V. Ovoce boje: nejprve posila s nebe.
„I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“ (Luk. 22, 43.)
Poznali jsme již příčinu a důvody, jež nás k boji duchovnímu povzbuzují; poznali jsme také zbraně, jakých užití třeba, a způsob, jak bojovati musíme; nezbývá nic jiného, než abychom poznali též vzácné ovoce, jakého z boje neohroženého můžeme dosáhnouti, jakého dosáhl také Spasitel náš na hoře přehořkého boje.
Dlouho nemohl božský Spasitel ve své úzkosti a zármutku nalézti útěchy, jak si u žalmisty Páně Davida, trpce stěžuje: „Očekával jsem, kdo by se spolu rmoutil, a nebylo, kdo by potěšil, a nenalezl jsem.“ (Ž. 68, 21) Od svých učedníků, jež s sebou vzal na horu, mohl nejdříve, jak se dalo očekávati, nějaké útěchy dosíci; ale kdykoli k nim přišel, nalezl je ani spí, kdy měli s ním bdíti, modliti se a zápasiti. A přece, co u lidí nenalezl, nalezl u svého nebeského Otce, který mu seslal anděla shůry. „I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“ Toť drazí křesťané, první ovoce statečného zápasu Ježíšova: posila s nebe. A také ovocem našeho boje, vedeme-li jej dle příkladu Ježíše Krista, bude posila shůry. Anděl nebeský bude nás v zápasu našem síliti, a král andělů, Pán Ježíš sám, bude naší posilou. Sílí nás tedy v boji především anděl Páně, a zvláště pak Pán andělů, Ježíš Kristus sám. O tom budeme dnes uvažovati.
Pojednání.
1. Dle slov sv. evangelisty Lukáše, který nejzevrubněji líčí smrtelný zápas božského Spasitele na hoře Olivetské, zdá se, že anděl se ukázal dříve, než se Ježíš krvavě potil, poněvadž mluví dříve o zjevení anděla a pak teprve praví: „A postaven jsa v úzkosti smrtelné, déle se modlil.“ Učený znatel Písma sv. však, Cornelius a Lapide, poznamenává, že slůvko „a“ u Hebreů značí také „poněvadž“, a pak smysl toho jest: „Poněvadž se Kristus déle modlil, poněvadž pro hrůzu zápasu krví se potil, ukázal se jemu anděl s nebe posiluje ho.“ – Byla to tedy posila , jíž od nebeského Otce skrze anděla dosáhl, vlastně účinek a ovoce jeho statečného zápasu. Pro sebe ovšem Ježíš takové posily nepotřeboval; neboť co mohl mu anděl říci, čeho by nebyl Kristus věděl? Pro nás ukázal se mu anděl, pro nás vymohl Pán Ježíš svým zápasem pomoc s nebe, abychom ve svých bojích byli posilováni a nepodlehli nepříteli.
Že andělé k službě a pomoci lidí, zvláště v boji proti nepřátelům, od Boha jsou ustanoveni, dokazuje nám na mnohých příkladech Písmo sv. – Jakubu, když se vracel z Mesopotamie, vyšel anděl vstříc (I. Mojž. 32, 1.), aby ho chránil před jeho bratrem Esauem, který se blížil s četnými ozbrojenci. – Před národem israelským, když se vracel z otroctví egyptského, kráčel anděl, který se pak postavil mezi Israelity a Egypťany, kteří ony pronásledovali. (II. Mojž. 14.) – V ležení Sennacheriba, který obléhal Jerusalem, na modlitbu krále Ezechiáše, způsobil anděl Páně ohromnou porážku. (IV. Král 19.) Stateční Makkabejští věděli dobře, že pomoc Boží v boji jest nevyhnutelna, i prosili Boha, aby jim poslal anděla ku vítězství národa; a anděl také přišel v podobě jezdce na bělouši se zlatou zbraní a postavil se v čelo vojska. (II. Mak. 11.)
Pomáhají-li duchové nebeští ve válce pozemské, pomohou spíše v boji duchovním, kde se jedná o záchranu duše a odvrácení největšího neštěstí, hříchu, o zachování stavu milosti a dosažení nejvyššího dobra, věčné blaženosti. V takovém boji přispěti ku pomoci jest andělu nejvyšší radostí. Jsou-li andělé, kteří proti nám útočí, zlí duchové, dal nám také Bůh anděly dobré, kteří nás chrání a v boji pomáhají. Neposlušní andělé byli pro pýchu svrženi s nebe, proto svádějí k neposlušnosti, aby i nám bylo nebe uzavřeno; poslušní a dobří andělé nabádají zase k poslušnosti, abychom si nebe zajistili. Proto jest největší radostí jejich, mohou-li nám přispěti ku pomoci, když se v boji se zlými duchy nalézáme. Milují Boha nade vše, milují i nás pro Boha, abychom jednou společně s nimi Boha oslavovali. Sláva Boží a spása naše – jsou jejich touhou a přáním, jejich povoláním. Zvítězíme-li v boji, oslavujeme už Boha zde na zemi, a dosáhneme jednou místa v nebi po vypuzených andělích uprázdněného a věčně budeme velebiti Boha s anděly věrnými.
„I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“ Sv. evangelista zmiňuje se toliko o jednom andělu, ale nesčíslné množství andělů bylo by se dostavilo ku pomoci, jak Pán Ježíš sám Petrovi řekl: „Zdali myslíš, že bych nemohl prositi Otce svého, a dal by mi nyní více nežli dvanáct pluků andělů?“ (Mat. 28, 53.) Pán Ježíš pomoci té nežádal. Jakožto Bůh mohl sám poraziti své nepřátele; kráčí však dobrovolně, aby dal život za nás. – Ačkoli všichni andělé jsou ochotni přispěti nám v boji, jest to přece jediný zvláště, kterého Bůh k tomu ustanovil, anděl strážce, který už od narození našeho jest každému dán, aby nás cestou života provázel, pomáhal a chránil. „Co jest člověk,“ volá žalmista Páně, „že jsi tak pamětliv jeho, ó Bože!“ Avšak chceme-li, drazí křesťané, ochrany anděla svého si zajistiti a na jeho pomoc spoléhati, musíme míti účast také na boji v zápase svého Spasitele. Anděl, který vojsko Sennacheriba porazil, zachránil Israelity, aniž by byli sami hnuli mečem. V duchovním boji však tomu není tak; tu musíme i my boje se zúčastniti. Jedná se o naše záležitosti; my vedeme boj, andělé jsou jen našimi pomocníky. Bylo by zpozdilostí nejvyšší, nechati za sebe bojovati jiné a nečinně hověti si, kdy jedná se o věc nejvíce důležitou, o spásu duše. Opustili by nás nebeští pomocníci a porážka naše by byla neodvratna. Bojujeme-li však statečně a vytrvale, přispějí nám andělé ve všech bojích nebezpečných, zvláště v boji posledním, kdy anděl temnosti s největším úsilím doráží, poněvadž už mu málo času zbývá, v boji, kdy se rozhodne o celou věčnost, v hodince smrti. Kdyby tento kníže temnosti se svými pomocníky dorážel na nás v životě a při smrti sebe prudčeji, můžeme zvolati k stísněné své duši, co řekl prorok Eliseus k svému služebníku: „Neboj se, neboť více jich s námi jest nežli s nimi.“ (IV. Král. 6, 16.)
Avšak nejen andělé nebeští přicházejí nám v boji ku pomoci, nýbrž Pán andělů sám.
2. „I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.“ Jiný jest ještě anděl, který přichází, aby nás v boji duchovním posilnil, sám Pán Ježíš, král andělů. Nedivte se, drazí křesťané, že Ježíše andělem nazývám: Písmo sv. činí tak na mnohých místech. Čteme u proroka Malachiáše, kde praví se o zaslíbeném Vykupiteli toto: „A přijde do chrámu svého Panovník, jehož vy hledáte, a Anděl zákona, kteréhož vy chcete.“ (Mal. 3, 1.) Slovo anděl jest tolik jako poslanec, hlasatel. Pán Ježíš jest v plném slova smyslu poslancem, nejvznešenějším vyslancem Božím, který s nebe na zem sestoupil, aby vykonal nejdůležitější úkol, vykoupení pokolení lidského, a proto i od proroka andělem dobré rady se nazývá. Ježíš jest hlasatelem radostného poselství spásy, evangelia na zemi, a proto právem andělem se nazývá, jak sv. Augustin praví, andělem pro evangelium. A tento anděl, Pán a král andělů, jest to, který nás zvláště sílí v boji proti nepřátelům spásy. Láska jeho k nám a něžná péče nedovoluje mu, aby nás samým andělům přenechal. Vidíme to již na hoře Olivetské. „I ukázal se jemu anděl, posiluje ho,“ a právě tuto službu prokazuje Pán Ježíš svým učedníkům. Hora Olivetská nebyla pouze místem boje našeho Spasitele, ale i místem zápasu pro jeho učedníky; i oni museli tu zápoliti s úzkostí smrtelnou, které by nebyli tak hanebně podlehli, kterou měli přemoci bděním a modlitbou, zvláště když při poslední večeři slíbili svému Mistru, že půjdou s ním odhodlaně vstříc třeba i smrti. A nyní pozorujte, jak je Spasitel k boji povzbuzoval a v boji samém sílil. Již u vchodu do zahrady napomenul je ku bdění a modlitbě, pak častěji se k nim vrátil, ze spánku budil, svým příkladem k boji povzbudil, an celé tři hodiny na modlitbách setrval a úzkostí až krví se potil, pak kráčel zmužile vstříc svým nepřátelům, aby i učedníci smrti se nelekali.
Drazí křesťané! Jako tehdy snažil se Spasitel povzbuditi k boji své učedníky, a posilovati, tak ochoten jest přispěti nám všem, kteří jeho učedníky býti chceme. Třikrát za tím účelem vrátil se ku svým učedníkům na hoře Olivetské, u nás chce stále zůstávati nejen svou milostí, ale vlastní osobou v nejsvětější Svátosti oltářní. „Aj, já s vámi jsem až do skonání světa.“ A jednou z příčin, proč mezi námi stále chce zůstávati, jest ta, pro niž častěji k učedníkům se vracel, chce nám totiž přispěti k boji a nás posilovati. Vydal sebe dobrovolně na smrt svým nepřátelům, a nadarmo ho tito v Jerusalemě usmrtili. Ve své nekonečné lásce zachoval nám tu tajemství, nejsvětější Svátost oltářní, viditelně zůstává stále mezi námi, aby nás přítomností svou v boji proti nepřátelům spásy povzbuzoval a posiloval. Makkabejským kráčel v čele anděl v bílé postavě; mezi námi přebývá král andělů v bílé způsobě chleba. Proroctví Malachiáše: „Anděl zákona, kteréhož vy chcete, přijde do chrámu“ – se vyplnilo; v chrámech našich zůstává Ježíš dnem i nocí, a přítomnost jeho jest ustavičnou modlitbou k nebi za pomoc a sílu pro nás, členy bojující církve. Zatím co Israelští bojovali s Amelekity, modlil se Mojžíš na vrcholu hory s rukama pozdviženýma. „Když pozdvihoval Mojžíš rukou, vítězil Israel, pakli maličko upouštěl, vítězil Amalech.“ (II. Mojž. 17, 11.) Aby jeho ruce neklesaly, podpírali je Áron a Hur, syn Kalebův, s obou stran až do západu slunce, a nepřátelé byli poraženi. Ve svatostánku pozdvihuje náš vznešenější Mojžíš, Ježíš Kristus v nejsvětější Svátosti, své ruce k nebeskému Otci neustále, dnem i nocí, aby nám vítězství nad nepřáteli našimi vyprosil.
Avšak na tom není dosti, že anděl zákona přichází do svého chrámu, že svátostný Kristus v našich chrámech dnem i nocí přebývá, aby nás k boji povzbuzoval a vítězství nad nepřáteli vyprošoval; my sami jsme chrámy Boha živého, (II. Kor. 6, 16.) kamž anděl zákona každým svatým přijímáním vchází, nás tělem a krví svou sílí, tak že po každém hodném přijetí kráčíme jako lvi oheň soptící a strachem naplňujeme nepřátele duše, žádost těla, svůdný svět mimo nás, a knížete temnosti s jeho komonstvem. Co se týče žádostí a špatných náklonností, ujišťuje nás svatý Cyrill, že Ježíš v nás udušuje oheň žádostivosti, potlačuje nezřízené náklonnosti a sílí nás ve zbožnosti.
Co se týká druhého nepřítele, světa, ukazuji jen na křesťany prvních dob po Kristu, kteří nedali se odstrašiti ani špatnými příklady, jež kolem sebe viděli mezi změkčilými modloslužebníky, ani lichocením, ani sliby, ani vyhrožováním, ani hroznými mukami, ba ani smrtí nejbolestnější. Přijímali denně tělo Páně aneb častěji v měsíci; a to bylo nejlepší a nejmocnější zbraní proti zlobě světa.
Co se týká útoků zlého ducha, praví sv. Jan Zlatoústý: „Tajemství plní krev Páně, zahání zlé duchy a činí anděly a krále andělů našimi pomocníky. Vidí-li zlí duchové v nás krev Páně, dávají se na útěk, a andělé spěchají, aby nás chránili.“
Petrovi řekl Pán Ježíš, že Otec nebeský mohl by poslati více než dvanáct pluků andělů na pomoc. Když však Petr viděl, jak Pán Ježíš celý zástup, který přišel, aby ho jal, dvěma slovy k zemi srazil, vzmužil se opět, vytáhl meč a ťal po vojínu, který vázal Ježíšovi ruce.
Drazí křesťané, poznali jsme, že nás Bůh v žádném boji nenechá bez pomoci, ale stále má pohotově celé zástupy andělů, aby nás chránili.
Vzmužme se tedy k boji, v němž máme tolik mocných pomocníků. Ano, Bůh, Pán a Král andělů, sám stojí nám po blízku na oltáři ve svatostánku, aby byl naším vůdcem v boji duchovním proti nepřátelům spásy. Vykonáme-li, co jest v naší moci, vykoná on, co jest pro nás těžkým. Proto jen zmužilost, drazí křesťané, a volej s neohroženým Davidem: „Bůh je ochránce života mého, kohož se budu strachovati? Byť povstal boj proti mně, v tom já budu doufati. Očekávejž Hospodina, duše má, zmužile jednej a doufej v Boha.“ (Ž. 26.)
Žádné komentáře:
Okomentovat