I. Apoštolské vyznání víry.
Rozhlédneme-li se, ó drazí, kolem sebe, uzříme mnohé, kteří naším sv. náboženstvím pohrdají a je nenávidí; najdeme přemnohé, kteří se o ně nestarají a jsou nábožensky chladní a lhostejní. Odkud to? Nechybím pranic, když řeknu, že jednou z hlavních příčin tohoto smutného zjevu je, že tito lidé neznají jasně těch pravd, které jsou obsaženy v Apoštolském vyznání víry. Jak velice je tedy důležito, abyste je znali a si zopakovali aspoň vy! Proto věnujme řadu svých nedělních promluv tomuto Vyznání. Dnes se o něm poučme všeobecně.
1. Dle vůle Ježíše Krista měla jeho božská nauka jako zářivé slunce osvítiti celý svět a vrhati své požehnané paprsky do všech končin země a na všechny lidi dobré vůle. Proto on sám po tři roky jí učil slovem i příkladem: "Ježíš činil a učil od počátku" (Sk. ap. 1, 1.). Proto poručil apoštolům: "Odejdouce tedy učte všecky národy, učíce je zachovávati všecko, co jsem přikázal vám" (Mat. 28, 19.). Proto jim slíbil: "Když pak přijde Duch svatý, naučiť vás všeliké pravdě" (Jan 16, 13.). Než pouhé hlásání této nauky nestačilo. Pravd, které obsahuje, je velice mnoho, a bylo třeba - abych tak řekl - stísniti je do obrazu, který by každý, kdo by jen chtěl, měl stále před očima. Byla tato nauka ohlasem s nebes? Pak bylo třeba, aby ustavičně zaznívala v duších lidských. měla být prostředkem k dosažení spásy věčné? Bylo opět třeba, aby se jí každý lehce mohl říditi a k ní se utíkati o radu, jak má jednati. A o toto vše bylo postaráno Apoštolským vyznáním víry, kterému se jinak podle počátečních jeho slov říká Věřím v Boha, neb po latinsku Credo. Velkolepé panorama nauky Ježíšovy s neskonale krásnými pohledy na hlavní pravdy její je v něm seskupeno a věrně představeno jako na malé, ale dovedné fotografii. Všechny pravdy její jsou v něm shrnuty tak krátce a jasně, že i dítky, i osoby nejprostší, mohou se mu lehce naučiti a míti v něm požehnané světlo, které by jim svítilo na cestu životem.
2. Než kdy a jak vznikl tento soubor pravd našeho sv. náboženství, obsažený v Apoštolském vyznání víry? Naznačuje nám to již jeho název: patří do dob apoštolských. Kráčejte zpět století za stoletím, studujte počátky křesťanství a již u kolébky jeho najdete toto vyznání. Ba věrohodné ústní podání nám praví, že sami apoštolové to byli, kteří po letnicích před svým rozchodem do celého světa z vnuknutí Ducha svatého je složili. Potvrzuje nám to sv. Kliment, papež a nástupce sv. Petra, sv. Ireneus, sv. Ambrož, sv. Augustin a mnozí jiní Otcové církevní. Stejným pak krokem, jak se šířila do světa víra Ježíšova, tak se šířilo i toto Vyznání, a dnes je opakuje denně více než 250 milionů katolíků. S jakou tedy úctou máme pronášeti články jeho, které se před námi modlilo tolik milionů mučedníků, tolik papežů, vyznavačů, panen a všichni, kteří nyní v nebesích jsou! Slova tohoto Creda jsou slova zlatá, dědictví nejdrahocennější, je to jeden z nejstarších důkazů pravosti našeho sv. náboženství.
3. Jaký účel má toto Credo? - Týž, jaký má veškerá nauka Ježíše Krista, jíž je pouze krátkým výtažkem. Řekli jsme si již: dnes náboženská pochybovačnost a nevěra zmítá světem. Tu však u nejedněch i ve víru života se dostaví doby vážnější, kdy na jejich mysl klepa řada otázek, řada různých proč? Rozhodně chtějí být zodpověděny. Jsou jimi na př.: Odkud je život? Odkud vesmír? Jaký je náš cíl? Odkud bol, zlo, smrt na této zemi? Takovéto záhady mučily člověčenstvo před příchodem Ježíše Krista. Nejslavnější filosofové se marně namáhali je rozluštiti, věda bezmocně bledla před tváří tak velikých tajemství. Ale tu přichází na svět Ježíš Kristus a káže svou nauku; apoštolové se rozcházejí do celého světa, hlásajíce své vyznání víry... A jaký ihned jas, jaké světlo rozptyluje všecky tyto temnoty! Tímto vyznáním se nám oznamuje, že Bůh to je, jenž stvořil všecky věci a je zachovává; on že sestoupil na tuto zemi, aby vykoupil padlé pokolení lidské; on že právě za tímto účelem podstoupil převeliké utrpení a bolestnou smrt; že však vstal z mrtvých, založil Církev svatou, jež přese všechny překážky povede lidi k jejich konečnému určení; on že bude souditi všechny lidi z každého skutku jejich. Jaké pravdy! Jaká velkolepost! O smrtelníci, Bůh to je, jenž mluví, proto zanechte všech pochybností, ale skloňte hlavy své a klaňte se! Ježíš Kristus neklame, proto věřte a buďte mu za převeliká a nezměrně důležitá poučení, která vám v Credu dává, hluboce vděčni!
4. Než ještě z dalšího důvodu má nám toto Vyznání víry býti drahé: a) Ono je sladkou připomínkou na náš vstup do Církve Ježíše Krista. Když jsme si přáli na křtu svatém býti obmyti od hříchu dědičného, státi se dítkami Božími, bratry Ježíše Krista, živými chrámy Ducha svatého, syny Církve a budoucími dědici království nebeského, tu jsme se uvolili, že budeme věřiti všem pravdám naší svaté víry. Proto jsme při vstupu svém do chrámu Páně odříkávali Věřím v Boha. A od těch dob? ... Vojíni mají svůj prapor, který je jim drahý, na nějž jsou pyšní. Pečlivě jej střeží a raději prolijí krev a život obětují, než by jej ztratili. Podobně i my jsme vojíny Pána našeho Ježíše Krista, velikého vojevůdce všech vyvolených. A praporem naším, toť Credo: Věřím v Boha. Ono má býti naší radostí, naší chloubou, by máme raději život ztratiti, než bychom si dali vyrvati neb zapřeli některou z pravd v něm obsažených. Nuže věřili jsme vždy a věříme dosud s posvátnou úctou všem jeho pravdám? Jsme věrnými syny Církve, lnoucími srdcem i duší ke všem článkům Apoštolského vyznání víry? Oh, drazí, přemýšlejte o tom!
b) Credo, jak nás ujišťuje sv. Ambrož, je pravým klíčem k nebesům. Na důkaz jak velice měl pravdu, uvedu vám příklad ze životů svatých, který mne vždy plní úžasem, když jej čtu v brevíři. Na počátku XIII. století žil ve Veroně, městě italském, chlapec bludařských rodičů. Chodil do katolické školy. Stalo se jednou pak, že ho potkal jeho strýc, rovněž bludař, a se ho tázal: "Čemu se ve škole učíš?" Hošík se jal odříkávati "Věřím v Boha." Strýc a rodiče lichocením i hrozbami mu tuto modlitbu zakazovali. Ale ani sliby, ani tresty nedosáhli, aby se jí chlapec nemodlil denně. Vyhnali jej konečně z domu a on, maje sotva šestnácte let věku, vstoupil do kláštera, kde se později stal knězem. Tam vynikal převelikou horlivostí ve víře a neúnavnou snahou přiváděti k Bohu duše pobloudilé. Tím však popudil proti sobě bludaře tak, že se rozhodli jej usmrtiti. Najali vrahy, kteří světce na cestě z Kóma do milána zákeřně přepadli, sekerou a dýkou smrtelně zranili. A žasněte! On i v největších bolestech se modlil své věřím. Nadarmo mu v tom hleděli zabrániti... Když pak jeho ucpaná a zraněná ústa již mluviti nemohla, namočil prst ve své krvi a slábnoucí rukou napsal do prachu na silnici: Věřím v Boha, Otce všemohoucího. Zemřel, jako mučedník Creda, jehožto pravdy již jako dítě velice rád vyznával. Chcete věděti jméno tohoto statečného křesťana? Je to svatý Petr Veronský, jehož svátek Církev slaví 29. dubna. Věřím v Boha bylo mu klíčem k nebesům.
Nebudu již mluviti o tom, kterak toto Credo je nejmocnějším prostředkem k utvrzení našemu ve víře, ke přemáhání pokušení a vůbec k dosažení křesťanské dokonalosti. Dnes vás pouze vyzývám, abyste se "Věřím v Boha" často a vroucně modlili. Upevníte se v tom ve víře své. Ti pak, kteří ji ztratili neb se v ní viklají, vidouce opravdovou a hlubokou víru vaši, dříve neb později se probudí ze svého spánku smrtelného a vrhnou se do náručí pravdě, která je stále ochotna je obejmouti. Pamatujte však, že nestačí toto Věřím pouze se modliti, ale že je třeba s pravdami v něm obsaženými uvésti v soulad celý život náš. Když tak učiníte, buďte ujištěni, že i vám bude Credo pravým klíčem k nebi.
Žádné komentáře:
Okomentovat