§ 7. Spor povinností.
Tážeme se: Lze-li dvěma zákonům současně vyhověti? Odpovídáme: Jestliže výkony obou zákonů srovnati se dají, aniž by jeden druhému vadil, lze oběma zákonům současně vyhověti. Tak na příklad slyšíce v neděli povinnou mši svatou, můžeme při ní pomodliti se uložené pokání nebo slibem slíbenou modlitbu. Kdyby však jeden výkon druhému vadil, nezbývá než oběma zákonům vyhověti postupně.
Někdy však na nás v téže době naléhají dvě různé povinnosti, jimž nelze ani vyhověti postupně, jelikož oba neb obě právě nyní naléhají, ani současně, jelikož jeden úkon druhému vadí. Tu vzniká zdánlivý spor povinností. Nazýváme jej sporem, poněvadž jedna povinnost druhé překáží; ale jest pouze zdánlivým, jelikož závaznost všech zákonů vyplývá z vůle Boží, ta však sama sobě odporovati nemůže. Zdánlivý spor povinností dokazuje tudíž, že z obou těch povinností jen jedna vskutku zavazuje, druhá však pouze závaznou býti se zdá, ač závaznou není. I jde o to, zjistiti, která z těch dvou neslučitelných povinností zavazuje, a která nezavazuje, čili jak se obyčejně říká: která jakožto vyšší předchází a převládá, takže ta druhá jakožto nižší jí ustoupiti musí.
V podrobném výkladu jednotlivých přikázání přihlédneme i k takovým zdánlivým sporům, pokud vyskytnouti se mohou. Nyní uvádíme jen obecná pravidla, kterak se spor povinností rozuzluje:
1. Zákazu zákona přirozeného ustupuje příkaz téhož zákona a vůbec každý jiný zákon; na příklad nesmíme lháti, nikdy, ani kdybychom lží prospěti měli sobě neb bližnímu.
2. Zákonu přirozenému ustupuje zákon zjevený; na příklad na odvrácení vlastní neb cizí škody dovoleno jest rušiti nedělní klid.
3. Zákonu Božímu (přirozenému i zjevenému) ustupuje zákon lidský; proto hájí se apoštolové (Skutky ap. 4, 19.), že sluší více poslouchati Boha než lidi.
Žádné komentáře:
Okomentovat