Přítele věrného kdo nalezl, nalezl poklad, dí Duch Svatý (Sir. 6, 14.). Než nalézti zde na zemi přítele opravdového poštěstí se málokomu. Máme však všichni svrchovaně dobré přátele v nebesích; jsou jimi andělé. Oni nás milují jako své bratry, poněvadž jsme dítkami téhož Otce nebeského. Milují nás jako své soudruhy, poněvadž jedenkráte máme s nimi společně a věčně žíti v nebesích. Pomáhají nám jako svým mladším, potřebným, v nebezpečenství se nalézajícím bratřím. Zkrátka jsou nám věrnými přáteli a strážci. Je článkem víry, že andělé mají od Boha za úkol nás lidi ochraňovati. A je rovněž jisto, že každý člověk, i hříšník, nevěrec neb pohan, má svého anděla strážce. A kdo by byl s to, aby vypočítal všechna dobrodiní, která nám tito andělé prokazují, jak na těle, tak na duši.
1. Na těle. - Jestliže žijeme, jsme-li zdraví, jestliže jsme zůstali ušetřeni přemnohých neštěstí, je to z valné části zásluhou pečlivé ochrany našich andělů strážců. A kterak by také bylo možno uniknouti tak mnohým nebezpečenstvím, která se nám v našem dětství a chlapectví stavěla do cesty při každém kroku, bez zvláštní pomoci oněch dobrých duchů nebeských? Nenesli nás takřka na rukou, abychom nejen neupadli, ale ani neklopýtli? Takřka na rukou budou tebe nosit, abys o kámen nohou svou nezavadil (Ž. 90, 12.). A kterak to, že jsme ve svém mládí unikli tak mnohým úrazům a poruchám na zdraví, do nichž nás zaváděla buď naše nezkušenost neb jinošská bujnost? Bylo by to možno, kdybychom neměli stále po boku svém oněch nebeských duchů, jimž Bůh nařídil stříci nás při každém kroku, na všech cestách? Andělům svým o tobě jsem kázal, aby tě ostříhali na všech tvých cestách (Ž. 90, 11.).
Pius IX. jako chlapec ochotně posluhoval při mši svaté. Jednou uprostřed ministrování pocítil zvláštní nepokoj. Ohlédne se a vidí nedaleko sebe zářivou postať anděla, jenž ho zval k sobě. Pius však se obával zanechati kněze samotného u oltáře, proto zůstal klečeti dál. Než anděl v něm vzbudil tak velikou úzkost, že malý ministrant se vzchopil se svého místa. Neučinil ani pět kroků, když na stupně oltáře, na místo, kde klečel, s rachotem dopadl těžká kus omítky, odtržené od klenutí.
Pokud pak se ochrany lidí dospělých týče, vzpomeňte si jen na dojemné události ze života Abrahamova, Jakubova, Tobiášova, Danielova, Petrova atd., zaznamenané v Písmě svatém, tedy zcela jisté a nepochybné.
Vším právem tedy o oněch andělech požehnaných napsal veliký učitel církevní sv. Augustin: S velikou pečlivostí a bdělou pozorností stojí při nás v každé době na všech místech, pečujíce o všecky potřeby naše. Pomáhají nám, když pracujeme, chrání nás, když odpočíváme. Radují se, když se radujeme, rmoutí se s námi, když jsme zarmouceni. Zkrátka mají svrchovanou péči o nás a neskonale nás milují.
2. Na duši. - Té obzvláště oni svrchovaně moudří a svatí duchové si váží a o ni pečují. A co pro ni činí?
a) Chrání li. Před kým? Před třemi úhlavními jejími nepřáteli, kteří usilují o její zkázu. Jedním z nich jsou naše četné a nebezpečné hříšné náruživosti. je to dále svět, jenž svým špatným příkladem, slovy, tiskem, nestoudnými obrazy, divadly a tisícerým jiným způsobem nás hledí odvrátiti od Boha a strhnouti do hříchů. A co teprve říci o nejúhlavnějším nepříteli duší našich, o satanu, jenž jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by pohltil (1Petr. 5, 8.)? A na úklady těchto tří nepřátel nás andělé strážní upozorňují, nás varují, v boji proti nim nás posilují.
b) Povzbuzují nás k dobrému. - Co svatých myšlenek, ó drazí, co spasitelných vnuknutí jste během života již slyšeli v nitru svém! Co rad, povzbuzení, upozornění a sladkých výtek! A kdo to takto mluvil a mluví v srdci vašem? Bůh, ano, ale skrze vašeho anděla strážného. Sv. Řehoř Divotvůrce vděčí svému andělu strážnému za své obrácení z pohanství na víru křesťanskou. Za příčinu dalšího vzdělání se chtěl odebrati do města Bejrutu. Když již měl k odcestování vše připraveno, objevil se před ním vojín s rozkazem, aby jel do Caesaree. Stalo se tak, a tam se Řehoř setkal s Origenem, který ho přivedl do Církve Kristovy. O tomto vojínu pak světec sám píše: Nebyl to vojín, ale nebeský Strážce, který nás provází na cestě životem.
c) Přednášejí naše modlitby a dobré skutky Bohu. - Nečiní tak ovšem, aby Pána Boha na naše modlitby a dobré skutky teprve upozorňovali - jesť Bůh vševědoucí a zná i nejhlubší tajnosti srdcí našich! - ale, aby nás svou mocnou přímluvou u trůnu Božího podporovali. Že tak činí skutečně, o tom nás ujišťuje sám archanděl Rafael, an Tobiášovi děl: Když jsi se modlíval s pláčem a pochovával mrtvé, já jsem obětoval modlitby tvé Pánu (Tob. 12, 12.). A jak mocné bylo toto prostřednictví jeho, víme z toho, že jej Bůh poslal, aby Tobiáše uzdravil.
d) V hodince smrti naší napíná anděl strážce obzvláště síly své, aby nám dopomohl ke štěstí nejvyššímu, do blaženosti věčné. Z mnohých důkazů, které by tu bylo lze uvésti, slyšte aspoň tento: Roku 1596 zuřil v Římě mor. Jedné noci klepe na vrata kláštera, jenž se věnoval péči o nemocné, krásný chlapeček a prosí o kněze umírajícímu. Dva řeholníci s ním ihned jdou, a on je vede až k malému domku, u jehož dveří náhle zmizel. Užasli nad tím oba řeholníci, ale obzvláště skonávající, který se v domku nalézal a nikdy se nenadál toho štěstí, že by měl kněze při své smrti. Tím se však ihned vysvětlilo, kdo oním malým poslem byl: anděl strážce.
e) A po smrti? - Tu tento svatý ochránce náš vede duši lidskou buď s pláčem až ke branám pekelným, neb s nevýslovnou radostí do blaženosti nebeské. Je-li pak očistec jejím údělem, ani tu jí neopouští, ale vymáhá jí na Bohu polehčení v utrpeních a setrvává při ní tak dlouho, až ji konečně může uvésti do nebe.
3. Naše povinnosti k andělům strážným.
a) Nezaslouží si již za to, co jsem z jejich péče o nás krátce uvedl, naší obzvláštní vděčnosti? Považte jen; oni tak vznešení a nás neskonale převyšující duchové činí tolik pro nás ubohé a nehodné; bdí nad námi více než nejbdělejší stráž; prokazují nám nesčetná a převeliká dobrodiní; prokazují nám je beze všeho svého prospěchu, z pouhé lásky k nám; beze vší chlouby a hluku do světa, že často ani my sami si toho nejsme vědomi; a často, ba velmi často, nadarmo. Jak zhusta se jim za vše nedostává ani toho zadostiučinění, aby viděli, že jejich snahy uznáváme, dle nich se ke svému vlastnímu prospěchu řídíme! Oh, kéž bychom je spatřili i my, jako je viděli sv. Cecilie, sv. Františka, sv. Kamil a mnozí jiní!... Snad bychom potom jednali poněkud lépe s těmito nejlepšími přáteli svými!
b) Na nás dále jest, abychom svým andělům strážcům působili radost; a to předně tím, že jich již nebudeme zarmucovati hříchy a skutky takovými, které se v jejich přítomnosti nepřísluší; dále pak ochotným plněním jejich svatých a spasitelných vnuknutí a rad. Ale abychom tak jednali, toho první podmínkou je, abychom jich často na modlitbách svých byli pamětlivi a k nim volali:
"Anděle Boží, strážce můj,
rač vždycky být ochránce můj!"
A když tak budete činiti pokorně, důvěrně a vytrvale, věřte, že vám bude dopřáno s nimi:
"Po smrti pak v nebi věčně,
chváliti Boha ustavičně."
Žádné komentáře:
Okomentovat