RADOST NAD RADOST
Hod Boží vánoční
"Narodil se Kristus Pán, veselme se!"
Nenajdeme výstižnějších slov nad tento řádek staročeské písně, který by význačněji a přitom prostěji vyjadřoval dnešní největší slavnost křesťanstva. Vyslovuje čistou, nebeskou radost, sestouplou na srdce lidská. Proto se toho nebeského veselí nemůžeme ani nasytit, a jen jednou jest nám ho málo. Do třetice všeho dobrého a tím spíše nejlepšího! Církev svatá ze samé radosti dává sloužiti dnes tré mešních obětí, jednu o půlnoci, druhou na úsvitě, třetí za dne. A z těchto tří svatých mší, z jejich posvátného čtení v misálu, vyzařuje mocným světelným proudem ona nebeská "radost nad radost". Proudí zajisté jak v epištole, tak v evangeliu a vůbec ve všech mešních částkách tolik vznešeně radostných myšlenek, že není možná je zachytiti všechny do poháru jediného vánočního kázání. Přece však může kazatel z oněch tří mší svatých vybrati zvlášť trojí nejvýznačnější radost:
Radost nad věčným zrozením Ježíše Krista z Otce nebeského.
Radost nad časným zrozením Ježíšovým z Marie Panny.
Radost nad duchovním zrozením Páně v našich srdcích.
A tak hned prvou radost nám hlásí vstup ke mši půlnoční a stupňové modlitby ji s alleuja opakují, plesajíce: "Hospodin řekl ke mně: Syn můj jsi ty, já dnes (od věčnosti) zplodil jsem tebe (Ž. 2, 7.), Alleluja." Podobně se o tuto první radost sdílí sv. Pavel s věřícími v epištole o mši svaté na den: "Druhdy Bůh na mnohokráte a mnoha způsoby mluvil k otcům našim skrze proroky, v těchto však dnech doby poslední mluvil k nám skrze Syna svého, kteréhož ustanovil dědicem všech věcí, skrze nějž i světy učinil, kterýžto jest výbleskem slávy i výrazem podstaty jeho." (Žid. 1, 1 - 3.) "Nebo kterému z andělů řekl kdy Bůh: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe?" (Žid. 1, 4.) Rovněž Jan Miláček v evangeliu slavné denní mše v témže smyslu radostně oslavuje Slovo, které bylo od věčnosti u Boha: "A Slovo tělem učiněno jest na přebývalo mezi námi, a viděli jsme slávu jeho, slávu to jako jednorozeného od Otce, plného milosti a pravdy." (Jan 1, 14.)
Druhou radost nad zrozením Ježíše Krista z Marie Panny v Betlemě nejdojemněji zvěstuje evangelium o půlnoční i evangelium o ranní na úsvitě. Rok co rok svatá čtení na paměť přivádějí všechny ty dojímavé okolnosti narození Páně: těžkou cestu v zimní době z Nazareta do Betlema, jak hledají Josef s Marií s nastávající nocí noclehu, nenalézají jej však u lidí, ale v opuštěné jeskyni za Betlemem, která bývala za stáj. Dále čtení připomínají samo narození svatého Dítka právě o půlnoci, i kterak je Matka zavinula v plénky a položila do jeslí. Konečně ponocování pastýřů u stád, andělské jim zvěstování i pospěch jejich k jeskyni, kde nalezli Marii, Josefa i Dítko, "nemluvňátko plénkami obvinuté a položené v jeslích". (Luk 2, 12.)
Třetí duchovní radost nad zrozením Páně v lidských srdcích nejživěji svítí z návštěvy pastýřů u jeslí, vyprávěné evangeliem mše na úsvitě, kdy se Ten položený v jeslích zároveň věrou rodil v jejich duších, jak to naznačují slova: "I navrátili se pastýři, velebíce Boha ze všeho, co byli slyšeli a viděli:" (Luk. 2, 20.) Avšak nejenom pastýřům za nebeské radosti rodil se v srdcích, také všem lidem, kdož s věrou a láskou vděčně ho přijímají. O těch slavně praví evangelium ve třetí mši na den, že se jeho prostřednictvím také stanou dítkami Božími: Kdožkoli však jej přijali, dal jim moc státi se dítkami Božími, těm totiž, kteří věří ve jméno jeho." (Jan 1, 12.)
Nesmírná trojnásobná radost Božího hodu vánočního se rozléhá mnohonásobnou, přeradostnou ozvěnou ve všech křesťanských národech světa. Severští národové evropští oslavují zrozeného Ježíše nejraději v podobě stromu života, ověšeného světly a dary; severská jedle jest jim stromem vánočním. Národy pak jihu, kde se i o vánocích palmy zelenají i mnohé květiny již kvetou, mají zase své květinové vánoční radosti. Na ostrově Capri (vypravuje Axel Munthe v knize "O životě a smrti") nosí v době vánoční sošku Ježíška (Bambino) z kostela po domech, kde si ho právě přejí.
Napřed kráčí hošík se zvonkem, pak dvě mariánské družičky "figlie di Maria" v bílých šatečkách s modrým závojem, potom jse kostelník s kadidlem, konečně kněz s jeslemi a s Ježíškem. "Il Bambino! Il Bambino!" volají děti, kudy se průvod bere. U vchodu obyvatelé domu s růžemi v rukou vedou průvod do nejlepší místnosti, změněné květinami a břečťanem v Ježíškův pokoj. U stropu hoří věčné světlo, u jeslí dýchá vůni rozkvetlá rozmarina. Děti z domu celý den si hrají u Ježíška, aby mu nebylo smutno. Na noc tam vejdou všichni domácí a tichými modlitbami uspávají Dítko - pak se tiše po špičkách vzdálí, aby je neprobudili.
Tak na jihu. A jak my Slované prožíváme vánoční radost mezi jihem a severem? Známe to všichni. V kostelích i doma před betlemy slovanské děti zpívají a zpívají. Zpěvy nesčetných koled řinou se jim z blažených prsou. A Ježíšek dává za odměnu dárky. Zcela správně. U nás "nadílí Ježíšek", vždyť ve věřící mysli jest podle pravdy "Bůh dávající všecko", byť ne přímo, ale prostřednictvím rodičů, neboť s "Ním nám přišlo všecko dobré".
A chce-li kdo velkých vejíti do království jeho radosti, musí se odříci "všelikých zlých žádostí", nejvíce prázdné pýchy a státi se sám dítětem. Vždyť prohlásil tento narozený Bůh a Pán: "Amen, pravím vám, - nebudete-li jako maličcí, nevejdete do království nebeského." (Mat. 18, 3.)
Tedy staňme se na ten den a vůbec - Božími dětmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat