§ 3. Zákon zjevený.
Zákon zjevený jest mravní zákon, který nám Bůh ve zjevení svém uložil. Jest tedy částí zjevení Božího a s ním uložen v Písmě svatém a tradici. Církev katolická, strážkyně a hlasatelka zjevení Božího, jest povolána, aby nám zákon Boží hlásala a vykládala.
Jako zjevení, tak i zákon Boží dělí se na dvě: zákon Boží předkřesťanský a zákon Kristův.
1. Zákon Boží předkřesťanský jest obsažen v Písmě svatém "Starého Zákona". Nejdůležitější jeho částí jest dekalog čili desatero Božích přikázání. Někteří bludaři (na př. Luther) tvrdili, že "Starý Zákon" a desatero pro křesťany již vůbec neplatí. Blud ten ovšem dlužno rozhodně odmítnouti, neboť sám Spasitel dí (Mat. 5, 17.): "Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; nepřišel jsem zrušit, ale naplnit", t. j., co tam chybí, doplnit. A nelze jinak souditi, neboť desatero jest jen zjeveným výkladem zákona přirozeného, a proto nezavazuje jen židy, nýbrž zavazuje všechny lidi všech věků a tudíž ovšem i křesťany.
Závazná však jsou jen mravní přikázání Starého Zákona. Vedle nich má Starý Zákon ještě různá obřadní přikázání a vládní nařízení. Obřadní čili rituelní přikázání Starého Zákona měla národ vyvolený na příchod Mesiášův připravovati; proto ovšem pozbyla významu i závaznosti, když Mesiáš přišel (při smrti Kristově roztrhla se opona chrámová). Vládní nařízení, které Bůh - Král dal svému lidu, hleděla ku politickým a společenským poměrům a přestala, když stát židovský pozbyl samostatnosti své.
2. Zákon Kristův jest spolu s věroučným zjevením obsažen v Písmě svatém "Nového Zákona" a v tradici čili církevním podání. Zahrnuje v sobě přikázání mravní, přikázání obřadní a evangelické rady. Přikázání mravní zákona Kristova hledí k dobrým skutkům a k ctnostem; doplňují a zdokonalují starozákonní přikázání mravní. Přikázání obřadní zákona Kristova ustanovují podstatu (Díme "podstata" míníce obřady a úkony podstatné, ke platnosti mše svaté a sv. svátostí nezbytně potřebné. Na těch církev nic měniti nemůže. Chtíc pak důstojnost služeb Božích zvýšiti, přidala církev některé obřady průvodní, jež během časů vznikly a ovšem i změnám podléhají.) mše svaté a svatých svátostí.
Vedle závazných přikázání obsahuje zákon Kristův ještě evangelické rady (jsou to dobrovolná chudoba, ustavičná čistota, stálá poslušnost pod představeným duchovním). Již jméno jejich označuje, že jsou pouhými radami a nikoho nezavazují, leda že by byl někdo slibem k nim se zavázal; jest však nesporno, že úplné neb částečné jich zachovávání vede k životu dokonalejšímu.
Zákon Kristův jest téhož rázu, jako zjevení Kristovo vůbec. Jest to zákon dokonalý a nepřijde po něm již žádný jiný, dokonalejší. Jest nezměnitelný a nezrušitelný, a nepřipouští žádného "pokroku" nebo "přizpůsobování se potřebám časovým". Obsahuje vše, čeho k spasení věčnému třeba. Poněvadž pak všichni lidé k spasení věčnému povoláni jsou, zavazuje zákon Kristův nejen křesťany, nýbrž všechny lidi, kteří ho poznali.
Žádné komentáře:
Okomentovat