Zatím aspoň v západní části říše římské vzešlo Církvi slunce svobody po slavném vítězství nad Maxenciem u mostu Milviova a ediktu milánském r. 313.
Pokoj však netrval dlouho. Sotva přestaly boje s nepřáteli zevnějšími, byla víra ohrožena nepřítelem vnitřním, bludařem Ariem, jenž popíral božství Kristovo. Silvestr zmužile bojoval proti bludům Ariovým a hájil drahocenného pokladu svaté víry. Jeho vlivem byl svloán r. 325 církevní sněm do Niceje, kde byly bludy Ariovy odsouzeny.
Nesmíme se domnívati, že Konstantin, jenž dal Církvi svobodu, byl vzorem křesťanského panovníka. I když zavedl nedělní klid a společnou modlitbu ve vojsku, zůstal ve svém srdci ukrutným tyranem, který dal zavraždit svoji manželku Faustu a syna Krispa, klaněl se perskému bohu slunce jako ukřižovanému Ježíši. Stavěl křesťanské kostely, ale též pohanské chrámy. Dal se krátce před smrtí pokřtít, ale od ariána Eusebia.
Proti tomuto samovládci musil papež Silvestr hájiti práva Církve a víry. Nebylo to záviděníhodné postavení. Císař dal ediktem milánským Církvi svobodu, ale tuto svobodu si dal draho zaplatit. Žádal, aby ho Církev poslouchala i ve věcech náboženských, osvojoval si titul "společný biskup", svolával církevní sněmy. Zasahoval do jejich jednání. Dějiny nevypravují mnoho ze života papeže Silvestra. Avšak jistě zasluhuje jméno velikého papeže, když dovedl čeliti nadvládě světské moci nad vnitřním životem Církve. Bylo třeba nemalé odvahy, aby hájil svobodu Církve proti muži jako byl Konstantin.
Silvestr zemřel 31. prosince 335.
Žádné komentáře:
Okomentovat