§ 8. Náboženství
I. Duše lidská jako duch, rozumem a svobodnou vůlí obdařený, poznává, jak dokázáno bylo, že jest jeden Bůh a že člověk jest na něm úplně závislý. Tím také uznává, že člověk Boha jako svrchovaného Pána má ctíti, to jest, v něho věřiti, jej milovati a jemu sloužiti. Tomuto poznání a uctívání Boha říkáme náboženství.
II. Náboženství jest člověku nutno; neboť:
1. Jest člověku vrozeno. Každý myslící člověk přichází k vědomí o Bohu. "Všem jest vrozeno a takřka vryto, že Bůh jest" (Cicero).
2. Jest štěstím člověka. Poučuje člověka o jeho cíli a dává tím smysl jeho životu. "Náboženství zůstane mi vždy nejvyšším dobrem, ať mihotavé vlny času a lidstva mnou pohybují, jak chtějí" (Schleiermacher, +1834)
3. Jest základem lidské společnosti. Bez náboženství neobstojí ani stát ani rodina; neboť náboženství posvěcuje poměr v rodině i ve státě, totiž podřízených ku představeným. Ono ukládá lásku, věrnost a poslušnost, a ty jsou základem každé společnosti. "Snáze lze vystavěti město ve vzduchu, než stát založiti bez Boha" (Plutarch).
III. Souhrn pravd o Bohu, jak je poznáváme již rozumem svým, a podle toho zařízené uctívání jeho sluje náboženstvím přirozeným.
Takové pravdy jsou: že jest Bůh; že jest nutno uctívat jej oběťmi; že jest člověku vrozen zákon mravní; že jest spravedlivá odplata po tomto životě; že jest duše lidská nesmrtelná.
"Není národa tak surového, který by nějakého boha nectil" (Cicero). - "U všech národů nacházíme oběti, bohoslužbu" (Plutarch). - "Uprostřed nás sedí svatý duch - svědomí" (Seneca).
IV. Náboženství jest buď pravé nebo nepravé. Pravé, jestliže pravého Boha pravým způsobem uctívá. Nepravé, jestliže nepravé bohy, nebo pravého Boha nepravým způsobem uctívá.
Námitka. Bohu nemůže prý záležeti na uctívání lidském, když jest sám v sobě nekonečně blažen.
Vyvrácení. Bůh ovšem nepotřebuje uctívání našeho ke své blaženosti; ale na druhé straně nemůže mu býti lhostejno, zachovává-li se zákon jeho či ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat