§ 8. Nemožnost vyhověti zákonu.
Někdy se stává, že zákonu vyhověti nemůžeme. Tato nemožnost pak jest buď naprostá nebo mravní; obojí pak jest buď úplná nebo částečná.
Výkon zákonem uložený jest naprosto nemožný, jestliže nám k němu potřebných sil naprosto se nedostává. Tak na příklad nemocný, chorobou na lůžko upoutaný, nemůže v neděli jíti do kostela. Naprostá nemožnost osvobozuje vždy; osvobozuje i v tom případě, že byla hříchem zaviněna nebo i úmyslně přivoděna, jen když hřích upřímným pokáním smazán byl.
Výkon zákonem uložený jest mravně nemožný, jestliže bychom sice fysickými silami stačili, ale jen s nepřiměřeně velkou pohromou neb škodou na životě neb zdraví neb majetku neb cti, nebo aspoň s pravděpodobným nebezpečím takovéto pohromy neb škody. Volíme slova "nepřiměřeně velkou", míníce takové případy, kde mravní síla poddaného žádaným výkonem až do krajnosti se napíná a téměř vyčerpává. I takováto mravní nemožnost někdy povinnosti zbavuje, zejména při zákoně lidském; ale jen někdy. Také o té věci promluvíme obšírněji v podrobném výkladu jednotlivých přikázání.
Obojí nemožnost je buď úplná nebo částečná. O částečné nemožnosti platí zásada, že zákonu má se vyhověti, pokud to možno jest, ač jestliže možná část rozumným způsobem od celku odděliti se dá a i v ní ráz zákona se jeví. Příklad: na některý den připadá přísný půst t. j. půst zdrženlivosti i újmy zároveń. Kdo nemůže zachovávat půst zdrženlivosti (na příklad že nucen jest jísti na cizím stole), ale újmu si činiti může, zachovejž alespoň újmu. A kdo nemůže újmu si učiniti (snad že těžce pracuje), ale masa jísti nemusí, maje dosti jiných potravin, alespoň nejez v ten den masa.
Žádné komentáře:
Okomentovat