žije dle přikázání Božích... Co však je dnes těch, kteří tak nečiní a spějí do záhuby věčné! Divte se tu Bohu, když ve své lásce k nim použije i neštěstí, nemocí, aby je přivedl na pravou cestu! O jak o mnohém člověku by bylo lze říci: Kdyby byl hodně bohatý a stále zdravý, aby mohl žíti dle svých choutek, byl by ztracen na vždy. - Určitý díl našich utrpení je také trestem Božím za naše hříchy. Či nemá Bůh plné právo, aby provinilce proti svým zákonům trestal? - Nesmíme pak zapomínati, že tyto tresty jsou mnohdy milosrdenstvím Božím, aby nás uchránily před jeho přísnou spravedlností na věčnosti. Jak smutná zaslepenost to tedy je, když se člověk v utrpení Bohu rouhá!
b) Ale proč nechává Bůh trpěti i lidi nevinné? Proč i lidi ctnostné po léta na lůžko připoutává? Proč nechal miliony svatých mučiti na skřipcích a hranicích? - Kdo nerozumí, co znamená Boha milovati, pro toho ovšem je utrpení lidí nevinných záhadou. Kdo někoho miluje, je ochoten pro něho i trpěti a zemříti. Ejhle, proč nejedni svatí, kteří milovali Boha láskou nebeskou, spěchali k mučednickým nástrojům jako na svatbu a uprostřed ohně je stravujícího zpívali chvalozpěvy! Měli při tom na mysli, kterak Bůh svého vlastního Syna ukřižovati nechal, aby jej tím více oslaviti mohl. Věděli, že za krátké utrpení je očekává neskonalá radost.
c) Největší pochybnosti o Prozřetelnosti budí mnohé domnělé nespravedlnosti na světě. Z nejedněch úst lze slyšeti rozhořčené volání: "Kde je Bůh, aby učinil pořádek?" - Oh, spravedlnosti Boží neunikne nikdo! Ale kdyby měl na příklad každému lichváři ihned dům nad hlavou zapáliti a každého hodného člověka bohatstvím zahrnouti, každého vraha bleskem skoliti a každého pokorného knížetem učiniti, pak by mu bylo denně stotisíckráte do přirozeného běhu života zasahovati. Pak by sice lidé žili dle přikázání jeho, ale ne z upřímné lásky k němu! Pak by lidé byli hodní, ale pouze z bázně před tresty, které je ihned stihnou, neb z touhy po rychlé odměně! - Bůh je dále shovívavý a ponechává hříšníku čas, aby se obrátil. Kdyby byl na příklad svatého Augustina a mnohé jiné po prvním hříchu ihned bleskem zabil, co nynějších svatých by bylo zatraceno! - Bůh je nejvýš spravedlivý. Když ve své vševědoucnosti vidí, že se hříšník neobrátí a na onom světě propadne trestům věčným, musí jeho dobré skutky, které přece tu a tam vykoná i člověk nejšpatnější, odměniti již zde na zemi. Jak často lze takto vysvětlit pozemské štěstí hříšníkovo! - Konečně by Bůh, kdyby hříšníka trestal okamžitě, mnohdy činil nešťastnými i jeho nevinné dítky a příbuzné! Je to tedy pouze moudrost, milosrdenství a spravedlnost od Boha, když nechává růsti koukol mezi pšenicí až do žně.
d) Ale jak to, že působení Prozřetelnosti kolem sebe nic nepozorujeme? Všude jakoby vládla náhoda a lidské přičinění. Jednoho na příklad raní mrtvice, když se rouhá, druhého, když se modlí. Štěstí mívají lidé hodní, právě jako špatní! - Tu je třeba pamatovati, že mnohdy Bůh nás chce zkoušeti, že svoji péči o nás skrývá, aby tím více vynikla záslužnost naší víry. - Ostatně není pravda, že z řízení Prozřetelnosti nic nevidíme. Slyšte! Jednoho dne P. Beauregard, proslulý francouzský kazatel v 18. století, výmluvně kázal o prozřetelnosti Boží. Když vycházel z kostela, zastavil jej prostý muž a mu děl: Důstojný pane, rád bych vám sdělil, že dnešní vaše řeč se nesrovnává s pravdou. Důkazem toho jsem já sám. Mám šest dítek, pracuji od rána do večera, modlím se, chodím do kostela, a přece mne pronásleduje neštěstí za neštěstím a žiji v bídě... Na tato slova mu P. Beauregard vřele tiskne ruku a se slzami v očích dí: Oh, příteli, vy sám jste důkazem Prozřetelnosti. Před několika dny, po mém kázání o almužně, přišla ke mně princezna Conti, dala mi tři tisíce franků, abych jich použil na podporu nuzných, jak sám nejlépe uznám. Byla to zajisté Prozřetelnost, která vás přivedla ke mně, aby se vám dostalo pomoci. A dělník, hojně jsa obdarován, odcházel, žasna právě nad tou Prozřetelností, do které si před chvílí trpce stěžoval.
Marné námitky: Je a zůstane pravdou, že Bůh řídí svět s moudrostí svrchovanou. Jestliže úradků této moudrosti vždy nechápeme, nesmíme zapomínati, že je lze přirovnati k veliké vyšívané látce, obrácené lícem k nebi, rubem k zemi. Na svrchní její části je viděti postavy, květiny a jiné věci tak krásně a souladně vyšité, že plní člověka úžasem. Popatřte však na spodní část a spatříte pravý opak: nitě sem a tam přeházené, žádný soulad, nic se vám na ní nelíbí. A totéž rcete o činech Prozřetelnosti. Pokud na ně patříte z této země, všelicos se nesrovnává s rozumem vaším. Ale počkejte jen, až na ně budete patřiti s výšin nebeských, oh, jak ihned se vám vysvětlí mnohé nynější záhady. Jak budete žasnouti nad prozřetelností Boží! Abyste pak k tomuto pravému patření na ni došli, zvolejte:
Tvá vůle nejsvětější,
ó Pane, řídí vše;
proto nechť srdce moje,
tobě důvěřuje.
Co ty, ó Pane, sešleš,
je všecko vůle tvá;
tobě se duch i tělo
mé navždy odevzdá.
Žádné komentáře:
Okomentovat