Jan byl svědkem zázraků Kristových, byl při proměnění Páně na hoře Tábor, byl svědkem jeho ukřižování. Kristus umírající svěřil svou matku Janovi v ochranu (Jan 19, 26.). Po Nanebevstoupení Páně Jan s Petrem rozšiřovali Církev jsouce v čele ostatních apoštolů. Oba byli zmrskáni od židů; spolu také biřmovali v Samaří.
Po smrti a nanebevzetí Panny Marie město Efesus se stalo střediskem apoštolské činnosti Janovy. Kolem něho se družili žáci Papias, Polykarp, Ignác a j. Tenkrát Jan, chtěje doplniti zprávy tří evangelií, napsal své evangelium. Kromě toho napsal tři epištoly. R. 94 za pronásledování císaře Domiciána Jan byl jat, do Říma odveden a před branou latinskou uvržen do kotle naplněného vroucím olejem. Mocí Boží zůstal neporušen. I byl vypověděn do vyhnanství na ostrov Pathmos. Tam napsal "Zjevení", knihu obsahující hluboká tajemství o stavu a budoucích osudech Církve. R. 96 vrátil se do Efesu.
Jelikož Jan byl nejdůvěrnějším přítelem a učedníkem Páně, jemuž zůstal věrný až ke kříži, nikdo nemohl lépe věděti, čeho Ježíš Kristus si zvláště od nás přeje. Co je hlavním učením sv. Jana? - Víra a láska.
Účel evangelia, které napsal, vytkl Jan zřejmě: "abyste uvěřili, že Ježíš jest Kristus, Syn Boží, a věříce abyste měli život ve jménu jeho". (Jan 20, 31.)
Legenda vypravuje, že sv. Jan vcházel jednoho dne do domu. V tom uslyšel, že jest v domě Kerint, který popíral božství Kristovo. Zvolal: "Utečme odtud, aby se střecha nezbořila, neboť dlí pod ní Kerint, nepřítel pravdy!"
Láska jeho byla nepřemožitelná. Legenda vypravuje: Na svých apoštolských cestách poznal sv. Jan jinocha, nadaného a zbožného. Odevzdal jej tamnímu biskupovi na výchovu, vloživ mu na srdce, aby pečoval o jeho vychování a věčné spasení. Biskup vzal jinocha do svého domu a vedl ho slovem i příkladem na cestu zbožnosti. Později se domníval, že jinoch již je dosti utvrzen ve ctnostech. Již nedbal tolik o jeho výchovu. Zatím se však nešťastný jinoch dostal do společnosti špatných druhů, zvlažněl a klesal hlouběji a hlouběji, až nakonec se stal náčelníkem loupežníků.
Když sv. Jan přišel opět k onomu biskupovi, řekl mu: "Vrať mi poklad, kterýž jsem ti svěřil, vrať mi mládence, kterého jsem tobě odevzdal." Biskup odpověděl: "Umřel." - "Jakou smrtí?" tázal se apoštol. Biskup na to smutně: "Je mrtev pro Boha, stal se zločincem a vůdcem loupežníků." Apoštol se zarmoutil nad míru a vsedl bez meškání na koně a jel do pohoří, kde se lotři ukrývali. Když ho zadrželi a zajali, řekl jim: "Uveďte mne k náčelníku svému!" Jakmile náčelník poznal apoštola, dal se hanbou před ním na útěk. Světec však volal za ním: "Synu, proč utíkáš ozbrojen, před otcem svým bezbranným? Smiluj se nade mnou! Neboj se, ještě máš naději na spasení, já sám vydám Kristu za tebe počet, a bude-li třeba, za tebe i umru, jako Kristus umřel za nás. Duši svou položím za duši tvou. Zastav se a věř mi, že Kristus poslal mne k tobě!" Zastavil se nešťastný jinoch, odhodil zbraň, poklekl a prosil za odpuštění. Tu vzal ho apoštol za pravici, zlíbal ji a přísahal, že mu vyprosí na Kristu odpuštění. Uvedl ho do města a byl mu vůdcem na cestě pokání, až se smířil s Bohem a Církví.
Jan jsa stařičký, říkával ve shromážděních místo promluv: "Synáčkové, milujte se vespolek!" A když se ho učedníci tázali, proč stále touž řeč opakuje, odpověděl: "To jest hlavní přikázání Páně, a toto-li naplníte, dosti jest."
Jan zesnul jako devadesátiletý smrtí klidnou a blaženou.
Žádné komentáře:
Okomentovat