Ve výkladu mše svaté probrali jsme dosud stupní modlitbu a onu část, na které směli býti i nepokřtění katechumeni. Jakmile se pomodlili hlasitě vyznání víry, odešli z kostela; na bohoslužbě zůstali jen pokřtění katolíci, před kterými neměla již církev žádných tajností. Tomu, co následovalo, říkalo se proto mše svatá věřících. Po těchto úvodních poznámkách pokračujme ve svém výkladu.
Když odešli z kostela katechumeni, obrátil se kněz k věřícím a přivítal je slovy: "Pán s vámi!" odpověděli mu: "I s duchem tvým!" a začínalo tak zvané obětování. Jáhen přikryl celý oltář bílým plátnem; hned potom počali věřící přinášeti své dary. Jak mužové tak i ženy drželi je v bílém rouchu a podávali je knězi, který je kladl na oltář. Těmito dary býval především pšeničný chléb, zadělaný jen vodou a víno. Mezitím zpíval kostelní sbor vhodnou vložku buď ke cti světce neb o svátku, který právě konali. Když byla ofěra dokončena, vybral kněz tolik chleba a tolik vína, kolik bylo třeba ke mši svaté a ke společnému sv. přijímání; ostatek se uchoval ve zvláštní skříni. Na památku toho všeho sbírá se dodnes při obětování na světlo a na kostelní potřeby. Časem nastaly určité změny; všimněme si tedy posvátných obřadů, jak je konáme dnes.
Místo vložky, která se vždycky zpívala při ofěře, říká kněz úvodní slova, tak zvané ofertorium (obětování). Obyčejně v něm bývá zmínka o svátku, který se právě koná; církev tak chtěla povzbuditi věřící, aby s větší ochotou podávali své dary. Povím vám alespoň několik příkladů. O velikonocích připomíná kněz slavné zmrtvýchvstání slovy žalmu (75, 9.): "Země se třásla a oněměla, když Bůh povstati ráčil, aby soudil."
Na svátek Karmelské Panny Marie říkal vroucí prosbu: "Vzpomeň si na nás, panenská Matko, před očima Božíma, aby ses za nás přimluvila a Bůh odvrátil od nás svůj hněv!" Velmi dojemně volá kněz při mši svaté za zemřelé: "Pane Ježíši Kriste, králi slávy, vysvoboď duše všech věrných zemřelých od trestů pekelných..., aby neupadly do temnosti, nýbrž ať praporečník sv. Michal uvede je do svatého světla, které jsi kdysi slíbil Abrahamovi a jeho potomkům. Přinášíme ti, Pane, oběti a modlitby; přijmi je za ony duše, jejichž památku dnes konáme!"
Potom začíná obětování. Kněz odkrývá kalich, který byl po celou mši katechumenů zahalen; ministrant na to upozorňuje věřící znamením zvonku. Obětními dary jsou podle příkazu Pána Ježíše chléb z čisté pšeničné mouky, zadělaný jen vodou, a víno.
Kněz bere do rukou zlatou patenu, na níž je bílá hostie, pozvedá patenu oběma rukama k nebesům, při tom říká tato krásná slova: "Přijmi, svatý Otče, všemohoucí věčný Bože, tuto neposkvrněnou oběť, kterou já, nehodný Tvůj sluha, obětuji Tobě, Bohu svému, živému a pravému, za své nesčetné hříchy, urážky a nedbalosti, a za všechny přítomné, za všecky věrné křesťany, živé i zemřelé, aby mně (samému) i jim všem prospěla ke spáse a k životu věčnému."
Všimněte si, drazí křesťané, dobře slov: "za všecky přítomné", a pochopíte, proč vám tolik doporučujeme, abyste podle možnosti přicházeli i ve všední dny do kostela. Je pravda, mše svatá je za všecky, ale přece několikráte připomíná kněz Pánu Bohu všecky, kdo jsou na bohoslužbě.
Hned potom dělá kněz patenou veliký kříž a klade hostii na posvěcené plátno, kterému říkáme korporale. Bere do rukou kalich, vlévá do něho trochu vína a přidává několik kapek vody. Tak to bylo zvykem v době Pána Ježíše, tak to udělal Spasitel při poslední večeři, tak to zachovává církev dodnes. Ale církev vidí v tomto smíchání vína a vody hluboké a krásné tajemství. Ježíš Kristus není jen Bůh, je také člověk, abych to řekl v obraze, není jen vínem, je také vodou. Proto leje kněz do vína několik kapek vody. Spasitel stal se člověkem, z lásky k nám, aby nás, ubohé dítky Adamovy, učinil dítkami Božími. To je smysl krásné modlitby, kterou říká kněz, když žehná vodu a leje ji do kalicha: "Bože, který jsi člověka podivuhodně stvořil a ještě podivuhodnějším způsobem vykoupil, dej nám tu milost, abychom pro tajemné spojení této vody a tohoto vína měli podíl na božství Toho, který ráčil na sebe vzíti lidskou přirozenost, totiž Ježíše Krista, Syna Tvého a Pána našeho."
Při mši svaté za zemřelé kněz vodu nežehná; duše zesnulých nemohou si již zasloužiti žádnou novou milost, nemohou pro sebe získati nic. Jak skonaly, tak zůstanou na věky.
Potom bere kněz kalich s vínem, zvedá jej oběma rukama k nebesům a obětuje Pánu Bohu slovy: Obětujeme Ti, Pane, kalich spasení a prosíme Tvoji dobrotu, aby se vznesl před Tvou božskou velebnost pro spásu naši a pro spásu celého světa." Ale kněz ví dobře, že chléb a víno jsou příliš nepatrnými dary pro nekonečného Boha, který jediným slovem stvořil tento svět. Proto spíná ruce, sklání se hluboko a pokorně prosí Boha, aby přijal tuto nepatrnou oběť. Praví: "V duchu pokory a se srdcem zkroušeným přijmi nás, Pane, a dovol nám vykonati tuto oběť tak, aby se ti zalíbila!" Nato zvedá ruce k nebesům a svolává na obětní dary milost Ducha svatého; činí to slovy: "Přijď, Posvětiteli, všemohoucí věčný Bože, a požehnej tuto oběť Tvému svatému jménu přichystanou!"
Již jsem se zmínil, že v první církvi konala se při obětování ofěra a kněz vybral z přinesených darů část chleba a vína pro mši svatou a společné svaté přijímání. Potom šel na epištolní stranu a umýval si ruce, které si snad při ofěře poněkud pošpinil. Památka na tento obřad dochovala se dodnes. Kněz myje si ruce a při tom říká žalm, kerý počíná slovy: "Umyji mezi nevinnými své ruce a budu sloužiti, Pane, u Tvého oltáře."
Potom vrátí se kněz do prostřed oltáře, sklání se hluboko a obětuje Pánu Bohu všecko, co věřící darovali; obětuje mu tedy i to, co dáváte při obětování. Při tom říká slova: "Přijmi svatá Trojice, tuto oběť, kterou Ti přinášíme na památku umučení, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Ježíše Krista, Pána našeho, a ke cti blahoslavené Marie, vždy Panny, sv. Jana Křtitele, sv. apoštolů Petra a Pavla a těchto (jejichž ostatky jsou v oltářním kameni) a všech ostatních svatých, aby jim byla ke cti a nám ke spáse, oni aby za nás orodovali na nebi, jejichž památku konáme na zemi. Skrze Krista, Pána našeho."
Ale kněz nedůvěřuje sám svým modlitbám; proto se obrací ke všem věřícím a volá: "Modlete se, bratři, aby moje i vaše oběť stala se milou Bohu, Otci všemohoucímu." A celý kostel mu odpovídal modlitbou, kterou dnes říká vaším jménem ministrant: "AŤ přijme Pán oběť z rukou tvých ke cti a slávě svého jména, k našemu užitku a k prospěchu celé své svaté církve!"
Následovala ještě jedna modlitba, která se měnila podle svátku, jaký právě konali; nejčastěji byla v ní narážka na obětní dary a na velikou změnu, která se s nimi měla státi při pozdvihování. Abych vám pověděl aspoň nějaký příklad; na svátek Narození Jana Křtitele praví kněz: "Tvoje oltáře, Bože, plníme dary a slavíme tak po zásluze narození toho, který předpovídal příchod Spasitele světa a prstem na něho ukázal." Na den sv. Aleše zní tato modlitba: "Bože, přinášíme ti oběť chvály na památku Tvých svatých a doufáme, že na jejich přímluvu budeme zbaveni utrpení vezdejších i budoucích."
Touto modlitbou končí obětování a také já končím svůj dnešní výklad. Doufám, že jste zase vnikli poněkud hlouběji do mše svaté a že tím radostněji budete plniti svoji nedělní povinnost. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat