1. Článek víry, dogma (D)
2. Pravda bohovědně jistá (J), t. j. taková, které učí bohoslovci jednomyslně a která souvisí vnitřně s článkem víry. Nazývá se "velmi blízká článku víry".
3. Mínění obecnější (Ob), t. j. mínění většiny bohoslovců.
4. Mínění pravděpodobné (Pr), t. j. mínění některých význačných bohoslovců.
U článků víry je připojeno kde, případně kdy byly prohlášeny.
Zkratky: uč. - učitelský úřad Církve; církevní smněmy: nic. - sněm nicejský, cař. - cařihradský, efez. - efeský, chalc. - chalcedonský, later. - lateránský, vien. - viennenský, kost. - kostnický, flor. - florentský, trid. - tridentský, vatik. vatikánský; vyznání víry: ap. vyzn. - apoštolské vyznání víry, nic. vyzn. - nicejsko-cařihradské vyznání víry, athan. vyzn. - t. zv. athanášské vyznání víry.
ÚVODNÍ ČÁST
Prameny zjevení Božího jsou: Písmo sv. a ústní podání. D, trid., vatik.
Písmo sv. je inspirováno, t. j. má Boha za původce. D, vatik.
Písmo sv. je prosto omylu. J, Lev XIII:
Víra je úkon rozumu, který, opíraje se o autoritu Boží (vševědoucnost a pravdomluvnost), souhlasí s pravdou Bohem, zvláště skrze Krista a jeho Církev, zjevenou. D, vatik.
Víra vzniká působením milosti a svobodným souhlasem člověka. D, vatik.
ČÁST PRVNÍ: O BOHU JEDINÉM
Jsoucnost Boží může člověk jistě poznati přirozeným rozumem z věcí stvořených. D, vatik.
Jsoucnost Boží je článkem víry. D, vatik.
Stvořený rozum nedovede přirozenou schopností na Boha patřiti. D, vien. (1311).
Na Boha patří vyvolení v nebesích. D, konst. Benedikta XII., flor.
Patřiti na Boha dovede stvořený rozum pouze, je-li zesílený světlem slávy. D, vien.
Bůh jest každému stvořenému rozumu nepochopitelný. D, 4. later., vatik.
Bůh jest bytost, která jest sama od sebe. D, athan. vyzn., vatik.
Metafysická bytnost Boží spočívá v aseitě. Ob.
Bůh jest bytost nekonečně dokonalá. D, vatik.
Bůh jest jediný, naprosto jednoduchý, nezměnitelný, věčný, nesmírný a všudypřítomný. D, nic. vyzn., athan. vyzn., 4. later., vatik.
Boží poznání jest nekonečně dokonalé. D., vatik.
Vůle Boží jest nekonečně dokonalá. D, vatik.
Bůh jest všemohoucí. D, vatik.
Bůh chce sebe sama a miluje nutně. J, vatik.
Bůh všechny věci mimo sebe chce a miluje naprosto svobodně. D, kostn., vatik.
Bůh jest podstatně a naprosto svatý, nejvýš spravedlivý, dobrotivý, milosrdný, pravdomluvný a věrný. D, uč., vatik.
ČÁST DRUHÁ: O BOHU TROJJEDINÉM
Nejsvětější Trojice jest základní článek víry náboženství křesťanského. D, uč.
Jest jeden Bůh ve třech osobách. Tři božské osoby jsou: Otec, Syn a Duch Svatý.
Mají jednu a touž podstatu. (D, uč., nic. vyzn., 4. later.
Tři božské osoby se rozlišují mezi sebou svými východy: Otec nevychází z nikoho, Syn vychází z Otce, Duch Svatý vychází z Otce i Syna zároveň. D. flor.
Vycházení Syna z Otce se nazývá zplození. D, nic. vyzn., athan. vyzn., flor.
Syn vychází z poznávání Otcova duchovým zplozením. J.
Druhá božská osoba se nazývá "Slovo" (jméno D).
Duch Svatý vychází z Otce i Syna jako z jednoho původu a jediným dýcháním. D, nic.
Duch Svatý vychází z lásky Otce a Syna. J.
Tři božské osoby mají jedinou činnost na venek. D, 4. later.
Tři božské osoby se navzájem pronikají a v sobě přebývají. D. flor.
Tajemství nejsvětější Trojice převyšuje naše poznání. D, vatik.
ČÁST TŘETÍ: O BOHU STVOŘITELI
1. O stvoření světa.
Bůh stvořil celý svět (hmotný i duchový) z ničeho. D, 4. later., vatik.
Bůh stvořil svět sám. D, 4. later., vatik.
Stvoření světa jest společné dílo trojjediného Boha. D, 4. later., flor.Bůh stvořil svět na počátku času. D, 4. later., vatik.
Bůh stvořil svět zcela svobodně. D, flor., vatik.
Bůh zachovává svět. D, vatik.
Důvodem pro stvoření světa byla Boží dobrota. D, vatik.
Prvotný cíl stvoření samého je sláva Boží, druhotný cíl je blaženost rozumných tvorů. D, vatik.
Bůh všechny bytosti řídí přiměřenými prostředky k poslednímu cíli. D, vatik.
Tvorové byli stvořeni jako tvorové dobří. Zlo má svou příčinu v tom, že tvorové zhřešili. D, uč.
2. O andělech.
Andělé jsou od Boha stvořeni. D, 4. later.
Andělé jsou pouzí duchové. J, 4. later.
Andělé byli stvořeni ve stavu nadpřirozené milosti, nikoli však ve stavu blaženosti. J.
Mnozí andělé zhřešili a byli na věky od Boha zavrženi. D, 4. later.
Dobří andělé nás ochraňují a pomáhají nám. D, uč.
Každý pokřtěný člověk má vlastního anděla strážce. J.
Každý člověk a každá společnost (Církev, národ atd.) má anděla strážce. Pr.
3. O lidech.
První lidé byli co do duše i co do těla stvořeni od Boha. D, 4. later., vatik.
První lidé byli i co do těla stvořeni od Boha přímo. Ob.
Veškero pokolení lidské pochází z prvních lidí Adam a a Evy. D, uč.
Člověk se skládá ze dvou podstatných částí: ze hmotného těla a z duchové duše. D, 1. cař., Pius IX .
Duše je spojena s tělem tak, že jest jeho podstatná forma. D, vien., 5. later., Pius IX
Každý člověk má jen jednu, jemu vlastní duši. D, 5. later., vatik.
Duše lidská jest podstata duchová, která má rozum a vůli. D, 4. later.
Duše lidská jest nesmrtelná. D, 5. later.
Každá duše lidská je Bohem přímo stvořena, když má býti spojena s tělem. J.
4. O nadpřirozeném stavu prvních lidí a pádu do hříchu.
První lidé obdrželi od Boha posvěcující milost. D, trid.
Tento stav spravedlnosti a svatosti byl nadpřirozeným a svobodným darem Božím. J, Pius V. (1567).
Prarodiče před hříchem byli prosti zlé žádostivosti. J.
Nebyli podrobeni utrpení a nevědomosti. Ob.
První lidé před hříchem nebyli podrobeni smrti. D, trid.
Tyto dary (mimopřirozené) byly jim od Boha dobrovolně uděleny a převyšovaly stvořenou přirozenost. J.
První lidé těžce zhřešili, přestoupivše přikázání Boží a tak ztratili posvěcující milost Boží. D, trid.
Všichni lidé přirozeným způsobem od Adam a pocházející (kromě Krista a jeho matky) přicházejí na svět obtíženi vinou, Což jest hřích dědičný. D, trid.
Podstata hříchu dědičného spočívá v nedostatku posvěcující milosti. Ob.
Hřích dědičný se přenáší a šíří přirozeným plozením z otce na děti. J, trid.
Následkem hříchu dědičného pozbyl člověk všech darů mimopřirozených, nepozbyl však přirozených mohutností. D, trid.
Kdo zemře v dědičném hříchu, nemůže dospěti k patření na Boha. D, flor.
ČÁST ČTVRTÁ: O JEŽÍŠI KRISTU
1. Ježíš Kristus jest Bohočlověk.
Ježíš Kristus jest pravý Bůh, druhá osoba z nejsvětější Trojice. D, ap. vyzn., nic. vyzn.
Syn Boží je pravý a skutečný člověk, přijal lidskou přirozenost, skutečné tělo a rozumnou duši. D, ap. vyzn., 1. cař., chalc., vien.Ježíš Kristus se stal člověkem, když se z Marie Panny narodil. D, ap. vyzn.
Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. Božská a lidská přirozenost jsou spojeny v jediné osobě Kristově. D, nic. vyzn., efes., chalc.
Obojí přirozenost má Ježíš Kristus nesmíšenou a nezměněnou. D, chalc., athan. vyzn.
Syn Boží se vtělil právě tehdy, když se z Panny Marie počal. D, ap. vyzn., 2. cař.
Syn Boží člověčenství nikdy, ani při smrti, neodložil. D, chalc., 2. toledský.
Syn Boží člověčenství na věky neodloží. D, cař.
Ježíš Kristus, též jako člověk, je vlastní a přirozený Syn Boží. D, Hadrian I., synody řezenská a frankfurtská (792, 794).
Celému vtěleném u Kristu přísluší bohopocta. D, efes., 5. cař.
Člověčenství i srdci Kristovu přísluší bohopocta. Pius VI., Kliment X III., Pius IX .
Ježíš Kristus má dvojí vůli a dvojí činnost: božskou a lidskou. D, 6. cař., later.
Kristus člověk znal všecko, co k jeho důstojnosti a vykupitelskému úřadu náleželo. Ob.
Duše Kristova viděla od počátku podstatu Boží. Ob.
Kristus byl naprosto bezhříšný. D, efes.
Kristus byl hříchu vůbec neschopný. J.
Kristus byl svatý svatostí podstatnou (skrze hypostatické spojení). Ob.
Kristus byl svatý svatostí případečnou (milost posvěcující). J.
2. Ježíš Kristus jest Vykupitel.
Vtělení Syna Božího nebylo ani naprosto jako takové, ani vzhledem ke stvoření, nebo k pádu člověka, ani v předpokladu vykoupení padlého člověka,, nutné. J.
Vtělení bylo nutné v předpokladu dokonalého zadostučinění za hříchy lidské. J.
Vtělení Syna Božího bylo k vykoupení pokolení lidského s každé strany vhodné.
Vykoupení pokolení lidského jest potud důvodem vtělení Syna Božího, že pravděpodobně, kdyby Adam nezhřešil, Syn Boží by se byl nevtělil. Mínění sv. Tomáše, sv. Bonaventury, thomistů a j., na př. Vasqueza, de Lugo.
Syn Boží by se vtělil, i kdyby Adam nezhřešil. Mínění sv. Alberta Vel., Scotovo a j.
Kristus jakožto prostředník mezi Bohem a lidmi svým utrpením a smrtí zadostučinil za hříchy lidské. D, uč., vyzn. víry, efes., trid.
Kristus svou smrtí pokolení lidské vykoupil. D, vyzn. víry, trid.
Kristus přinesl na kříži za nás pravou a dokonalou krvavou oběť. D, efes., trid.
Zadostučinění Kristovo je samo sebou rovnocenné, nadbytečné, ba vůbec nekonečné. J.
Kristus zemřel a učinil za všecky lidi zadost. J.
Kristus si zasloužil, aby jeho tělo bylo oslaveno a jeho jméno povýšeno. Pokolení lidskému Kristus zasloužil: odpuštění hříchů a posvěcení, všechny milosti a věčnou slávu, vykoupil je z poroby ďáblovy, přemohl smrt. .D, trid.
Duše Kristova, oddělivší se od těla, sestoupila do předpeklí, aby tam spravedlivým starozákonním zvěstovala vykoupení. D, ap. vyzn., 4. later.
Kristus vstal z mrtvých třetího dne z vlastní moci. D, uč., vyzn. víry.
Kristus vstoupil na nebesa se svým člověčenstvím z vlastní moci. D, uč., vyzn. viry.
Kristus jako člověk sedí na pravici Boha Otce, odtud přijde soudit živé i mrtvé. D, uč., vyzn. víry.
Ježíš Kristus jest jediný, svrchovaný a nejdokonalejší učitel.
Ježíš Kristus jest pravý a jediný Velekněz Nového Zákona... D, efes., trid.
Kristus byl povolán a pomazán za Velekněze při svém vtělení. Vykonával kněžský úřad po celý život, hlavně na kříži, a bude jej konati na věky.
Ježíš Kristus, Bohočlověk, je svrchovaný král. D, nic. vyzn., athan. vyzn.
Kristus je hlavou lidí a v jistém smyslu též andělů. J.
3. Panna Maria, Matka Boží
Panna Maria skutečně a ve vlastním smyslu porodila Syna Božího. Jest Bohorodičkou. D, efes., chalc.
Maria jest ustavičnou pannou (při početí, při porodu, po porodu). D, uč.
Panna Maria byla zvláštní milostí a výsadou Boží, pro zásluhy Ježíše Krista uchráněna od poskvrny hříchu dědičného. D, Pius IX. (1854).
Maria byla ze zvláštní milosti po celý život bez každého hříchu osobního. J.
Maria převyšuje milostí anděly a svaté. J.
Maria byla brzy po smrti i s tělem vzata na nebesa. D, Pius XII. (1950).
Panna Maria jest prostřednicí milostí: proto, že nám dala Krista, D, uč., proto, že může vyprositi lidem každou milost. J, proto, že každá milost je udílena na její přímluvu. Pr.
Panně Marii přísluší větší úcta než ostatním svatým (hyperdulie). D, uč.
ČÁST PÁTÁ: O CÍRKVI KRISTOVĚ
1. Založení a ústava Církve.
Kristus bezprostředně a úmyslně založil Církev jako viditelnou společnost, mající trvati až do konce světa. D, vatik.
Kristus založil Církev jako společnost hierarchickou, uděliv sv. apoštolům trojí úřad: učitelský, kněžský a pastýřský. D, uč., trid., vatik.
Nástupci sv. apoštolů v jejich trojím úřadě jsou z božského práva biskupové. D, uč., trid., vatik.
Kristus založil Církev jako .společnost monarchickou: Kristus bezprostředně a přímo sv. Petrovi slíbil a udělil prvenství pravomoci (primát) nad celou Církví. D, vatik.
Prvenství pravomoci nad celou Církví bylo uděleno nejen sv. Petrovi, nýbrž také jeho nástupcům. D, 2. lyonský, flor., vatik.
Římští papežové jsou nástupci sv. Petra v prvenství nad celou Církví, a to z božského práva. D, vatik.
Prvenství z božského práva je spojeno se Stolcem římským. Ob, Benedikt X IV .
2. Vlastnosti a známky Církve.
Církev Kristova jako taková jest viditelná. D, vatik.
Církev jest dokonalá společnost. J.
Jednota, svatost, obecnost (katolicita) a apoštolskost jsou vlastnosti Církve. D, uč., nic. vyzn., 4. later.
Uvedené čtyři vlastnosti jsou současně známkami pravé Církve Kristovy. J, Pius IX .
Čtyři známky příslušejí toliko Církvi římskokatolické.
Uvedených čtyř známek nemají náboženské společnosti protestantské, anglikánské
a pravoslavné.
3. Účel Církve, její nadpřirozená hodnota a členové.
Účelem Církve jest, aby skrze ni a v ní dosáhli lidé nadpřirozené spásy. D, vatik.
Církev Kristova je společnost podstatně nadpřirozená: je tělo Kristovo, které oživuje Duch Svatý. D, uč., sv. Pavel.
K tomu, aby dospělý člověk byl skutečně členem Církve, náleží, aby s ní byl spojen trojím svazkem: vyznáním víry, účastí na svátostech a podřízením zákonitým pastýřům. J, flor., trid.
Nejsou tedy členy Církve: nevěřící, veřejní bludaři (formální i materiální), veřejní rozkolníci (formální i materiální). Ob.
Skutečnými členy Církve nejsou toliko předzvědění anebo spravedliví. D, kostn., trid.
Bludaři a rozkolníci tajní jsou členy Církve, rovněž exkomunikovaní trpění a hříšníci (patří k tělu Církve).
Církev jest všem lidem nutná k dosažení věčné spásy, a to nutností prostředku. D, uč., 4. later., trid.
Kdo vlastní vinou až do konce života setrvá mimo tělo Církve, nemůže býti spasen.
Kdo bez vlastní viny se nalézá mimo tělo Církve, může býti spasen, patří-li k její duši, t. j. aspoň slibem k tělu Církve.
4. O moci Církve.
Moc Církve se rozděluje na moc svěcení a pravomoci. D, uč., trid., vatik.
Pravomoc Církve obsahuje moc zákonodárnou, soudní a trestnou. J.
Prvenství římského papeže jest pravomoc všeobecná, řádná, bezprostřední, biskupská, nejvyšší a plná. D, flor., vatik.
Pravomoc biskupů jest řádná, závisí však na plné pravomoci římského papeže.
V moci učiti, udělené sboru apoštolskému a biskupům je obsažena výsada neomylnosti v učení o víře a mravech. Biskupové, ať po světě rozptýlení, nebo shromáždění na ekumenickém koncilu, musejí býti v souhlasu a ve spojení s římským papežem. D, uč. vatik.
Římský papež, když mluví „z katedry“, je obdařen neomylností ve věcech víry a mravů, takže jeho rozhodnutí jest samo ze sebe, nikoliv ze souhlasu Církve, neopravitelné. D, vatik.
Přímý předmět neomylnosti Církve představují všecky náboženské pravdy víry a mravů, které jsou formálně obsaženy v pramenech zjevení Božího. D, uč.
Nepřímý předmět neomylnosti tvoří všechny pravdy a věci, bez nichž by nebylo možno poklad zjevení Božího uchovati neporušeným. J.
ČÁST ŠESTÁ: O MILOSTI A SVÁTOSTECH
1. O milosti Boží.
Posvěcení člověka se připisuje zvláště Duchu Svatému.
Duch Svatý sídlí v každém člověku, který je živým údem těla Kristova. Ob.
Milost úkonná skutečně jest. Bůh osvěcuje rozum přímo a povzbuzuje vůli přímo. D, 2. oranžský, trid.
Vnitřní, nadpřirozená milost je ke všem spasitelným úkonům naprosto nutná. D, 2. oranžský, trid.
Milost jest nutná nevěřícímu, aby uvěřil. D, 2. oranžský, trid.
Milost je nutná hříšníkovi, aby se na ospravedlnění připravil a činil pokání, D, 2. oranžský, trid.
Milost je nutná spravedlivému, k jednotlivým spasitelným úkonům. J.
Ospravedlněnému jest nutná zvláštní milost, aby v dobrém až do konce setrval. D, 2. oranžský, trid.
Ospravedlněnému, který by se měl po celý život všech všedních hříchů varovati, je nutná zvláštní výsada milosti Boží. D, 2. milevský, trid.
Padlý člověk je schopen, aby svým rozumem poznal z věcí stvořených jednoho Boha. D, vatik.
Padlý člověk dovede bez milosti Boží vykonati přirozeně dobré skutky. Není bez pomoci Boží s to, aby všechen přirozený mravní zákon zachovával. Není s to, aby všecka pokušení překonal. Všecky skutky věřícího hříšníka nejsou proto hříšné, že není v posvěcující milosti Boží.
Prvé milosti nelze si zasloužiti přirozeným konáním, ani přirozenou modlitbou si u Boha vyprositi. D, 2. oranžský, trid.
Bůh chce vůlí předchozí spasiti všecky lidi. D, trid.
Spravedlivému dává Bůh dostatečnou milost, aby mohl přikázání zachovávati. D, trid.
Bůh dává hříšníkům dostatečnou milost, aby se mohli obrátiti. D, 4. later., trid.
Bůh dává i nevěřícím dostatečnou milost, aby mohli býti spaseni. J.
Vůle zůstává pod vlivem milosti svobodná. D, trid.
Dospělý, jenž chce býti ospravedlněn, musí se na to připraviti: vírou v pravdy zjevené i jiným i spasitelnými úkony. D, trid.
Pouhá víra neospravedlňuje. D, trid.
Bůh ospravedlňuje hříšníka tím, že mu hříchy skutečně odpustí a jej vnitřně posvětí. D, trid.
Posvěcování člověka záleží ve vlévání posvěcující milosti Boží. Milost posvěcující je nadpřirozená vlastnost jež v duši jako stav trvá. J.
Milost posvěcující činí nás účastny božské přirozenosti, přáteli Božími, přijatými syny Božími, dědici království nebeského a chrámy Ducha Svatého. J.
S posvěcující milostí Boží se nám vlévají tři božské ctnosti: víra, naděje a láska. D, trid., mravní ctnosti. Ob, dary Ducha Svatého. Pr.
Milost posvěcující se nevlévá všem stejnou měrou. Může býti rozmnožena dobrými skutky. D, trid.
Dobré skutky, které koná člověk ve stavu milosti posvěcující, jsou u Boha záslužné. D, 2. oranžský, trid.
Spravedlivý si zaslouží dobrými skutky rozmnožení milosti posvěcující, život věčný a rozmnožení slávy věčné. D, trid.
Milost posvěcující se pozbude každým těžkým (smrtelným) hříchem. D, trid.
Hříchu těžkého se dopouštíme, přestupujeme-li zákon Boží ve věci důležité, vědomě a dobrovolně.
Hříchy všední milost posvěcující neničí. D, trid.
2. O svátostech všeobecně
Svátost jest viditelné, od Ježíše Krista ustanovené znamení, které svatost a spravedlnost (milost posvěcující) nejen naznačuje, nýbrž i působí. J.
Vnější znamení svátosti se skládá z látky (materia) a ze slov (forma). Ob.
Ježíš Kristus ustanovil sedmero svátostí Nového Zákona: křest, biřmování, Svátost oltářní, pokání, poslední pomazání, svěcení kněžstva a stav manželský. D, trid.
Svátosti udělují těm, kteří je hodně přijímají, milost posvěcující. D, trid.
Jednotlivé svátosti udělují zvláštní, účelu každé svátosti přiměřenou milost. Ob.
Tři svátosti: křest, biřmování a svěcení kněžstva vtiskují duši přijímajícího nezrušitelné
znamení. D, trid.
Svátosti působí milost jako příčiny nástrojné, ex opere operato, činem samým. D, trid.
Přisluhovatelem svátostí je zpravidla kněz, platně vysvěcený. D, trid.
Platně přisluhuje svátostmi ten, kdo má aspoň úmysl konati, co koná Církev. D, trid.
Působivost svátostí nezávisí na víře nebo na svatosti jejího přisluhovatele. D, trid.
Kromě svátostí jsou svátostiny, které ustanovila Církev. J.
3. O jednotlivých svátostech
a) Křest
Svátost křtu ustanovil Ježíš Kristus. D, trid.
Látkou křtu je přirozená voda. D, trid.
V západní církvi se uděluje dnes křest trojím litím vody na hlavu křťencovu a současným pronášením slov: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
V církvi východní se uděluje křest trojím pohroužením ve vodě.
Křest zahlazuje všecky hříchy: hřích dědičný i všecky před křtem spáchané hříchy osobní, jakož i tresty za hříchy. Pokřtěný bývá duchovně znovuzrozen a obdrží prvou milost posvěcující. D, nic. vyzn., trid.
Křest vtiskuje duši nezrušitelné znamení. D, trid.
Křtu je k spasení nevyhnutelně třeba. D, trid.
Křest vodou nahrazuje křest žádosti a křest krve. J.
Řádně přisluhuje křtem biskup a kněz, mimořádně jáhen, v čas nevyhnutelné potřeby může každý člověk křtíti.
Každý živý a nepokřtěný může býti pokřtěn. I nemluvňata mohou a mají býti křtěna. D, trid.
b) Biřmování
Biřmování je pravá, od Ježíše Krista ustanovená svátost. D, trid.
Vnější znamení této svátosti je vzkládání ruky spojené s mazáním sv. křižmem, při čemž se pronášejí slova: Znamenám tě znamením kříže a posiluji tě křižmem spasení ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. J.
Biřmování vtiskuje duši nezrušitelné znamení. D, trid.
Řádně přisluhuje biřmování toliko biskup. D, trid.
c) Svátost oltářní
Svátost oltářní (eucharistie) je pravé tělo a pravá krev Ježíše Krista, pod způsobami chleba a vína skutečně a podstatně přítomné. Ježíš Kristus ustanovil Svátost oltářní jako oběť a svátost. D, trid.
Ve Svátosti oltářní jest Ježíš Kristus s tělem a krví a s duší, se svým člověčenstvím a božstvím vpravdě, skutečně a podstatně přítomen. D, trid.
Ve Svátosti oltářní promění se celá podstata chleba a vína v podstatu těla a krve Kristovy. Je to přepodstatnění. D, trid.
V eucharistii je celý Kristus přítomen pod každou způsobou, je přítomen i v jednotlivých částech každé způsoby. D, trid.
V eucharistii zůstává Kristus tak dlouho přítomen, dokud způsoby chleba a vína trvají. D, trid.
Ježíši Kristu ve Svátosti oltářní přísluší úcta a klanění. D, trid.
Látkou, z níž se eucharistie připravuje, jest pšeničný chléb a víno z révy. Formou jsou slova Kristova: Toto jest tělo mé. Tento jest kalich krve mé, které kněz jménem Kristovým pronáší. D, flor., trid.
Svátost oltářní rozmnožuje v přijímajícím milost a spojuje ho co nejtěsněji s Kristem, působí odpuštění lehkých hříchů, zeslabuje zlou žádostivost a zaručuje slavné zmrtvýchvstání.
Eucharistie není k spasení nevyhnutelně potřebná. Dospělí jsou podle božského a církevního přikázání povinni ji přijímati.
Řádným přisluhovatelem eucharistie je toliko kněz, mimořádným též jáhen.
Hodně, svátostně a duchovně přijímá Svátost oltářní pouize věřící v posvěcující milosti.
Mše sv. je pravá a vlastní oběť, od Ježíše Krista ustanovená. D, trid.
Mše sv. je s obětí Kristovou na kříži podstatně totožná. D, trid.
Fysická podstata oběti mše sv. záleží v proměňování (ve dvojí konsekraci chleba a vína). Ob.
O metafysické podstatě oběti mše sv. není jednotného názoru mezi bohovědci. Dosti rozšířený je tento názor: Ve dvojím odděleném proměňování chleba a vína předvádí se ve svátostných způsobách Kristus jako umírající, tajemně obětovaný a zabitý. Na kříži se Kristus obětoval ve vlastní, viditelné podobě, způsobem krvavým, při mši sv. se obětuje tajemně, svátostně, nekrvavě.
Mše sv. jest oběť bohoctná, děkovná, smírná a prosebná. D, trid
d) Svátost pokání
Svátost pokání je pravá, od Ježíše Krista ustanovená svátost, ve které se věřícím odpouštějí hříchy po křtu sv. spáchané. D, trid.
Církev má od Ježíše Krista moc odpouštěti hříchy, po křtu sv. spáchané. D, trid.
Církev má moc odpouštěti všecky hříchy. D, trid.
Církev odpouští, případně zadržuje hříchy jako při soudním řízení. D, trid.
Vnějším znamením svátosti pokání jsou jednak rozhřešení kněžské, jednak zkroušené vyznání kajícníkovo. Látkou její jsou podle většiny bohoslovců úkony kajícníkovy: lítost, zkroušené vyznání hříchů a dostiučinění.
Lítost je bolest a ošklivost duše nad spáchanými hříchy s předsevzetím nikdy již více nehřešiti. Trid.
Dokonalá lítost s touhou po svátosti ospravedlňuje již před zpovědí. J.
Dokonalé lítosti není k platné zpovědi třeba. J.
Při svátostné zpovědi je podle božského příkazu nutno, aby kajícník se vyznal ze všech po křtu sv. spáchaných hříchů. D, trid.
Zpověď tajná, která byla v Církvi od počátku v obyčeji, se shoduje s božským příkazem, vyznávati hříchy. D, trid.
Bůh s vinou odpouští vždy trest věčný, ale nikoli též všechen trest časný. D, trid.
Zpovědník je oprávněn a povinen uložiti kajícníkovi spasitelné a přiměřené dostiučinění. D, trid.
Odpuštěním hříchů ve svátosti pokání obživnou ty zásluhy, které jsme získali v dřívějším stavu posvěcující milosti, těžkým hříchem však ztratili. Ob.
Přisluhovatelem svátosti pokání je pouze kněz, ke zpovídání zplnomocněný. D, trid.
Svátost pokání může platně přijmouti každý pokřtěný, který zhřeší, lituje svých hříchů, vyzpovídá se z nich a má upřímnou vůli dostiučiniti.
Svátost pokání je všem, kteří po křtu těžce zhřešili, nevyhnutelná k spasení. D, trid.
Církev má moc udělovati věřícím odpustky. Věřícím jest užitečno odpustky získati. D, trid.
e) Poslední pomazání
Poslední pomazání je pravá, od Ježíše Krista ustanovená svátost. Mluví o ní sv. apoštol Jakub. D, trid.
Látkou této svátosti je mazání olejem olivovým (od biskupa posvěceným) na jednotlivých smyslech. J. Formou jsou slova: Skrze toto svaté pomazání a své předobrotivé milosrdenství, odpustiž tobě Pán, cokoli jsi zavinil zrakem, sluchem, atd ... Amen.
Přisluhovatelem posledního pomazání je kněz. D, trid.
Poslední pomazání může platně přijmouti každý dospělý pokřtěný, když vážně onemocní.
Účinky posledního pomazání jsou: posila duše, zvláště k smrtelnému zápasu. J, zahlazení hříchů všedních. J, i těžkých. Ob, zahlazení zbytků hříchů a časných trestů. Ob, uzdravení těla, je -li to k prospěchu duše. J.
Poslední pomazání není nevyhnutelně potřebné k spasení.
f) Svěcení kněžstva
Svěcení kněžstva je pravá a vlastní, od Ježíše Krista ustanovená svátost. D, trid.
Svěcení na biskupa a svěcení na kněze je svátost. D, trid.
Jáhenství je svátost. J.
Nižší svěcení (ostiariát, lektorát, exorcistát a akolytát) a podjáhenství nejsou svátosti.
O vnějším znamení svěcení kněžstva není dosud věroučně rozhodnuto. Nejvíce oprávněn je názor, že vzkládání rukou biskupových je podstatnou látkou této svátosti (u svěcení na biskupa, kněze a jáhna).
Formou jsou modlitby biskupovy při vzkládání rukou.
Přisluhovatelem svátosti svěcení jest pouze biskup. D, trid.
Svěcení kněžstva může platně přijmouti pokřtěný muž, který je s to, svůj úmysl svobodně projeviti.
Svěcení kněžstva vtiskuje duši nezrušitelné znamení. D, trid.
g) Manželství
Manželství jako přirozený svazek mezi mužem a ženou k nerozdílnému společenství života bylo ustanoveno Bohem v ráji. J.
Kristus povýšil manželství na svátost. D, trid.
Svátost manželství je manželská smlouva křesťanských snoubenců. Svátost nelze tedy od smlouvy oddělovali. J.
Svátostí manželství si přisluhují manželé sami. J.
Vnějším znamením svátosti manželství je vzájemný souhlas snoubenců, že se berou za manžely, slovy v čase přítomném vyjádřený. Ob.
Svátost manželství mohou platně přijmouti křesťanští snoubenci, muž a žena, mezi nimiž není rušící překážky.
Hodně přijímají tuto svátost snoubenci, kteří jsou v milosti Boží a mezi nimiž není závady.
Podle božského práva je křesťanské manželství spojení jednoho muže s jednou ženou k životnímu společenství. D, trid.
Platné křesťanské manželství je co do svazku nerozlučné. J.
Cizoložství jednoho z manželů svazek manželský nezruší.
Manželství přirozené (mezi nepokřtěnými) může býti rozloučeno mocí „Pavlovské výsady“. J.
Křesťanské manželství je podřízeno božskému i církevnímu právu. D, trid.
Církev má právo stanoviti překážky manželské. D, trid.
Státní moc je příslušná pro občanské účinky manželského svazku. J.
ČÁST SEDMÁ: O POSLEDNÍCH VĚCECH ČLOVĚKA A SVĚTA
1. O dokonání zvláštním
Smrt je všeobecná, t. j. každý člověk v hříchu dědičném zrozený musí umříti. D, trid.
Smrtí se končí doba zkoušky.
Jakmile se duše od těla oddělí, jest Bohem souzena. Její věčný úděl je neodvolatelně rozhodnut a rozsudek ihned vykonán. J.
Spravedliví, kteří jsou bez každého hříchu a každého trestu za hříchy, vstupují ihned ve stav nadpřirozené blaženosti. D, ap. vyzn., flor.
V nebi patří spravedliví na Boha přímo. D, ap. vyzn., Benedikt XII. (1336), flor.
Blaženost je věčná a nemůže býti ztracena. D, ap. vyzn., 4. later.
Svatí v nebi jsou hodni naší úcty. Uctívati ostatky a obrazy svatých je dovoleno a prospěšno.
Svatí v nebi za nás orodují. Je dobré a užitečné vzývati je o přímluvu. D, trid.
Kdo zemře ve stavu těžkého hříchu, bude věčně trestán v pekle. D, athan. vyzn., 4. later.
Pekelný trest záleží podstatně ve vyloučení z patření na Boha. D, flor.
K podstatnému trestu přistupují i skutečné bolesti. J.
Tresty zavržených mají různé stupně. D, flor.
Kdo odchází z tohoto světa, obtížen hříchem toliko dědičným, nemůže dospěti k patření na Boha. D, flor.
Očistec je místo, kde trpí duše spravedlivých (zemřelých v milosti posvěcující) časné tresty za hříchy, za které neučinily za živa zadost. D, flor., i trid.
Duším v očistci můžeme pomáhati modlitbou. D, trid.
Také blažení v nebi jim pomáhají. Ob.
2. O dokonání obecném
Před druhým příchodem Kristovým na konci světa vstanou všichni lidé z mrtvých s týmiž těly, které měli za živa. D, 4. later.
Po zmrtvýchvstání přijde Ježíš Kristus jako soudce světa a bude souditi veškero pokolení lidské. D, ap. vyzn.
Jedná se o přepis z knihy Ve světle víry (Dr. Antonín Salajka). Jen u dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie jsem upravil bohovědný stupeň jistoty, protože tato dogmatika vyšla před vyhlášením dogmy..
Žádné komentáře:
Okomentovat