III. O nadpřirozeném zjevení Božím.
§ 9. Nutnost zjevení Božího.
Náboženství přirozené potřebovalo nutně zjevení Božího; a to již vzhledem k náboženským pravdám přirozeným, zvláště pak vzhledem k náboženským pravdám nadpřirozeným.
Zjevením Božím slují ony pravdy, které Bůh skrze proroky, nejposléze skrze Syna svého Ježíše Krista a jeho apoštoly nám dal zvěstovati.
I. Vzhledem k pravdám přirozeným bylo třeba zjevení Božího, neboť:
1. Náboženství jest nutno všem lidem. K náboženství přirozenému lze však dojíti toliko studiem a usilovným bádáním. K tomu však většina lidí nemá ani času ani prostředků, by mnozí ani potřebných schopností. Nad to oni myslitelé, již se bádání takovému oddávají, docházejí poznání toho teprv u vysokého věku.
Takovými mysliteli byli ve starověku filosofové, jako jsou nejznamenitější: Sokrates (+ 399 př. Kr.), Platon (+ 347 př. Kr.) a Aristoteles (+ 322 př. Kr.).
2. Náboženství přirozené nedává jistoty, ježto nevylučuje pochybnosti o poznané pravdě. A podléhá bludu a omylu. "Mýliti se jest lidské". Důkazem toho jsou různá náboženství pohanská a různé sobě odporující školy filosofické.
Sám Sokrates, který hlásal jednoho neviditelného Boha, když byl jako nepřítel bohů k smrti odsouzen, umíraje uprostřed žáků svých pravil: "Kritone, Aeskulapovi (bohu pohanskému) dluhujeme kohouta". - Cicero praví: "Není nesmyslu, který by od nějakého filosofa hájen nebyl".
3. Náboženství přirozenému nedostává se nejvyššího schválení ("sankce"), aby ode všech uznáno a přijato bylo. Lid, zaslepen jsa náruživostmi, rád odmítá nepříjemné pravdy a obtížné povinnosti. Jest tedy náboženství přirozenému třeba vyššího neklamného schválení a potvrzení, které by všeliký odpor a pochybnost vylučovalo.
Platon praví: "Nesnadno je Stvořitele a Otce všehomíra nalézti, nemožno však nalezeného všem dostatečně známým učiniti".
II. Ale zjevení Božího jest třeba zvláště vzhledem k pravdám nadpřirozeným. Jsme stvořeni k cíli nadpřirozenému; tento cíl nadpřirozený povznáší přirozený poměr člověku - tvora a tudíž sluhy - k Bohu jako Stvořiteli a tudíž Pánu na poměr podstatně vyšší (nadpřirozený), to jest, na poměr rodinný, syna (dítka) a dědice k Otci. Ale o tomto poměru Bůh toliko mohl nás poučiti, zjeviti nám pravdy, kterých rozumem svým nikdy vystihnouti nemůžeme, pravdy jednak o Bohu samém, jednak i o prostředcích, které k dosažení tohoto cíle nadpřirozeného vedou.
"Je nutno, aby světlo božského zjevení odhalilo člověku ani ne tak jeho původ... jako spíše jeho život na onom světě, jinak byl by tu člověk učiněnou hádankou" (D´Alembert, + 1783).
Námitka 1. Rationalisté tvrdí, že jest sice možno, aby Bůh zjevení činil, ale nemožno, aby člověk rozumem svým poznal toto nadpřirozené zjevení!
Vyvrácení. Je-li Bůh všemohoucí, může zjevení své spojiti s takovými známkami (se zázraky), které by rozum člověka přesvědčovaly o zjevení Božím.
Námitka 2. Tyto pravdy nadpřirozené, obsahujíce tajemství rozumem nepochopitelná, jsou prý zbytečny.
Vyvrácení. Tajemstrví tato nejsou zbytečná, ježto se v nich právě vznešenost Boží jeví; a pak víra v tato tajemství jest záslužnější, že tu pouze na pravdomluvnost Boží spoléháme a nikoliv spolu na rozum. Ostatně, je-li člověk povolán jednou k patření na Boha a k plnému poznání jeho, je třeba, aby již nyní aspoň z částky tajemství jeho poznával.
Žádné komentáře:
Okomentovat