VII. Bůh je vševědoucí.
V Kolíně nad Rýnem je velkolepý dóm, jehožto stavba trvala dlouhá léta. Když byly věže velechrámu skoro již hotovy, obdrželo několik pánů dovolení vstoupiti na lešení a stavbu jejich si prohlédnouti. Pánové žasli, jak umělecky byly provedeny i v oné výši všechny sochy a ozdoby. Jeden z nich pak pravil: "Nechápu, proč zde v této výši vše tak umělecky zpracováno bylo. Těchto ozdob se země nikdo nebude viděti. Škoda námahy!" Slova tato zaslechl jeden kameník, jenž již přes 25 let na věži pracoval, a pravil: "Neračte mi zazlívati, milý pane! I když lidé nevidí, co zde bylo pracováno, je přece někdo, kdo to vidí: je to vševědoucí Bůh." - Vševědoucnost je jednou ze svrchovaných dokonalostí Božích. Uvažujme o ni dnes.
1. Přeneste se drazí v duchu do svých dětských let, na př. do té doby, kdy vás otec váš po prvé do školy přivedl. Vědomosti vaše tenkráte zajisté nebyly veliké. Z toho, co se v minulosti stalo, jste věděli asi tolik, co vám zbožná matka vypravovala: že Bůh všecko stvořil, že Adam a Eva žili v ráji, že se vykupitel světa narodil v Betlémě ve chlévě... Z tehdejší přítomnosti jste trochu znali, jak to vypadá ve vašem domě, ve škole, v obci... Z budoucnosti pak jste asi tak věděli, že všichni zemřeme, že Bůh lidi hodné vezme k sobě do nebe, kdežto zlé zavrhne do pekla. Nyní ovšem se vaše vědomosti nemálo rozmnožily. Ale i tu, co víme z minulých století? Po dlouhém studiu a bádání velmi málo, ba takřka nic; z toho co se v přítomnosti děje, sotva miliontý díl; a z budoucnosti, pokud to nejsou pravdy Bohem zjevené, úplně nic. Ale Bůh ví všecko: minulé, přítomné i budoucí; před ním je vše přítomné, nic není skrytého před očima jeho.
On zná i nejhlubší tajemství. Ve všech vědách se najdou pochybnosti a temnosti. I nejnadanější badatelé, nejproslulejší učenci se pře nimi zarážejí, vyznávají svou slabost a - jsou-li upřímní - řeknou o sobě i oni, co děl jeden starý filosof: Vím pouze tolik, že nevím nic. A přece se velice podivujeme Šalomounovi, Sokratovi, Platonovi! Žasneme nad kardinálem Mezzofantim, který 38 řečmi plynně a úplně správně mluvil, 30 dosti dobře a k tomu 50 nářečí ovládal. Než, co jsou tito lidé s veškerými vědomostmi svými proti Bohu? Méně než svatojánská muška proti slunci! Toliko pro Boha není žádných tajemství v oboru poznávání.
On zná i naše myšlenky a žádosti nejskrytější. Jsou sice dnes lidé, kteří se chlubí, že dovedou čísti myšlenky lidské. Ale nedovedou nic, když jim jich nedáme nějakým způsobem najevo. Vždyť něco takového nejsou s to ani duchové pekelní, ba ani andělé! To jedině dovede Bůh, jenž vidí do mysli a srdce našeho, a to lépe než my sami, kteří se mnohdy dobře neznáme! Zkouší srdce a ledví Bůh (Ž. 7, 10.), všecky věci jsou nahé a odkryté očím jeho (Hebr. 4, 13.).
A pak, když chceme vyzkoumati nějakou věc, která u porovnání s tím, co Bůh ví, je mnohem méně, než nic, co nás to stojí času a lámání hlavy! Kdežto Bůh ví všecko bez sebe menší námahy; nemá k tomu zapotřebí žádných studií, žádného přemýšlení, žádného usuzování!
2. Než bohužel! Dnes se proti tomuto Vševědoucímu stavějí nejedni tak zvaní učenci. Pyšní jsouce na svoji domnělou velkou vědu - ve skutečnosti však mnohdy velice nicotnou a ubohou - jemu věřiti nechtějí. Co námitek již vymyslili a stále vymýšlejí proti té víře, kterou on zjevil! Co potup, urážek a han mu vrhají do tváře! Pokud mluví neb píší o věcech ze svého oboru, zaslouží si třebas veškeré úcty. Ale jakmile opouštějí pole své vědy a počnou rozumovati o věcech náboženských, oh jaká nevědomost, jaká ubohost! Ale oni dovedou křičeti, hodně do světa křičeti, a co lidí lehkověrných tím popletou a o víru připraví!
Jeden misionář kázal pohanům, že Bůh všecko vidí a zná i nejtajnější myšlenky naše. Mezi posluchači byl také jeden muž nepravostem oddaný, a ten na to pravil: Takového Boha, který všecko vidí, nemůžeme potřebovati. Chceme žíti volně, a proto si nepřejeme, aby bylo slyšeti a viděti, co činíme. - Jak z duše mluvil tento pohan všem těm, , kteří žijí rovněž volně, a proto o Bohu vševědoucím neradi slyší. Právě z toho důvodu si přejí, aby ho vůbec nebylo. A co si kdo přeje, tomu také lehce věří. Nepochybujte o tom, ó drazí; tímto způsobem si lze vysvětliti, proč dnes nejedni se prohlašují za nevěrce: Bohu vševědoucímu věřiti nechtějí, poněvadž se ho mají co báti. Aby pak pro svou nevěru nějaký důvod našli, čeho se chytají? Bezcenných, nevěreckých knížek a brožur, v nichž se od všelikých "také spisovatelů" ohřívají stokrát a stokráte vyvrácené lži o náboženství. Bohu vševědoucímu věřit nechtějí, ale za to věří - různým novinářským šarlatánům, kteří za kousek chleba zradí i to nejsvětější a napíší do novin, co čtenářům a jejich vášním lichotí, třebas zcela jasně věděli, že píší nepravdu. Ubozí!...
3. Než, neodsuzujme jich tak velice! Vždyť i my, kteří si přikládáme krásný název věřících křesťanů, nejednáme mnohdy o nic lépe! Oh, jak často i my se prohřešujeme proti Bohu vševědoucímu! Víte, kdy tak činíme? Když kritisujeme a všelijak odsuzujeme jednání Boží. Tu bychom chtěli, aby se nám dal viděti, ačkoli by pak víra naše žádných zásluh neměla; tu bychom si přáli, aby právě před očima našima zázraky dělal, jako by jich i nyní dosti na různých místech nečinil; tu se nám nelíbí trochu větší sucho, tu opět počasí poněkud deštivější; tu nejsme spokojeni s tím, brzo s oním v jeho dílech. Zkrátka chtěli bychom mistrovati samého Pána Boha. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo až příliš rouhavé.
Zanechme toho, drazí moji, ale naopak pamatujme často na vševědoucnost Boží! Bude nám to k velikému prospěchu. Budeme mnohem více prospívati v dobrém. Španělský král Filip II. děl jedenkráte jednomu řeholníkovi: Slyšel jsem, že máte zázračnou bylinu, která vás před každým hříchem chrání. Byl bych vám vděčen, kdybyste mi o ní pověděl, neb král se octne tisíckráte za den v nebezpečenství ke hříchu. - Ano, veličenstvo, odvětil řeholník, mohu vám posloužiti. Této byliny nabudete zcela lehce a všude. Kdybyste jí u sebe nosil sebe déle, nikdy se neopotřebuje. Čím častěji jí budete užívat, tím mocněji bude působiti. Bylinkou touto je víra: Bůh ví všecko! Tato víra mi pomohla vždy.
Vzpomínejte, drazí moji, i vy na Boha vševědoucího, jenž zná vše minulé, přítomné i budoucí, zná i naše nejtajnější myšlenky, často, hodně často! Zachrání vás to z tisícerých nebezpečenství ke hříchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat