ZE SIONU SKVĚLOST KRÁSY JEHO.
Druhá neděle adventní.
Jest dobrá zkušenost z dějin lidstva, že osvobozování jednotlivých národů z cizího jařma bylo přetěžkou, herkulovskou prací a vyžadovalo lidí statečných, silných, velikých po dlouhé předchozí doby, než udeřila vlastní hodina osvobození a objevil se pevným a slavným krokem sám osvoboditel. tuto zkušenost jsme nejlépe my na sobě vyzkoušeli a živě jí rozumíme, neboť více než sto let jeden za druhým vystupovali na jeviště vysvobození našeho národa silní, velicí mužové obroditelé, než se nám rozezvučel zvon svobody v ústrety poslednímu osvoboditeli.
Avšak - nemyslíte, když jest tomu tak u nevelkého národa, že tak musí býti a více u veškerého pozemského lidstva s jeho vysvobozením ze jha pekel, ze zlomoci temnot? Že musilo po tisíciletí napřed vystupovati s účinnou snahou po vykoupení mnoho povahou silných, velikých mužů, tím větších, čím bližší byla hodina vykoupení všeho lidstva, kdy se měl objeviti zaslíbený Osvoboditel, Vykupitel a Spasitel Ježíš Kristus?
Tuto správnou myšlenku potvrzuje nám skvěle dnešní nedělní čtení při mši svaté.
Apoštol národů, jež shromáždil v jedno do právě dobytého království Kristova na zemi prvotiny všeho lidstva ze židovstva i pohanstva ve světovládném Římě, poslal jim list, kde na jednom místě své epištoly (Řím. 1, 8 a další.) vmetl jasné světlo do dob před vystoupením Osvoboditele Ježíše Krista. Píše, že Kristus přišel vykoupit napřed národ vyvolený, aby jemu splnil dávné Boží sliby - tedy na potvrzenou pravdy; potom že přišel vykoupit i pohanské národy lidstva, kterým se podobných zaslíbení od Boha nedostalo, tedy z čirého Božího milosrdenství. V těch slovech ukazuje Pavel na několik velikých mužů starozákonních proroků, kteří bez bázně svému lidu i všem národům ohlašovali jeho i jejich vykoupení, jakož i hodinu velikého příští Páně. Uvádí zvláště slova duchovního vůdce národa israelského, Mojžíše: "Veselte se, pohané, s lidem jeho!" (V. Mojž. 32, 43.), dále výrok nejmohutnějšího krále Israelova, Davida: "Chvalte Hospodina všichni národové a velebte ho všichni lidé!" (Ž. 116, 1.), potom rovněž předpověď největšího ze starozákonních proroků, Isaiáše: "Bude výhon z kořene Jesse, a to ten, jenž povstane, aby vládl nad národy; v něho národové budou doufati." (Is. 11, 10.)
Jako epištola ukázala na velké muže, připravující lidstvo v dávné době na příchod Osvoboditelův, tak evangelium ukazuje již na nejbližšího předchůdce Páně. Byl to Jan Křtitel. On právě svou velkou mužností musil ještě předčiti vzdálené připravovatele na příchod Spasitelův. Svou velikost projevil v tom, že se jediný nebojácně postavil proti zbloudilému Israeli, proti jeho nejmocnějším vrstvám i proti králi Herodovi, aby mysli všech odvrátil od nepravostí a obrátil je v ústrety přicházejícímu Bohu Vykupiteli; a tak zůstal nepohnutelně stát i v okovech v žaláři, dokud měl hlavu na ramenou. Ale nejvíce osvědčil svou pravou velikost, když maje za sebou množství učedníků - přívrženců a když moha prohlásiti sám sebe v době napjatého očekávání za Mesiáše, tak neučinil, ale poslal své stoupence k Pánu, aby z jeho úst sami vyslechli, kdo je pravý Osvoboditel světa. A nikdo jiný než sám Bůh Osvoboditel ukázal před zástupy na velikost svého předchůdce. "Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu-li větrem se klátící? Ale, co jste vyšli vidět? Člověka-li měkkým rouchem oděného? Ale ti, kteří měkká roucha nosí, v domech královských jsou. Ale co jste vyšli vidět? Proroka-li? Zajisté: pravím vám i více než proroka - anděla, připravujícího cestu přede mnou. Amen, pravím vám, nepovstal mezi zrozenci ženskými větší nad Jana Křtitele."
Tu tedy máme před očima Jana, nikoli třtinu, nikoli měkkooděnce v hedvábí, ale těžkooděnce v kůži velbloudí, proroka, anděla - tedy nebojácnost, sílu, velikost samu, narýsovanou rukou Páně. Proč? Aby nám byl vzorem.
Ze všech ctností, co jich doporoučí evangelium, nejvíce zajisté jest potřebí poddaným Kristova království v nynější době: nebojácnosti, síly a duchovní velikosti. Bylo-li kdy křesťanům bojovati boj proti tělu, světu a ďáblu, tím více nyní, kdy se tyto zlomocné síly rozběsnily proti nim a kdy všechny světské obranné valy padly. Dokud bývalo křesťanství tu a tam chráněno mocí státní, snad se mohly převahou pěstovati ctnosti trpné - měkkosti, něhy, soucitu. Ale nyní jest konec všemu náboženskému idylismu, neboť se ze všad valí na věřící vzmocněnou silou šiky nepřátelské. A co proti síle postaviti? Zase sílu; proti smělosti statečnost, proti podlosti duchovní velikost.
Nelze přec ponechati boj o Boha jenom samému Bohu - On zajisté na konec zvítězí; - ale Bůh si přeje, abychom o království jeho na zemi, které je sice jeho, avšak pro nás, také my s ním spolu bojovali, a to tím mocněji, čím více se bude blížiti čas druhého jeho příchodu k soudu. Do té doby musíme státi na hradbách jeho svatého města, na posvátných hranicích jeho království s jeho pomocí nebojácní, stateční, silní a s ním vítězní.
Žádné komentáře:
Okomentovat