IV. Kdo jest Bůh?
Syrakuský král Hiero si jednou dal zavolati mudrce Simondia, a tázal se ho, kdo vlastně Bůh jest. Mudrc vyžádal si den na rozmyšlenou. Když tento den uplynul, žádal o další dva dny. Po vypršení tohoto času žádal o čtyři dny. A tak s odpovědí stále odkládal a žádal k přemýšlení čas vždy dvojnásobně delší. Král, jsa konečně rozmrzen, se tázal proč tak činí? Mudrc mu odpověděl: "Čím déle přemýšlím, tím temnější stává se mi ta záležitost." Oč šťastnější jsme my křesťané! Nám svítí světlo zjevení, jež nám umožňuje aspoň něco odpověděti na tuto přetěžkou otázku. Kdo je tedy Bůh? Katechismus odpovídá: Bůh jest svrchovaně dokonalý duch. Porozumíme-li aspoň poněkud správně těmto dvěma slovům, bude to pro nás velice užitečné.
1. Bůh jest pouhý duch. - Než co jest duch? Dovedete si představiti, jako byste je na vlastní oči viděli, otce, matku, bratry, sestry, přátele... Ale ducha je těžko, ba úplně nemožno si představiti. A proč? Protože nemá žádných rozměrů, žádného těla, žádné postavy, žádné barvy, tedy nic, co bychom svými smysly pozorovati mohli. Podobně také Boha si nedovedeme představiti, poněvadž i on jest duch, zcela pouhý duch.
Tu však by někdo mohl namítnouti: Proč tedy malíři Boha zobrazují jako nějakého člověka, na př. v podobě ctihodného starce, ve způsobě zvláštního obrazce, na př. trojuhelníku? - Proč se v náboženských knihách a i v Písmě sv. mluví o oku Božím, o jeho rukou, uších ústech a srdci?
ne snad, drazí, abyste si mysleli, že Bůh tak skutečně vypadá. To vše je jen po lidsku řečeno, poněvadž bychom pro svou obmezenost Boha jinak si představiti nemohli. My tu to, co u lidí vidíme, přenášíme i na Boha. Mluvíme o jeho pravici a naznačujeme jeho sílu a moc; připisujeme mu oči na znamení, že všecko vidí; uši že vše slyší; ústa že vší spasitelné pravdě vyučuje; nohy, že je všudypřítomný. To vše činíme proto, abychom si takovýmto způsobem zřetelněji a jasněji připamatovali, že Bůh všecko ví, všecko slyší, vše řídí a spravuje, a vše může. Jež tolik vědí již i dítky, že Bůh vše vidí svou vševědoucností, aniž by k tomu měl zapotřebí dvou očí, jako máme my; že Bůh působí vše svou vůlí, aniž by k tomu potřeboval dvou rukou, podobných našim.
2. Bůh je duch svrchovaně dokonalý. - To znamená, že Bůh má všecky dobré vlastnosti v míře největší, a že v něm není žádné nedokonalosti. Tedy vše, co je krásného, vznešeného, dobrého, lásky hodného, důstojného, žádoucího, vše to se nalézá v Bohu. Naopak v Bohu není nic, co by znamenalo sebemenší chybu, co by se nám nějak nezamlouvalo. Bůh je krásný, veliký, mocný, svatý v takové míře, že již větší býti nemůže.
Z těchto převelikých dokonalostí svých nepatrné částečky rozesel Bůh po světě a podělil jimi svá stvoření. Jedněm dal krásu, druhým dobrotu, třetím sílu, čtvrtým bystrost rozumu, takže všechny tyto vlastnosti a přednosti jejich jsou výronem z dokonalostí Božích, a že věci stvořené nemají v sobě nic dobrého, užitečného, krásného, co by nemělo dokonalejšího pravzoru v Bohu. Vyjděte si z jara do Boží přírody. Slunce teple hřeje, ptáčkové pějí, stromy celé tonou v nádherných květech, byliny pučí... Vše to je tak úchvatné, tak krásné! Pozorujte za jasné noci hvězdnaté nebe... Duše se vám bude rozplývati, a vy se nezdržíte, abyste nezvolali s básníkem:
"O vy hvězdy, hvězdy skvoucí, jež tak málo svítíte,
září svojí nehasnoucí víc a víc mne vábíte.
Vy jste kvítky perel krásné, vseté v nebes rajský luh."
Při tom pak zvoláte dále: "A když vy již tak jste krásné, jak mnohem více Bůh", ten Bůh, který vám všecku vaši krásu ze své dal? - Slyšíte šedivého starce vážně vykládati o různých pravdách; jste tím nadšeni a voláte: jaká moudrost z něho mluví! Ale čím je všechna moudrost jeho proti moudrosti krále Šalamouna, proti moudrosti opravdových a velikých učenců? A přece veškerá moudrost lidská je pouze nepatrnou kapkou z moudrosti Boží, kterou on duše lidské obdařil! Jak nevýslovná, jak nezměrná je tedy teprve ta! A tak tomu je i se všemi ostatními dokonalostmi jeho. Proto také on o sobě dí: Já jsem, který jsem, t. j. bytostí v pravém slova smyslu, jsem plnost bytosti a mám této bytosti přiměřené dokonalosti. Chápete tu tedy již význam slov Michaela archanděla: Kdo jest jako Bůh?
3. Učiňme malé porovnání mezi Bohem a jeho tvorstvem.
a) Vše stvořené má něco dobrého a krásného... a je toho mnoho. Viděl Bůh vše, což byl učinil: a bylo velmi dobré (Gen. 1, 31.). Co krásy , co bohatství a síly je na nebi i na zemi!... v moři i na pevnině!... na horách i rovinách!... co jich je v útrobách země, kde je uloženo tolik pokladů zlata, stříbra apod.!... Než i u stvoření nejlepšího a nejkrásnějšího je přece opět něco nedokonalého! Těmto dílům tvůrčí moci Boží chybějí mnohé dobré a krásné vlastnosti, které bychom si u nich přáli. Rádi bychom u nich viděli ještě jiné dokonalosti, kterých nemají. Stěžujeme si, že i na slunci jsou skvrny, že zlato má svou strusku, růže své trny, a že kolem barev nejživějších vždycky jsou stíny!... Pouze v Bohu je všecka krása, všecka sláva, všecka dobrotivost, a to bez nejmenšího stínu, beze vší poskvrny, beze všeho "trní"...
b) Naše duše jsou mnohem krásnější a dokonalejší, než veškeré tvorstvo pozemské: jsou to bytosti duchové, rozumné a svobodné. Věci hmotné jsou učiněny pro duše naše; duše naše platí více, než celý hmotný vesmír. Ale i v našich duších jsou nedostatky a vady: my sice chápeme a přemýšlíme, ale s jakými obtížemi a nedokonalostmi! Jsme svobodní, ale při tom jak slabí a křehcí! Bůh však je duch svrchovaně dokonalý v chápání, ve vůli, protože je vševědoucí, všemohoucí, nejsvětější.
c) Konečně mnohem krásnější a dokonalejší, než duše naše, jsou andělé. Ale i v nich jsou nedokonalosti: nebyli vždycky; Bůh sám je věčný... Nevědí všecko, např. naše úplně vnitřní myšlenky a žádosti: ty jsou známy pouze Bohu samému... Nejsou všude: všudypřítomnost a nezměrnost patří opět jedině Bohu... Nemohou konati všecko: toliko Bůh je všemohoucí... I na andělech nejzářivějších Bůh nalezl nepravost (Job 4, 18.)!... I oni před neskonalým světlem Božím si zakrývají tváře své a jaksi do stínu se stavějí... I pro ně je největší ctí a štěstím sloužiti Bohu, jejich Stvořiteli: kterýž činí anděly své duchy (Ž. 103, 4.).
4. Jest tedy Bůh, bytost svrchovaně dokonalá. - Co z toho plyne pro nás? Praví nám to Ježíš Kristus: Buďte tedy dokonalí, jako i Otec váš nebeský dokonalý jest (Mat. 5, 48.)! Máme se tedy ze všech sil svých vynasnažiti, abychom - pokud se duše týče - byli krásní jako on. A abychom toho dosáhli, máme často zalétati v duchu svém k němu vzhůru do nebes a od něho se učiti prospívati v jeho dokonalostech.
Pamatujme, že ne svět, ne lidé, ale pouze Bůh je s to učiniti nás úplně a věčně šťastnými: Nemá hořkosti obcování jeho (Moudr. 8, 6.). Již zde nám některé krásy uchvacují srdce a přivádějí nás v nadšení... Některé osoby drahé a lásky hodné nás okouzlují... Co teprve bude Bůh, jenž je stvořil, jenž je krása a dokonalost svrchovaná, beze vší poskvrny? Proto vzhůru srdce! Nehoňme se za stíny, ale hledejme krásu, dobrotivost, sladkost neskonalou: je jí náš Bůh!
Žádné komentáře:
Okomentovat