Zvěstování Panny Marie (František Vaněček).

Zvěstování Panny Marie.

Modlitba „Anděl Páně“ její původ a její význam.

„Aj, já dívka Páně, staniž mi se podle slova tvého.“ (Luk. 1, 38.)

  Obsah evangelia svátečního jest znám všem, vždyť jest nejen předčítán, ale jest obsahem modlitby, která se modlívá třikrát denně, t. j. „Anděl Páně“. Proč doporučována církví svatou tato modlitba? Proč se odpustky obdařuje? Příčina toho jest obsah, který nám hlásá. Zvěstuje nám vtělení Syna Božího, které jest středem všech dějin lidských. Bůh ve své nevyzpytatelné lásce stal se člověkem, aby zjeven byl všem, aby nás vykoupil, aby nikdo nezahynul, ale měl život věčný.
  Tento začátek vtělení oznámen slovy andělskými a stvrzen slovy Marie Panny aj já dívka Páně, staniž mi se podle slova tvého“. Hlásá nám tedy modlitba „Anděl Páně“ jeden z nejzákladnějších článků víry: že se druhá božská osoba stala člověkem a jako člověk přebývala mezi námi, příčina vtělení pak jest, „aby nás svou smrtí na kříži vykoupila a spasila“. Jest tedy obsahem modlitby „Anděl Páně“ článek z Věřím v Boha: „jenž se počal z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny“.
  Toť jsou základní články o Ježíši Kristu a proto se nám doporučují často si je na modlitbě připomínati a jimi se obírati. Poněvadž modlitba každá tenkrát má žádoucí užitek, když dobře ji chápeme, budeme dnes na počest Marie Panny rozjímati o původu  modlitby „Anděl Páně“ v díle I. a o významu jejím pro život křesťanský v díle II.

Pojednání.

I.

  Obsah pozdravu andělského jest původu nebeského, neboť od Boha poslán jest anděl, aby oznámil úradek Boží. Jsou také slova „Anděl Páně“ většinou vzata ze slov archanděla Gabriela a ze slov Marie Panny, a něco málo slov připojila církev svatá.
  Pozůstává „Anděl Páně“ ze trojího pozdravu „Zdrávas Maria“, před nimiž se vždy veršem a odpovědí připomíná: předně poslání od Boha, za druhé svolení Marie Panny, a za třetí vtělení se Syna Božího, kteréž říkáme s nejhlubší pokorou bijíce se do prsou: „Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi.“
  Na to následuje modlitba, abychom účastni byli slavného vzkříšení, poněvadž jsme vtělením Syna Božího poznali a jeho smrtí vykoupeni byli. Každému katolíku nábožensky vzdělanému jest to známo. Poněvadž jest však mnoho maličko nábožensky vzdělaných, třeba to často opakovati.
  Když vyložíme, že v andělském pozdravu jsou slova andělská na rozkaz Boží vyslovená, dále slova Marie Panny, Duchem svatým osvícené a slova církve svaté Duchem svatým řízené, pak vidíme všechnu krásu modlitby.
  Opakovati po andělu pozdrav jest zajisté moudrá modlitba, vzpomínati si odpovědi Panny Marie jest rovněž moudré, jakož i modliti se s církví svatou slova, která říkáme v „Zdrávas“: „svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen,“ mají zvláštní původ na sněmu efesském, v r. 431 konaném, tedy velice starý původ. Novotář Nestorius začal učiti, že Panně Marii nesluší říkati „Matka Boží“. Tato novota rozbouřila lid tak, že Nestorius byl obžalován, že bludně učí, a béře úctu Matce Páně. K vůli obhájení pravdy sv. víry svolán sněm do Efesu, aby zkoumal učení Nestoria. Nestorius se bál lidu věřícího a proto se nedostavil. Lid čekal dychtivě na výsledek sněmu, zda odsoudí Nestoria či ne.
  Po celodenní poradě vyšel biskup z kostela ven a mlčícímu lidu ohlašoval,že sněm církevní odsoudil bludy Nestoria,že Matce Páně přísluší čest Matky Boží což lid s jásotem přijal a s pochodněmi doprovázel. Zde v Efesu – jak se za to má – složena také od sv. Cyrilla alexandrijského, který sněmu předsedal, ta modlitba tolikrát od nás opakovaná: „Svatá Maria...“
  Proti bludu povstala modlitba, která nám připomíná důstojnost Matky Boží. Proto se připojují k slovům „Zdrávas Maria“ též slova o jejím mateřství a její přímluvě za všechny ctitele její i v hodinu smrti naší.
  V té formě, jak se nyní „Anděl Páně“ modlíme, jest původu pozdějšího. Vznikl zvláště v době nebezpečí tureckých válek. Tu v době tureckých válek radil Jan XXII. uctívati Matku Páně andělským pozdravem a připomínati si vtělení Syna Božího, aby přímluvou její odvráceno bylo nebezpečí od křesťanských národů. S modlitbou spojeny odpustky časných trestů pro všechny opravdu kající. Tento pozdrav andělský konal se v kleče, když zazněl zvon, který se proto nazýval turecký zvon. V Čechách andělský pozdrav zaveden v r. 1400. Mnohé zvony za tím účelem byly ulity a nazývány „turecký zvon“. Lid klekl ať byl kde byl a v kleče modlil se třikrát andělský pozdrav. Jaký to musil býti úchvatný pohled! Jak živá víra, jak vroucí zbožnost.
  Způsob té modlitby byl dle různých krajin různý. Někde se modlil pětkrát Otčenáš ku pěti ranám Krista Pána, pak sedmkrát „Andělský pozdrav“ na památku sedmi radostí Panny Marie. Původně tato modlitba konávala se po práci. Tu při nešporách třikrát zazněl zvon a oznamoval konec řemeslné práce.  Oheň se přikryl (hora ignitegi = ignem tehere), práce zastavena, Matce Boží vzdán pozdrav. Poněvadž lid tu modlitbu velmi miloval, zavedena též z rána před prací a naposled zavedena v poledne. V Olomouci na synodě v r. 1413 ustanoveno zvoniti v poledne, ale jen jednou za týden a to v pátek na památku hořkého umučení Páně.
  Zbožnost věřících konajících tuto modlitbu odměněna odpustky 40 dnů při každé modlitbě a jednou za měsíc plnomocnými odpustky.
  I když minulo nebezpečí turecké, i když denní pořádek se změnil, zůstal obyčej zbožný našich předků třikrát zvoniti na klekání a připomínati si lásku Boží, která se vtělila, aby nás svou smrtí na kříži vykoupila a spasila a uctívati tu, v níž z Ducha svatého Slovo tělem učiněn jest. Toť krátce původ krásné modlitby. Rovněž krásný jest i její význam.

II.

  Význam „Anděl Páně“ jest v trojím směru pozoruhodný. První jest význam věroučný. Hlásá nám třikrát nejdůležitější pravdu sv. víry zjevené. Jsoucnost Boží poznáváme i pouhým rozumem. Vtělení Páně však zjevením. Toto vtělení se Boží jest tak důležité, že sám Pán náš v noci, když přišel Nikodem, pravil mu tu radostnou zvěst, že Syna svého dal, aby žádný, kdož v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tuto pravdu nám připomíná třikrát Anděl Páně: z rána, v poledne a večer.
  Připomíná nám „Anděl Páně“ ten nejdůležitější děj ze všech dějů. Veliký byl děj „potopa světa“, velikého významu byla „zkáza Jerusalema“, ale nejdůležitější byl děj: že Bůh se vtělil, aby nás vykoupil a spasil. Ten děj nám připomíná „Anděl Páně“. Co důležitého jest, to musíme si často připomínati. Třikrát za den hlásá zvon mně i tobě: Bůh tak tebe miloval, že Syna svého dal, abys ty v něho věřil, a měl život věčný. Jak totiž to modlitba závěrečná nám praví: „milost svou, prosíme,Pane, rač v mysli naše vlíti….“
  Vedle toho významu jest druhý: mravní, to jest vliv v život náš. Žalm 54 verš 18 praví: „U večer a ráno, též v poledni vypravovati a oznamovati budu (bídu svou) a on vyslyší hlas můj.“ Tak my při klekání ustáváme od práce a povznášíme mysl svou vzhůru k Bohu. Ráno abychom s milostí Boží začali, v poledne, abychom v ní vytrvali a v práci nezapomínali na lásku Boží, a večer abychom v dobrém setrvali a za vykonané dílo děkovali.
  Každý den přináší tolik nebezpečí a práce, že třeba vždy vzpomínky též na věčné pravdy, aby nás v boji zachovaly v lásce Boží. Do hukotu strojů, vozů, kladiv mísí se s výše věží zvon, aby ti hlásal: „Anděl Páně přinesl Panně Marii poselství, a ona počala z Ducha svatého.“ Netoliko pro pozemské věci zrozeni jsme, ale i pro věčné: Slovo tělem učiněno jest a přebývalo mezi námi.
  Jak často vyobrazuje se „Anděl Páně“ na obrazech, v písních, v hudbě. V lopotu zemskou se snáší Anděl Páně jak rosa nebeská. Ráno volá k práci pro Boha, v poledne volá od práce k Bohu a večer zaznívá: „byť sebe delší bylo denní namáhání, konečně přec zazní večerní klekání“.
  Třetí pak význam jest společenský. Zvon „Anděl Páně“ hlásá nám věčnost, pomíjejícnost vezdejšího, jest jako „sursum corda“, „vzhůru srdce“ k  Bohu uprostřed prací. Pro všechny práce nutné, které konati musíme, nezapomínejme na věčnost svou, že jsme služebníci Boží a že dle vůle Boží musíme jednati.
  Ten „Anděl Páně“ jest jako nebeská zlatá nit ve všedním životě. Život sebou přináší tolik práce, že by svými starostmi udusil každé hnutí „vzhůru srdce“ našeho. Jako Marty pečlivé zapomněli bychom si na chvíli usednout k nohám Páně. Tu nás „Anděl Páně“ volá k Ježíši: „jednoho jest potřebí“, milovati Boha z celého srdce svého! Ten krásný zbožný obyčej byl jako zákon mezi věřícími pokládán, třeba však věděti, že není přikázání církve svaté ku modlitbě „Anděl páně“. Nemodlí-li se kdo „Anděl Páně“, tím pouhým opomenutím nehřeší, ale mám za to, že se neuchrání lehce smrtelného hříchu,kdo neužívá časté vzpomínky na Boha. Církev svatá doporoučí tu modlitbu vřele, a odměňuje ji odpustky při každém zbožném vykonání jí ve stavu milosti Boží, ale nezavazuje nás pod hříchem.
  Dříve nejen ustali všichni od práce ať kladivem, ať pérem, ať jehlou a srdce své pozvedli vzhůru a poklekli na kolena. Teď bohužel není tak, ale může aspoň býti, abys ty v komůrce srdce svého povznesl srdce vzhůru a Otec tvůj, jenž vidí v skrytě, odplatí tobě. Nápadným bychom byli zevnějškem a budili bychom podezření slabých lidí. Vnitřkem srdce svého toliko Bohu se známa činíš. Čiň tak často. Byl to zvyk všech svatých. Sv. Karel Boromejský neopominul i z vozu vystoupiti, aby v kleče se „Anděl Páně“ pomodlil a jiné povzbudil. Sv. Vincenc de P. tak činil na ulici pařížské. Ty tak čiň aspoň ve svém domově, ve své rodině. Byť by to nebylo přikázáno pod hříchem, přece nás ten zvyk bude chrániti před smrtelným hříchem a dávati sílu ve všedních pracích našeho života.
  Jest v přítomnosti boj o tento „Anděl Páně“ i v krajích křesťanských. Jest hnutí, které chce andělský pozdrav ze školy odstraniti. Dříve se jím lišili křesťané od Turků, nyní se i křesťané zapomínají nad ním. Kam zvon „Anděl Páně“ zaznívá, až tam sahá vzdělanost křesťanská a rovnost ženy a její úcta.
  Země, kde není „pozdravu andělského“, nemá ani vzdělanosti křesťanské. Ukazuji jen na země turecké s jejich ponížením ženy a rodinného života, a k Indii s jejími „sutey“ (vysl. satý), t. j. upalování vdovy zároveň s tělem manžela mrtvého. (Sutey značí věrná) Ve 4 letech 1835 – 1838 v Indii upálen za živa přes všechny zákony 2610 žen. Tu ďábelskou pověru nelze zákonem vyplíti, tu může přemoci toliko sv. víra Ježíše Krista a pravda jeho. Kam nevnikne blahé poselství Kristova evangelia, tam trvá dále obrovská pověra a klesnutí mravů. I tam kde přestalo to svaté poselství Kristovo zaznívat v srdci, dostaví se zmalátnělost a i zoufalství.
  Proto na konec kladu vám na srdce úctu k tomu svatému zvyku v rodinách, aby uprostřed práce všední duch se vznášel častěji, třeba krátce k Bohu a učil tě sloužiti jemu z plna srdce. Povznes často při klekání své srdce vzhůru k Bohu a uč se býti služebníkem Božím, aby i na tobě se vyplnilo: tak Bůh miloval svět, že Syna svého dal, aby žádný, kdož v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen.