Božský Vykupitel náš vypravoval jedenkráte podobenství o bohatci a chudém Lazarovi (Luk. 16, 19.). Bohatec zde na zemi pohodlně a dobře žil, páchal mnoho hříchů, ale nakonec pohřben byl v pekle. Lazar byl navštíven těžkou nemocí, trpěl nouzí, ale když zemřel, andělé ho nesli do nebe. - Čemu nás Kristus Pán v tomto podobenství učí? Veliké pravdě, že Bůh je nejvýš spravedlivý, že totiž dobré odměňuje a zlé tresce, jak kdo zasluhuje. Rozjímejme dnes o této spravedlnosti jeho: 1. jak neskonale spravedlnost lidskou převyšuje; 2. o námitkách proti ní; 3. co z ní vyplývá pro nás.
1. Spravedlnost Boží spravedlnost lidskou neskonale převyšuje.
a) Soudy světské nejednou nemají moci některé provinění potrestati. Může na př. soudce potrestati zloděje, který utekl do Ameriky? Kdo by se odvážil souditi mocného krále, jenž spáchal něco zlého? Ale Bůh je všudypřítomný, všemohoucí a může potrestati kohokoliv a kdekoliv. Žádáte příklad? Spravedlnost Boží vítězoslavně je napsána na bráně nebeské: Odtamtud do propasti pekelné shodil pyšné anděly. Ohnivým mečem je naznačena u vchodu do ráje, odkud vyhnal neposlušného Adama. Znemravnělý svět zahladil potopu. Nestoudnou Sodomu spálil sirným ohněm. Spravedlnost Boží svatou krví Krista Pána je napsána na dřevo kříže, a svědčí o ní do všech končin země rozprášení potomci bohovražedných židů. Můžeme ji viděti na národech, které se od Boha odvrátily.
b) Na tomto světě ani polovina špatností nevyjde najevo. Mnozí lidé ničemní dovedou se přetvářeti, že je kdekdo pokládá za hodné. Své spolubližní oklamati dovedou, ale Boha vševědoucího nikdy. Lidé soudí dle zevnějšku, Bůh však hledí na srdce (1Král. 16, 17.): On jim strhne jejich pokryteckou škrabošku a v celé jejich ošklivosti je postaví před věčného Soudce, aby vzali příslušnou odplatu svou. A oh, jak mnozí, kterým se zde na zemi staví pomníky, budou na onom světě ubožáky, právě jako onen bohatec z evangelia! Mnohý, jehož jméno se stkví v naučných slovnících, v té knize, do níž zapisuje Bůh, v knize života zapsán nebude.
c) Soudce světský nebývá vždy nestranný. Kdežto u Boha není přijímání osob. On bude souditi jednoho každého podle skutků jeho (1Petr. 1, 17.). Nezapomene ani na sklenici vody, kterou z lásky podáváme žíznivému bližnímu. Bohatí a vysoce postavení budou míti před ním mnohem větší zodpovědnost, než lidé chudí a nízcí: "Od každého, komu jest mnoho dáno, bude mnoho požadováno" (Luk. 12, 48.). Katolík bude za hřích mnohem přísněji trestán, než pohan za týž hřích. Bude se tu na katolíky vztahovat hrozba Spasitelova: "Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido! Nebo kdyby v Tyru a Sidonu byly se udály divy, které se děly ve vás, byli by dávno učinili pokání. Avšak Tyru a Sidonu bude lehčeji na soudě nežli vám" (Luk. 10, 13.).
2. Námitky:
a) Kdyby byl Bůh spravedlivý, mohl by dopustiti, aby jeden žil v přepychu a pohodlí, druhý v nouzi a bídě, aby jedn byli bohatí, druzí chudí? - Na to odpovídám: Stačí, když Bůh dá lidem tolik, kolik k životu potřebují. Jeho dobrá vůle je, chce-li tomu neb onomu dáti více. Vzpomeňme si z evangelia na dělníky na vinici a na slova hospodářova tomu, jenž, když dostal smluvenou mzdu, nebyl spokojen: "Příteli, nečiním tobě křivdy... Vezmi, co jest tvoje a odejdi... Snad nesmím učiniti, co chci" (Mat. 20, 13.)?
Kdyby i Bůh učinil všechny lidi stejně bohatými, jak dlouho by tato rovnost potrvala? Brzo by zmizele vinou lidí samých. Vždyť někteří jako by byli stvořeni pouze proto, když něco mají, aby rozhazovali a neměli opět nic!
Bylo by zle pro všechny, kdyby byli všechny, kdyby byli všichni buď stejně bohatí, neb stejně chudí. Kdyby byli všichni stejně bohatí, nikdo by se nechtěl snížiti ku práci namáhavé a nepříjemné a nakonec by na tom byli hůře, než nyní chudí. Když by naopak všichni byli chudí, chyběl by práce kapitál a následkem toho i práce a chléb.
Rovnost by pro lidstvo nebyla vhodna i z toho důvodu, poněvadž by zpřetrhány byly pásky, které lidstvo vespolek pojí. Bohatým by byla vzata příležitost prokazovati skutky milosrdenství chudým, chudí pak by nebyli vázáni k bohatým vděčností.
b) Namítne se mi dále: Ale na světě jsou zla převeliká! - Ano, odpovídám, ale ne vinou Boží, nýbrž zlobou lidskou!
Někteří lidé jsou leniví, nepravostem oddaní... Jejich vina, jsou-li pak chudí a trpí nouzí.
Pravda, mnozí jsou dnes utiskováni, mnoho je mezi lidem zlodějů, lichvářů, vydřiduchů... Ale divme se tomu, když se dnes tolik štve proti náboženství! Jisto je, že by stačilo několik málo řádek z evangelia, jen kdyby byly dobře pochopeny a skutky osvědčovány, aby zhojena byla všechna tato zla. Tu aspoň nechť se trpící sdružují, organisují a způsobem čestným a důstojným nechť se domáhají pro sebe spravedlnosti. Evangelium a Církev jim v tom nikterak nebrání.
Je rovněž třeba, aby nejedni, kteří jsou se svým postavením nespokojeni a je třebas i proklínají, se také trochu zkoumali, zda svým špatným postavením nejsou vinni sami. A jak? Tím, že při volbách do sněmoven a různých zastupitelství svými hlasy dopomáhají k vítězství těm, kteří mnoho slibují, ale když se dostanou k veslu, pamatují hlavně na sebe.
c) Bůh nechává trpěti lidi hodné, kdežto bezbožným popřává blahobyt! - Nemysleme si, že ke štěstí stačí, jen když je člověk bohatý. K tomu je třeba i zdraví, pokoje v rodině, pokoje v srdci. A mají bohatí vždy i to? Zpravidla se těší zdraví, troše pokoje a klidu dobří venkované, ale ne bohatí hýřilové. Růže i trní jsou údělem všech. Nám se však zdá, že bohatí se mají příliš dobře, poněvadž bychom si přáli, aby se měli úplně zle.
Je pravda, že na tomto světě není vždy viděti spravedlnosti Boží úplné. Ale je to jen zjevným důkazem, že je život budoucí. Nemáme zde místa zůstávajícího (Žid. 13, 14.). Co prospěje člověku, byť celý svět získal, život věčný však ztratil (Mat. 16, 26.)? Proto vzhůru, srdce! Tam pochopíme pravdivost božského výroku: Běda vám, kteří se smějete nyní, neboť budete kvíliti a plakati (Luk. 6, 25.). Tam naopak zvoláme i my: Blahoslavení chudí... blahoslavení lkající...
3. Co ze spravedlnosti Boží vyplývá pro nás?
a) Máme se Boha báti. - Považme utrpení Páně, a jak neúprosně trestal Bůh hříchy lidské na svém vlastním Synu. Dálo-li pak se toto na dřevě zeleném, co bude se díti na suchém (Luk. 23, 31), jak teprve je bude trestati na nás? Proto bojme se Boha! "Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, duše však zabíti nemohou, ale bojte se spíše toho, jenž může duši i tělo zatratiti do pekla" (Mat. 10, 28.)! Ano, bojme se ho, ale ne bázní otrockou, ale bázní synovskou, z lásky k němu, že je k nám nejvýš dobrotivý.
b) Nebuďme slepí ke svým vlastním proviněním, a když nás za ně stihne trest, nevolejme: "Bože, proč jsi nám tak učinil?" nýbrž spíše: "Má vina, má vina, má největší vina!" Kdykoli nás stihne nějaký zármutek neb neštěstí, zkoumejme předešlý život svůj a jistě nalezneme, že jsme se, třebas před lety, provinili proti Bohu. Proto nestýskejme sobě, ale líbajíce trestající ruku Boží volejme: "Spravedlivý jsi, ó Hospodine, a také spravedlivé jsou tvé soudy" (Ž. 118, 137.)!
Žádné komentáře:
Okomentovat