§ 10. Známky zjevení Božího.
I. Bůh zjevoval se skrze patriarchy, proroky a nejposléze skrze Syna svého Ježíše Krista a jeho apoštoly. Na znamení, že jsou hlasateli zjevení Božího, konali zázraky a prorokovali.
1. Zázraky jsou mimořádné skutky vnější, které nemohou býti vykonány žádnou silou přirozenou, leč toliko všemohoucností Boží.
Jsou to úkazy ve světě smyslném a tudíž pro člověka poznatelné, které se staly mimo obyčejný řád přírody a z pouhých sil přírodních nijak vysvětliti se nedají, nýbrž v bezprostřední činnosti Boží mají původ svůj. jimi projevuje se patrně vláda Boží nad přírodou a jejími zákony a účelem jejich jest stvrditi zjevení jako božské.
Zázraky jsou možny, neboť zakládají se na všemohoucnosti Boží.
Věta: zázraky jsou nemožny, obsahuje spolu popření všemohoucnosti Boží a tudíž i jsoucnosti Boží.
Zázraky neruší nijak řád přírody, ani zákony přírodní se nemění:
a) Zázraky jsou skutky jen mimořádné a nemohou tudíž rušiti řádu přírodního, jako žádnou výminkou se neruší pravidlo. Naopak stará zásada praví: "Výminka potvrzuje pravidlo."
b) Zákony přírodní nemění se žádnými zázraky; na př. vzkříšením Lazarovým nepřestal zákon o smrtelnosti těla, procházením dveřmi zavřenými nepřestal zákon o neprostupnosti těles atd.
c) V přírodě vidíme, že také nižší síly a zákony ustupují vyšším; na př. rostlina překonává zákon tíže tím, že roste vzhůru, člověk překonává zákon pudu. Zákony přírodní platí pro tvory a jejich činnost, nikoliv pro Tvůrce a činnost jeho.
Námitka 1. Zázraky prý odporují moudrosti Boží; Bůh jimi opravuje plán svého stvoření (Spinoza, + 1677; Strausz, + 1874).
Vyvrácení. Zázraky Bůh pojal do svého plánu od věčnosti; neopravuje tedy plánu svého, nýbrž jej doplňuje.
Námitka 2. Zázraky prý nelze rozeznati od skutků přirozených, ježto neznáme posud všech zákonů přírodních. Mnohé zajisté, co se zdálo předkům našim neobyčejným, nadpřirozeným, vykládá prý nyní věda způsobem přirozeným, to jest působením sil přírodních.
Vyvrácení. K rozeznání zázraků nepotřebujeme znáti všech zákonů přírodních; na př. ke vzkříšení Lazarovu, k uzdravení slepého od narození. Nepotřebuji zajisté býti lékařem, abych dovedl posouditi, zdali možno přirozeným způsobem člověka 38 let nemocného pouhým slovem uzdraviti či ne.
Pravda jest, že dnes mnohé se děje použitím výzkumův a odkrytím sil přírodních, co dříve se bylo považovalo za neobyčejné a zázračné; na př. vzduchoplavba. Přece však zůstane zázrakem přenesení Habakuka z Jerusalema do Babylona k jámě lví. Rozdíl jest zajisté dosáhnouti jistého účinku pomocí přístrojův a sil přírodních a dosáhnouti téhož účinku beze vší pomoci sil přírodních.
Také ač nelze stanoviti přesně hranici pro síly člověka, přece lze určitě stanoviti mez, kam jistě nedosahují.
2. Proroctví jsou určité předpovědi o takových budoucích věcech, kterých nemůže nikdo věděti, leč vševědoucí Bůh sám. Takovými věcmi jsou zvláště svobodné úkony člověka.
Od zázraků (v užším slova smyslu) liší se proroctví tím, že zázraky jsou skutky všemohoucnosti Boží, proroctví pak skutky vševědoucnosti Boží.
Mnohé věci dají se zajisté i lidským rozumem předvídati a mnohé i vypočísti, jako na př. zatmění slunce, úkaz hvězdy některé a pod.; nejsou tedy proroctvími!
Jsou však věci, které se nedají nijak předvídati, ani hvězdářskými výpočty předzvěděti. Tak na př. tvrdí-li Šimon Petr Pánu Ježíši: "Hotov jsem s tebou i do žaláře i na smrt jíti" (Luk. 22, 33.), a odpovídá-li Kristus: "Amen pravím tobě, že ty dnes této noci, prve než kohout dvakráte zazpívá, třikrát mne zapřeš" (Mar. 14, 30.), a když tato předpověď doslova se naplní, víme přec, že to jest skutek vševědoucnosti Boží a nikoliv bystrozrakosti rozumové. Když Balaam předpovídá: "Vzejde hvězda z Jakuba a povstane prut z Israele" (4. Mojž. 24, 17.), jest to zajisté něco jiného, než pouhý výpočet hvězdářský.
II. Zázraky a proroctví jsou známkami zjevení Božího. Kdo je činí, dovolává se svědectví Božího, že jménem Božím mluví a že jest pravé slovo jeho.
Bůh nemůže podporovati svými svědectvími lež; to by však činil, kdyby i podvodníku darem zázraků se propůjčoval.
Proto zázraky byly vždycky považovány za svědectví poslání Božího: "Jaké znamení ukazuješ nám, že tyto věci činíš?" (Jan 2, 18.) tázali se židé Ježíše v chrámě, když vyháněl prodavače z chrámu. - Vdova ze Sarepty svědčila o Eliášovi, když vzkřísil pachole její: "Nyníť jsem po tomto poznala, že jsi ty muž Boží a že slovo Hospodinovo v ústech tvých pravé jest". (3. Král. 17, 24.)
Žádné komentáře:
Okomentovat