VIII. Bůh je všemohoucí.
Hospodine, Pane náš, jak předivné jest jméno tvé po vší zemi (Ž. 8, 1.), tak pěl královský prorok. A jaké je toto jméno? Všemohoucí jméno jeho (Ex. 15, 3.). Na tento název "všemohoucí" klade i Apoštolské vyznání víry zvláštní důraz. Předloživši nám totiž k věření: Věřím v Boha, ihned dokládá "všemohoucího". - Rozjímejme dnes o této vlastnosti Boží. Je lehce možno, že nás to naplní spasitelnou bázní a neskonalou důvěrou v něho.
1. Všemohoucnost Boží zjevuje se nám především v tom, že stvořil svět z ničeho, a to pouhým konem vůle své. Ani lidé, ani andělé nedovedou z ničeho něco utvořiti. Spojte v jedno sílu všeho tvorstva a přece nedovedete stvořiti ani nejmenšího broučka, ani nejmenšího stébla, ani nejmenšího vlásku. Slyšte: Když stavěli tento kostel, kolika věcí bylo při tom zapotřebí! Stavitel, jenž vypracoval plán, předem musel vyhledati půdu, vhodnou pro základy; musel dáti na to místo svážeti kámen, dříví, železo, krátce hojnost různého materiálu. Musel dále postarati se o dělníky, kteří by materiál zpracovali a dali mu potřebný tvar. Konečně, co času, co dní bylo potřebí, než budova byla hotova od dlažby, na níž stojíme, až po kříž, zdobící věž!
Ale Bůh, když stvořiti chtěl svět, nehledal místa, na němž by upevnil základy země, slunce, měsíce a ostatních hvězd. Jeho všemocná ruka rozhodila je v prostoru nebeském; oporou jejich je opět pouze všemohoucnost jeho. Neshledával materiálu na stavbu úžasného velechrámu světa. Stačilo říci "staň se!" a již z ničeho, jako z nějakého bohatého pramene, vytryskly všechny nesčetné části, z nichž se skládá svět. Dělníkem Božím při tom jediným byla všemocná jeho vůle.
2. Když stojíme u železničního náspu a vidíme, jak mimo nás po chvějící se půdě letí ony obrovské stroje, v nichž je pára uvězněna, a jak rychlostí větru unášejí za sebou řadu vozů s přetěžkým nákladem, žasneme nad mocí člověka, jehož duch dovedl vymysliti, a jehož ruce dovedly provésti tato velkolepá díla. Zajisté je to něco krásného! Je nám to důkazem, že Bůh, stvořiv člověka, dal mu jaksi část své moci. A přece, čím je tato moc lidská proti moci Stvořitelově?
Bůh stvořiv svět, také jej uvedl v pohyb. Řekl zemi naší: Toč se kolem slunce! a ona, poslušna jsouc Božího rozkazu, letí prostorem s tak děsnou rychlostí, že se skoro zdráháme uvěřit o ní zaručeným výpočtům učenců. Točí se ve své dráze již po tisíce let a nikdy se z ní nevyšine. Bez nejmenšího zpoždění dojíždí v určitou hodinu na stanici jara, a stanice léta vidí ji přijížděti se stejnou přesností. Nese na sobě, jako by lehounký prášek to byl, všechny lidi i s jejich nejslavnějšími stavbami. - Bože, jak nepatrni jsme vedle Tebe! Jen Ty jediný jsi mocný, jen Ty jsi svrchovaný a veliký! Klaním se Ti a věřím ve všemohoucnost Tvoji, třebas ji pochopiti nedovedu!
3. Než, drazí moji, ač je moc Boží tak nesmírná, přece jsou věcí, jichž nedovede, protože se příčí jeho nekonečné dokonalosti. Tak na př. nemůže Bůh selhati, protože lež by byla na odpor jeho pravdomluvnosti. Nemůže umříti, neb smrt je v odporu s jeho věčností. Nemůže se mýliti, poněvadž by to bylo na odpor jeho vševědoucnosti. Nemůže hřešiti, poněvadž hřích se příčí jeho svatosti. A chtěli bychom se snad vychloubati, že jsme mocnější než Bůh, poněvadž můžeme chybovati, hřešiti? Bylo by to, jako kdyby se chromý vynášel nad toho, kdo má dobré nohy; jako kdyby se krátkozraký vychloubal, že málo vidí; jako kdyby se nemocný utěšoval, že je něco více než zdravý, poněvadž tento jeho prudkých bolestí necítí.
4. Bůh je všemohoucí, a proto se a) před jeho mocí kořme: Pokořte se před mocnou rukou Boží (1 Petr. (5, 6.)! Ont jest Pán pánův, Král králů, a každý, i nejmocnější na zemi, má býti pokorným služebníkem jeho. Člověče věz, že v jeho ruce spočívá blaho i zatracení tvé, život i smrt tvá. Byť bys byl sebe mocnější, slavnější a bohatější, moci Boží se přece zprotiviti nemůžeš. Proto volá Písmo: Moci ramene Tvého (ó Bože) kdo odolá (Moudr. 11, 12.)? Kanut I., král dánský, byl jedním z nejmocnějších knížat svého času. Nicméně zůstal pokorným ctitelem Božím, a nic se mu tolik neprotivilo, jako úlisné pochlebování a neslušné vyvyšování moci a osoby jeho. Jednoho dne nazval ho jeden dvořenín králem králů a pánem země i moře, jemuž se nic protiviti nemůže. Pobožný král mu na to neodpověděl, nýbrž dal se na trůnu svém nésti k moři, které právě větrem bylo rozbouřeno. Tu řekl Kanut: "Moře, ty jsi částka mého království a musíš mně býti podáno. Proto přikazuji tobě, bys se utišilo a nad tyto břehy nevystupovalo!" Než moře neuposlechlo, ale vlny své až i na trůn králův vyhazovalo tak, že se králi bylo dáti na útěk. A tu všechen jsa vodou zmáčen, řekl dvořenínům svým: "Teď jste poznali, jak malou moc má i nejslavnější král a vladař, a že toliko jeden jest, jenž moři říci může: až potud, a ne dále! Nicotná je všechna moc králů. Bůh toliko je všemohoucí, a my lidé jsme pouze slabí tvorové." To promluviv, sňal si z hlavy své korunu královskou a postavil ji na hlavu Ukřižovaného, jehož obraz a kříž stál nedaleko. - Podobnou pokorou jsouce naplněni, padněme i my v prach zemský a z celého srdce volejme: "Tvá jest, Hospodine, velebnost a moc, sláva i vítězství. Všecko, co jest na nebi i na zemi, tvé jest. Tvé, Hospodine, jest království, tvé jest bohatství, v ruce tvé jest síla i moc, ale my jsme pohostinu před tebou a poutníci (1 Par. 29, 11.)."
b) Bůh je všemohoucí, a proto mu věrně služme. - Jeden starý svědomitý sluha císaře Karla V. ležel těžce nemocen. V nemoci ho navštívil i sám císař. Aby jej potěšil, vyzval ho, aby žádal o cokoliv, že prosbu jeho vděčně vyslyší. "O císaři, prodluž mi život, abych měl čas káti se ze hříchů svých!" - "To jen Bůh může učiniti!", odvětil císař. "O, já bláhový", povzdechl nemocný, "celý život jsem věnoval císaři, a on nyní ani o jeden den nemůže prodloužiti život můj. Kdybych byl tak věrně a horlivě sloužil Bohu, on by nyní udělil život věčný." Proto volá žalmista Páně: "Blahoslavený ten, jehož naděje jest v Hospodinu, Bohu jeho (Ž. 145, 5.)
c) Víme-li, že Bůh všecko může, víme též, ke komu se máme v potřebách svých utíkati a kde pomoci hledati. Lidé by nám snad často rádi pomohli, ale nemohou. Kdežto Bůh může všecko: Onť jest jediný a pravý pomocník náš. Kdykoli tedy uzříme, že pro nás na světě žádné pomoci není, k Bohu se utecme! Onť jest dosti mocen, aby nás z každého nebezpečenství vysvoboditi, ve všelikém protivenství nás posilniti mohl. A když Bůh s námi, kdo proti nám? Proto ve všech svých protivenstvích a strastech pozemských pamatujme, že sám Všemohoucí drží nad námi svou ruku, nezoufejme, ale buďme klidné a utěšené mysli!
Žádné komentáře:
Okomentovat