sobota 10. června 2017

Quicúmque (Atanášovo vyznání víry)

Máme svátek Nejsvětější Trojice. Jedná se o ústřední tajemství křesťanské víry, přesahující lidské chápání. Velmi dobře o tomto tajemství pojednává vyznání Quicúmque, tradičně připisované svatému Atanášovi, neúnavnému obránci božství Pána Ježíše Krista. Zde je jeho český překlad:

Kdokoli  chce býti spasen, jest především třeba, aby se držel katolické víry. Kdo by ji celistvou a neporušenou nezachovával, beze vší pochyby na věky zahyne. Víra katolická pak jest, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě. Nesměšujíce božských Osob, aniž dělíce jejich podstatu. Jiná jest totiž Osoba Otcova, jiná Synova, jiná Ducha Svatého. Avšak Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, stejná sláva, společná věčná velebnost. Jaký Otec, takový Syn, takový Duch svatý. Nestvořený Otec, nestvořený Syn, nestvořený Duch Svatý. Nekonečný Otec, nekonečný Syn, nekonečný Duch Svatý. Věčný Otec, věčný Syn, věčný Duch svatý. A přece ne tři věční, nýbrž jeden Věčný. Rovněž tak nejsou tři nestvoření, aniž tři nekoneční, nýbrž jeden Nestvořený a jeden Nekonečný. Podobně jest všemohoucí Otec, všemohoucí Syn, všemohoucí Duch svatý. A přece nejsou tři všemohoucí, nýbrž jeden Všemohoucí. Tak jest Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch svatý. A přece ne tři bohové, nýbrž jeden jest Bůh. Též jest Hospodin Otec, Hospodin Syn, a Hospodin Duch svatý. A přece nejsou tři Hospodinové, nýbrž jeden jest Hospodin. Neboť tak, jak jednotlivě o každé z Osob vyznáváme, že jest Pán a Bůh, jak nám přikazuje křesťanská víra, tak nám zakazuje katolické náboženství mluviti o třech bozích a Hospodinech. Otce nikdo neučinil, nestvořil ani nezplodil. Syn pochází jen od Otce: nebyl učiněn, ani stvořen, nýbrž zplozen. Duch svatý od Otce i Syna nebyl učiněn, ani stvořen, ani zplozen, nýbrž vychází. Jeden jest tedy Otec, nikoli tři otcové: jeden Syn, ne tři synové: jeden Duch svatý, ne tři duchové svatí. V této Trojici z osob není dřívější nebo pozdější, žádná větší ani menší, nýbrž všechny tři Osoby jsou souvěčné a navzájem rovny. Takže ve všem, jak již bylo řečeno, je dlužno klaněti se Jednotě v Trojici i Trojici v Jednotě.  Kdo tedy chce býti spasen, ať takto smýšlí o nejsvětější Trojici. Ale k věčné spáse se potřebné, abychom také věrně věřili ve Vtělení našeho Pána Ježíše Krista. Správnou vírou tedy jest, abychom věřili a vyznávali, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, jest Bůh a člověk. Bohem jest z podstaty Otcovy, před věky zrozený: člověkem jest z podstaty Matky narozený v čase. Dokonalý Bůh, dokonalý člověk:  s rozumnou duší a lidským tělem. Rovný Otci podle božství: menší Otce podle člověčenství. Ačkoliv je Bůh a člověk, není dvojí. - Jediný jest Kristus. Jest jediný nikoli tak, že by se božství proměnilo v tělo: nýbrž tím, že on, Bůh, přijal člověčenství. Jediný ne smíšením podstaty, nýbrž jednotou osoby. Neboť jako rozumová duše a tělo jeden  jest člověk, tak Bůh a člověk jest jeden Kristus. Jenž trpěl pro naši spásu, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých. Vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha, Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živých i mrtvých. K jeho příchodu mají všichni lidé vstáti z mrtvých se svými těly: aby vydali počet ze svých skutků. A ti, kteří činili dobře, půjdou do života věčného, kteří však konali zlé, do věčného ohně. Toto jest víra katolická, kdo by ji věrně a pevně nezachovával, nemůže být spasen. Amen.



 Albrecht Dürer - klanění Nejsvětější Trojici

Žádné komentáře:

Okomentovat