BŮH ZJEVNĚ PŘIJDE.
První neděle adventní.
Která jest největší tužba opravdu věřícího křesťana, jenž od dětství vyrůstal s Ježíšem, o něm i od něho se učil a v životě s jeho jménem dobré i zlé prožíval? Jest to beze vší pochybnosti touha uzříti jednou milovaného Ježíše tváří v tvář. Básník, který skládal píseň (Jezu dulcis memoria se přičítá sv. Bernardovi) "Na Ježíše sladká vzpomínka", nejlépe vystihl tuto touhu: Jesus - "dulcedo ineffabilis, totus desiderabilis" - "Sladkost nevýslovná, všecek žádoucí". "Nad med a nade vše - jeho sladká přítomnost." A tato přítomnost Ježíše opět na zemi spatřiti byla i u těch, kteří ho již jednou za živa uzřeli, u apoštolů. Jan Miláček nemohl zapomenouti na Slovo života vtělené nikdy ani do sta let svého žití - "co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme viděli svýma očima, co jsme si prohlédli a ruce naše ohmataly". A ku podivu, uzavíraje Knihu knih viděním na Pathmu, před samým skonem uzříti chce Ježíše, znova přicházejícího, a zve ho: "Amen, přijď, Pane Ježíši!" (Zjev. 22, 20.)
Církev svatá zasvěcuje příchodu Ježíše Krista celé období církevního roku, advent, a to jeho druhému, poslednímu příchodu na svět dnešní I. nedělí adventní. Může tak dobrým právem učiniti, neboť má slavný slib z úst samého Ježíše Krista, toto zaslíbení má zapsáno v dnešním evangeliu svatým Lukášem.
Druhý příchod Páně na svět spadá v jedno se skonáním světa. Kristus předpověděv jistou zkázu všeho života na zemi ukázal na znamení, která budou na slunci a na měsíci a na hvězdách a na zemi úzkost mezi národy pro hukot moře a jeho příbojů, takže lidé budou trnouti strachem a očekáváním těch věcí, které přijdou na veškeren obvod zemský. Bude to tedy to, , čeho se i lidská věda dohaduje pro konec věků, kdy nastane rozvrat v nynější naší sluneční soustavě, jako se již stal a stále stává i v jiných slunečních světech na nebi. Budou to prudké poruchy na slunci i v oběhu slunečních oběžnic, ovšem také země a jejích moří, takže náš hvězdný svět nabude jiné tvářnosti, a život lidstva a vůbec život na zemi nebude v té době již možný.
A právě za největších úzkostí lidstva přijde podruhé Kristus. "A tehdy uvidí Syna člověka, an přichází v oblace s velikou mocí a velebností."
Tento slavný příchod Ježíše Krista s anděly nebeskými vyváží všechny předchozí hrůzy - aspoň v očích jeho vyvolených. Přichází Kristus, vysvoboditel z posledních hrůz země. Byť i přicházel jako soudce světa, pro vyvolené jeho, kteří se ve hrůzách padajícího světa kajícně očistili, bude ten příchod radostným, vždyť se naň po tisíciletí všichni věrní těšili. Proto nevěšejí hlav, ale zdvíhají své hlavy vzhůru v ústrety přicházejícímu. Však jim to sám, pobývaje na zemi, prorocky připomenul: "Když pak se to počne díti, pohleďte vzhůru a pozdvihněte hlav svých, neboť se přibližuje vykoupení vaše."
Nezmarná touha ve věřícím lidstvu uzříti Ježíše o druhém jeho příští na svět projevila se v dějinách již několikrát, bohužel předčasně. Již za časů apoštolských domnívali se věřící solunští, že jižjiž Kristus přijde, a vzdávali se veškeré životní činnosti. Pavel měl dosti práce, aby je druhým svým listem přivedl k rozumu. Podobně za velikých převratů společenských - jako se stalo stěhováním národů v Evropě kolem r. 1000. - bývali křesťané uchvacováni myšlenkou o konci světa a o příchodu Páně. Tak se děje i za posledních desetiletí našeho věku, že s tou myšlenkou opájejí rozum a oslňují zrak hlavně křesťané, stojící mimo katolickou Církev a chtějí svou "jistotou" odváděti vyznavače od Církve; ale jejich prorok nejednou již vyvedl své svedené stoupence, stanoviv klamně den, měsíc, rok příchodu Páně.
Jinak jest tomu u křesťanů v Církvi, dobře poučených a osvícených, kteří se tuze nerozčilují o den příští Páně, neboť vědí, že jest to nejhlubší tajemství, jenom Bohu vyhrazené. Tím se ovšem neříká, že by vůbec nebděli; i oni poslušni jsouce slova Páně "bdětež", jsou pozorní a bdělí. Také oni podle návodu Mistrova patří na fíkový strom lidstva a pozorují jeho nalévající se pupence a čerstvé haluze, jak se rozkládají do všech národů i zemí , "aby byl jeden ovčinec a jeden pastýř", jak to má býti před druhým Kristovým příchodem, i kterak ovoce zraje k poslední sklizni. Tedy i oni si bděle vše uvědomují podle slov Páně: "Tak i vy, když uzříte, že se tyto věci dějí, vězte, že blízko je království Boží." Ale tím nepřicházejí o hlavu; jim dostačuje zatím mystický příchod Ježíšův do duše ve svatém přijímání velebné Svátosti oltářní. Právě v posvátné době adventní se účinně kají ze hříchů a podle vyzvání sv. Pavla v epištole "odkládají skutky temností a oblékají se v odění světla", ano "v samého Ježíše Krista". A přitom se tak radují, jako by již Pána Ježíše měli před sebou tváří v tvář. Následujme jich a vítajíce svátostného Ježíše do svých duší, zpívejme s nimi nebo si rozjímejme:
"Ježíši naděje kajícím, jak laskav jsi tebe si žádajícím, - jak dobrý jsi tebe hledajícím, - ale co jsi nalézajícím?"
"Když srdce naše navštívíš, - tu zasvitne mu pravda, - světa zevšední marnost - a vnitru zahárá láska."
Žádné komentáře:
Okomentovat