I. tajemství:
KTERÝ SE PRO NÁS KRVÍ POTIL.
Obsah tajemství:
I počal Ježíš rmoutiti se a teskliv býti. Když se přiblížilo jeho utrpení, ukázal Spasitel, že je skutečný člověk, pro kterého bolest zůstává hořkou. Ale největší bolestí mu byly představy hříchů, představa těch, kteří nebudou státi o jeho vykoupení. Hrozná měla být jeho smrt a proto je hrozný i jeho strach a úzkost z této smrti. Krvavý pot vyvstává mu na celém těle. První krev pro nás prolitá.
Rozjímání:
Mé hříchy tě, Pane, strhly na zem, mé hříchy vynutily krvavý pot na tvém těle. Každý náš hřích stál proti tobě s celou svou ošklivostí, hrůzou a nevděkem. A tys to všechno měl nésti. To všechno mělo nyní ulpět na tobě. Chtěl jsi nám ve všem býti rovný, vyjma hříchu. Proto jsi se nám stal podobný i v naší úzkosti před bolestí jakoukoliv. Nebyl jsi povýšeným nad bolest, nýbrž nesl jsi ji pro nás. Jenomže jsi ji nesl odevzdaně a statečně, a ačkoliv jsi prosil, aby byla od tebe odňata, přijal jsi odhodlaně vůli, celou vůli nebeského Otce. Pane, nauč mne takto trpěti ve spojení se svatou vůlí nebeského Otce.
Pane, nedej, aby tvá smrtelná úzkost za mne byla nadarmo. Velká byla tvá láska, která se chvěla o mne. To byla úzkost tvého milujícího srdce, která ti krev vynutila na tvém svatém těle. A´t jsem ti vděčný za tvou lásku. Nauč mne, Pane, pečlivé starosti o spásu těch, které jsi mi svěřil.
Praktický závěr.
Budu se snažiti přijímati odevzdaně a s důvěrou celou vůli nebeského Otce. S důvěrou, že mne nebud ezkoušeti nad mé síly. A všechno učiním, aby krev Páně za mne nadarmo nebyla prolita.
II. tajemství:
KTERÝ BYL PRO NÁS BIČOVÁN.
Obsah tajemství:
Kristus Pán stojí již před svým soudcem. Prošel zradou, opuštěním od všech učedníků, hanebným soudem velerady a nyní stojí před římským soudcem. Nenávist jeho krajanů dovedla se tak snížiti, že ho vydali do rukou svých vlastních nepřátel, že se dožebrávali na nich smrti Kristovy. Chce ale jaksi vyhovět Židům. Proto ho káže zbičovat. Doufal, že se jejich krvežíznivost nasytí.
Rozjímání:
Rány chvějí se vzduchem a dopadají na svaté tělo Krista Pána. Rána za ranou. Nic nešetří cháska, shromážděná zde z celé římské říše, jako by zastupovala celé lidstvo v jeho hříších a v jeho tvrdosti ke Spasiteli. Svatá krev crčí z nesčetných ran. Ostře dopadají na Spasitele šlehy mých hříchů. Hlavně hříchy těla. Za každý hřích můj, za každou nedovolenou radost on musí zaplatiti. V krvavé lázni svých svatých ran očistil Ježíš naše těla, aby mohla býti stánkem Nejsvětější trojice, a tak mohla jednou vztáti z mrtvých. Očistil naše těla, aby mohla přijmouti tělo jeho. Pane Ježíši, klaním se tvé předrahé krvi, omývám v ní své hříchy, své smysly a prosím tě, abys mi dal sílu své tělo a své smysly ve svaté čistotě přiměřenému stavu zachovávati. Svatá Panna stojí někde blízko v zástupu. Slyší kruté rozhodnutí Pilátovo, slyší, jak sviští důtky na svaté tělo Páně. A její mateřské srdce se zachvívá nad každou ranou milovaného dítěte. A já jsem probodl, Matko svatá, tvé srdce svým hříchem. A přece dále statečně neseš svůj kříž. Vypros mi Panno Maria, podobnou stálost, abych provázel Ježíše všude, i tam a tehdy, kdy je nemilován, neuznáván, nepochopen, vyobcován a ponížen v lidské společnosti.
Praktický závěr:
Chci se pečlivě vystříhati všech přestupků proti stydlivosti, cudnosti a svaté čistotě. Nechci otročit bezuzdné módě a tak obnažovati znovu svaté údy Krista Pána k potupnému bičování svou smyslností.
III. tajemství:
KTERÝ BYL PRO NÁS TRNÍM KORUNOVÁN.
Obsah tajemství:
Ježíš Kristus byl vydán vojákům, aby ho ztýrali. Provedli proto se Spasitelem již oblíbený žert se všemi, kteří se bouřili proti římské moci. Provedli potupné korunování zajatého Krista, o němž se domnívali, že se chtěl učiniti králem proti římskému císaři. Upletli korunu z trní, místo královského purpuru dali mu starý rozedraný setníkův plášť a do ruky místo žezla třtinu. Tak stojí před lidem. Pilát chce v lidu vzbuditi soucit a volá, ukazuje na zbičovaného, trním korunovaného, poplivaného Krista: "Ejhle, člověk... Aspoň nad člověkem se slitujte, když vám není hanba vydat na smrt svého krále!"
Rozjímání:
Já pak jsem červ a ne člověk. I Pilát to vidí. Tak je zubožen, že musí buditi soucit. On, král nebes a země má buditi soucit svého tvora! Jak jsi se měl ještě více ponížiti před lidmi, můj Ježíši? Stojí tu před tebou. Stále tak stojí před námi od věků do věků. Rozedraný, cáry špinavými a páchnoucími přioděný, poplivaný, s modřinami ve svaté tváři. Chrchle visí s jeho líce, trní rozbodává jeho svatou tvář. To za mou pýchu, která si chtěla z tvorů proti Pánu stavěti korunu své svrchovanosti, neuznávající Boha za svého Pána. Za pýchu mou on tu stojí potupený a hanbou obklopený. Ejhle, člověk! Spíše na mne by se mělo poukázati: "Ejhle, to je také člověk!" Za všechnu lásku je dále nevděčný, svého Spasitele dále uráží. Ejhle, člověk, který stále nevěří ani po ranách a krvi mého Syna, nevěří stále mé lásce.
Praktický závěr:
Odstup ode mne, pýcho má, stíne můj, který mne stále provázíš a pronásleduješ. Nemám věru nad čím se pyšniti, protože všechno jen od tebe mám. Co mám, to jsou mé hříchy a nad těmi věru nemusím být pyšný, když takto zohavily mého Spasitele.
IV. tajemství:
KTERÝ PRO NÁS TĚŽKÝ KŘÍŽ NESL:
Obsah tajemství:
Ježíš nese si sám svůj nástroj smrti na Golgotu. Krátká je to cesta, ale bolestná a těžká pro toho, jenž tolik trpěl v zahradě olivetské, při nespravedlivém soudu, bičováním a korunováním trním. Kristus klesá na cestě a dočkává se toho, že on, jenž nese břímě všech lidí, jen s přinucením najde Šimona k pomoci. A ještě se slitovává nad plačícími soucitnými ženami, kterým připomíná, že měly lépe vychovávat své syny, kteří s takovým jásotem si volají o své odsouzení, když tak ryčně ho zradili, odsoudili a nyní vedou na smrt.
Rozjímání:
Místo mne jde Ježíš na smrt. Nese břímě hříchů celého světa, sténá i pod břemenem mých hříchů. On, který nese břemeno všech, nenajde duše soucitné, která by se nad ním slitovala a pomohla mu nésti jeho kříž. Zatím ale ty, Pane Ježíši, nesl jsi kříž svůj a v něm jsi nesl všechny naše kříže povolány k posvěcení. Trpíš nesmírně, ale ještě spíše myslíš na nešťastné ženy, které měly sice soucit, ale nedovedly se pozvednout nad cit, protože jejich synové to bili, kteří Krista zapřeli a odsoudili. Pane Ježíši, dej, abych se nespokojil jen s pouhým citem ve svém duchovním životě, abych se nespokojil s nábožnými povzdechy, nýbrž opravdu všechno učinil, abych sám, aby mně svěření tě neukřižovali. Pane, tys posvětil všechny křížové cesty. Chci kráčet ve tvých stopách a jíti také tak, jako ty na Kalvarii, své životní oběti. Matko Páně, pojď se mnou mou křížovou cestu, jako jsi šla s Ježíšem, protože při jeho smrti stojíš pod křížem. Vím, Matko svatá, že jsi stále na Kalvarii svého Syna svou svatou vzpomínkou. pro hořkost té chvíle stůj také při mně! Ježíši, svými bolestnými pády uzdrav mou slabost, abych nepadal do hříchů, abych tě jimi znovu sám nestrhával k zemi.
Praktický závěr:
V bolesti chci se spojovati s tebou. Chci s tebou kráčeti křížovou cestu svého života. U tebe chci hledati síly, když klesám únavou, v tvých pádech chci se posilniti, abych neklesal pod těžkými hříchy.
V. tajemství:
KTERÝ PRO NÁS NA KŘÍŽI UMŘEL:
Obsah tajemství:
Protože první člověk nedovedl obětovati to, co mělo sloužiti k životu, protože nepodal oběť poslušnosti, podává zde Spasitel za nás oběť svého celého života. Jeho poslušnost podává sama sebe, a to v bolestných mukách. Při tom myslí Spasitel na všechny. Modlí se za své katany, přijímá lotra s kříže, stará se o svou matku, stará se o učedníka Jana a potom naklání hlavu, dokonává své dílo vykoupení. Jeho oběť má nesmírnou cenu, protože je to oběť bohočlověka a je to zároveň oběť naše, protože byl jedním z nás. Jeho oběť lásky se zpřítomňuje denně na našich oltářích. A jeho láska trvá na věky a stále nám zjednává spasení a sílu k životu podle tohoto spasení.
Rozjímání:
Matka Boží doprovodila svého Syna až pod kříž. A nyní stojí jako žena statečmá pod křížem a podává svou oběť, spojenou s obětí svého Syna. Podává to své mateřské probodené srdce, jak o něm prorokoval Simeon.
Panno svatá, pro bolesti té chvíle, slituj se nade mnou a vypros mi milost, abych i já dovedl ukřižovati v sobě to, pro co u mne byl Ježíš ukřižován. Buď i mou matkou. Stůj také pod mým křížem. Chci tě vzíti do svého, do svého celého života, abys byla paní mých zahrad, královnou mé duše.
Pane, jak jsi dobrý, že na nikoho nezapomínáš ve svých bolestech! Odpuštění a příslib, který jsi dal kajícímu lotru, je i pro mne zárukou, že i mně chceš odpustiti. Pane, dej mi sílu, abych dovedl odpouštět tak jako ty těm, kteří mi ublížili, abych dovedl naplniti to, cos nás učil a co jsi na kříži nám jako příklad ukázal.
Pane, jak hoří tvá ústa v horečce! Za všechny mé hříchy jazykem a chutí trpíš žízní ukrutnou. Za mou ješitnost metají k tobě kněží a fariseové rouhání a jízlivosti nemilosrdné a bezcitné. Postaven mezi dva lotry, abychom my všichni měli sílu nést hanbu Páně, kdy jeho učedníci jsou prohlašováni za tmáře a nepřátele lidského pokolení. I v mukách nejtrpčích hovoří Ježíš klidně se svým Otcem. Nikoho neztrácí se zřetele. Kéž bych i já dovedl tak býti plný svého Boha, aby mne nic od něho neodvrátilo, nýbrž naopak spíše k němu přimklo. Kéž i můj život vyzní jako život tvůj, o Pane, abych mohl klidně a vítězně zvolati: Je dokonáno! Dokonána, naplněna tvá svatá vůle, o Otče, a proto přijmi ducha mého!
Praktický závěr:
Chci se zbožně účastniti zpřítomňování této oběti krvavé, které se děje na oltáři způsobem nekrvavým. Chci spojovati své kříže, své práce a své denní oběti s nejsvětější Obětí Páně, která je přece také obětí mou, neboť i za mne a mým jménem jako hlava naše Kristus obětoval. Chci podobně přijímati všechno z rukou Božích, jako možnost učiniti z celého svého života jedinou oběť poslušnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat