I. Dvojím způsobem zlý duch hledí člověka ošáliti a do záhuby jej uvrhnouti: po spáchaném totiž hříchu pokouší jej k zoufalství, na mysl mu uváděje neúprosnou spravedlnost Boží; před hříchem však dodává mu odvahy k němu nadějí v milosrdenství Boží. A tímto druhým způsobem více duší klame a do záhuby vrhá než oním. "Bůh jest milosrdný;" tak odpovídají hříšníci zatvrzelí tomu, kdo jim domlouvá, aby seč obrátili. "Bůh jest milosrdný;" co však praví bl. Panna Maria ve svém chvalozpěvu? "Milosrdenství jeho... bojícím se jeho." (Luk. 1, 50.) Bůh milosrdným je tomu, kdo se ho bojí uraziti, ne však tomu , kdo pro milosrdenství jeho tím více jej uráží a hněvá. - Ó Pane, děkuji ti, , že jsi mě osvítil, abych poznal shovívavost tvou ke mně. I já náležím k těm, kteří dobroty tvé nadužívajíce, ještě více tě urážejí.
II. "Bůh jest milosrdný;" avšak též spravedlivý. Hříšníci by si přáli, aby Bůh byl jenom milosrdný, ale nikoli spravedlivý; to však není možné. Neboť kdyby Bůh vždycky jen odpouštěl a nikdy netrestal, porušil by spravedlnost. Říkával proto ctihodný mistr Avila, že shovívavost Boží k těm, kteří zneužívají milosrdenství jeho, aby ještě více jej uráželi, nebyla by již milosrdenstvím, ale nedostatkem spravedlnosti. Bůh jest povinen trestati nevděčníky. On snáší je do jisté lhůty; ale pak je stihne jeho trest. - Ó Pane, vidím, že tohoto trestu jsem dosud ušetřen; nebo kdyby mě byl potkal, byl bych nyní již odsouzen k peklu, nebo bych aspoň v hříších byl zatvrzelý. Avšak nikoli; chci život svůj napraviti; nechci tě již hněvati a urážeti, a jestliže jsem tě dříve hněval, nyní toho lituji ze vší duše své; budoucně chci tě milovati, a chci tě milovati více než jiní; neboť tak shovívavým nebyl jsi k jiným jako ke mně.
III. "Bůh nebývá posmíván." (Gal. 6, 7.) Znamenalo by však Bohu se posmívati, kdyby ho někdo stále urážel a po té chtěl v nebi s ním se radovati a blaženosti jeho požívati. "Co bude člověk síti, to bude i žíti." (Gal. 6, 8.) Kdo seje skutky dobré, sklidí odměnu; kdo rozsévá hříchy, sklidí trest. Naděje těch, kdo hřeší, spoléhajíce, že Bůh jim odpustí, Bůh nenávidí a má ji v ošklivosti: "Naděje jejich ohavnost." (Job 11, 20.) Pročež naděje taková vyzývá Boha, aby tím dříve ji trestal, jako sluha popouzel by k hněvu pána svého, kdyby hřeše v jeho dobrotu, osmělil se jej týrati a sužovati. - Můj Ježíši, tak i já jsem činil; protože jsi tolik dobrotiv, nedbal jsem přikázání tvých. Vyznávám, že zle jsem učinil, a zavrhuji všecky hříchy, jimiž jsem tě urážel. Nyní tě miluji více než sám sebe a nechci tě již hněvati. Běda mně, kdybych na novo hříchem smrtelným tě měl uraziti! Pane můj, nedopouštěj toho; nech mě raději umříti. Ó Maria, ty jsi matkou setrvání, přispěj mi na pomoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat