Nanebevzetí Panny Marie.
Příčina oslavy Matky Boží.
"A bude hrob jeho slavný" (Iz. 11, 10.)
Pohled na hrob, v němž uložena jest tělesná schránka zemřelého člověka, vždycky bolně dojímá. Ať si v tom hrobě odpočívá nemluvňátko nebo stařec, chudák čili boháč, pohlížíme naň ne-li okem slzami zaroseným, aspoň srdcem truchlivě dojatým.
Dnes jako křesťané pravověrní patříme v duchu na hrob a patření to nezavdává příčiny ani k pláči ani k bolnému povzdechu, nýbrž naopak k radostnému, ano k blaživému rozechvění; jestiť to hrob, jenž v útrobách svých uzavíral neposkvrněnou schránku tělesnou nejsvětější Matky Páně Marie.
O hrobu božského Syna jejího předpověděl starozákonní prorok Isaiáš, že bude slavný; rovněžse tedy muselo předpokládati, že i hrob přesvaté Matky Jeho Marie Panny bude oslaven a že bude předmětem blaživé útěchy; a jako Syn její třetího dne po své smrti z hrobu slavně povstal, tak lze bylo očekávati, že svou všemocí učiní, aby duše máti Jeho spojivši se za nedlouho po smrti v hrobě s tělem, slavně z lůna země se k nebeským výšinám povznesla.
Ježto dnes konáme památku tohoto jejího přeslavného povznesení, představme si Marii Matku Boží v jejím vítězoslavném ubírání se do nebe, které si:
I. vznešenými ctnostmi zasloužila,
II. a jimiž nám okazuje, jak i my si příchod do otčiny nebeské zasloužiti můžeme.
Pojednání.
I.
Bůh, jak učí žalmista v žalmu 4, 4. podivna učinil svatého svého; a tuto moc svou nejpatrněji osvědčil přepodivným oslavením Panny Marie.
Praví zajisté o Sobě Pán Ježíš: "Já jsem vzkříšení a život; kdo věří ve mne, byť také umřel, živ bude na věky." (Jan 11, 25.)
Tato utěšená přípověď, mající se vyplniti na všech věřících při skonání světa, nejdříve se vyplnila na nejsvětější Rodičce Panně Marii. Věřila v Krista a umřela a oživla navěky.
I vybízeje nepřátely své: "Zrušte chrám tento a ve třech dnech zase jej vzdělám", svou mocí dovedl, že, když zbořili, usmrtili tělo Jeho, třetího dne je k novému nesmrtelnému životu vzkřísil; a co učinil se zemřelým tělem Svým, totéž k oslavení své Matky Marie Panny učinil i s jejím do hrobu uloženým tělem.
Mámeť to z ústního podání, že po všem světě rozptýlení sv. apoštolové k zvláštnímu pokynutí Ducha Svatého, všickni až na jednoho, sv. Tomáše, se sešli v Jerusalémě, aby u smrtelného lože matky Páně byli očitými svědky blahoslaveného jejího skonání, a aby svou přítomností hrob její oslavili. Po třech dnech dostavil se i sv. Tomáš s toužebným přáním popatřiti ještě jednou na tělesnou v hrobě uloženou schránku její.
Ale jak ustrnul on a jak se podivili ostatní apoštolové, když odvalivše hrobový kámen, na místě tělesných ostatků spatřili v hrobě pouze roucha, jimiž ovinuto bylo svaté tělo její.
Jako velel Kristus Pán Lazaru v hrobě odpočívajícím: "Lazare, pojď ven", a on z hrobu živý vyšel, tak nedopustil, aby tělo, v němž Jeho tělo z Ducha Svatého se počalo a narodilo, v hrobě vzalo porušení, a učinil svou všemocí, že jako všickni, kteří v Něho věří, byť také umřeli, při skonání světa k věčnému životu povstanou. Jeho přesvatá Máti třetího dne po svém úmrtí v hrobě oživla a s tělem i s duší na nebe vzata byla.
Vidouce to apoštolové a rozšedše se brzy na to do celého světa, všudy vyznávali, jak podivnou učinil Hospodin Marii v jejím nanebevzetí a jak slavný učinil hrob její.
Byla z toho radost veliká u všeho lidu, jenž zpraven o tom od sv. apoštolů, zbožnou vděčností a úctou dojat velebil Boha: "Tak bude poctěn, kohož by koli král nebeský ctíti chtěl". (Esther 6, 9.)
Jestliže již zde na zemi byla taková radost z oslavení Panny Marie na nebe vzaté, tím roznícenějším potěšením uneseni byli svatí nebešťané, kteří radujíce se z každého hříšníka pokání činícího, zplesali v nebeském chvalozpěvu a tázali se, patříce na Marii do společnosti jejich přicházející: "Která jest tato, jenž vstupuje z pouště rozkošemi oplývající". (Píseň Šalom. 8, 5.)
Ověnčena ctnostmi a zásluhami uvítána tam v nadhvězdné říši božským Synem svým oblažujícím pozdravem: "Pojď, budeš korunována". (Píseň Šalom. 4, 8.)
My pak, pozemčané, hledíce v duchu za ní vzhůru se beroucí, kojme se nadějí blahou, že i my podílu bráti budeme na její slávě v té míře, jak jsme zde vynikali ctnostmi a zásluhami.
II.
V unášející písni Mariánské, začínající slovy: "Tisíckráte pozdravujeme Tebe", oslavujeme Marii Pannu slovy moudrého Siracha: "Jako cedr vyvýšena jsi na Libanu". (Sir. 14, 17.) Cedr je strom, jenž svou výší přerůstá všecko ostatní stromoví.
Tak Maria jako Matka Boží převyšuje touto důstojností všecky lidi.
Cedrové dřevo jest lesklé, hladké a tak tvrdé, že je nepřístupné červu; Maria neposkvrněna již v početí svém, a až do skonání svého nepřístupna byla hříchu; za to i tam na nebeském Libanu jako cedr povýšena nad anděly a svaté, a vybízí nás odtamtud: "Blahoslavení, kteří ostříhají cest mých". (Přísl. 8, 33.) a "Kdo mne nalezl, najde život a obdrží spasení od Hospodina". (Přísl. 8, 35.)
Nuže! Jako věrní ctitelové slyšme Marii, ostříhejme cesty její, cesty ctnostného a přesvatého života jejího.
Z ovoce na stromě cedrovém dozrávajícího vyrábí se olej, jenž předměty jím natřené chrání proti trouchnivění a hnilobě; tak i praví ctitelové Mariánští jsouce vyzdobeni jako olejem mariánských ctností, chráněni budou proti porušení hříšnému.
Přírodozpytcové tvrdí, že dým spáleného dřeva cedrového se vyvinující zapuzuje od příbytků lidských jedovaté hady a jiné zhoubné zeměplazy; ostříhejmež cest Mariánských, následujme ji v nevinnosti, v pokoře, v odevzdanosti do vůle Boží, a ona v nebeském Libanonu jako cesr nade všecky svaté povýšená svou mocnou přímluvou neškodné učiní všeliké pokušení k hříchu; jako pryskyřice dřeva cedrového tekoucí jest hojným uzdravujícím lékem proti rozličným neduhům, tak Maria zásluhami svými tam v nadhvězdném Libanonu zjedná lék proti uštknutí hada rajského a opatří sílu, abychom povstavše z hříšného sna, oblékli se v Pána Ježíše, v spravedlnosti žili a až do skonání svého v ní setrvali a ověnčeni spravedlností i my jako cedr povýšeni byli ve vlasti nebeské.
***
Přičinižmež se a Bůh na přímluvu Rodičky Boží nám pomůže; přičiníme se, abychom dnešní a všecky budoucí slavnosti Mariánské s pravým duchovním potěšením slaviti mohli; a za tím úmyslem se vynasnažíme, bychom v smýšlení, mluvení a jednání svém všeho se uvarovali, co Bohu bylo by nemilé, a abychom vystoupivše v šlépěje Marie Panny na nebe vzaté, na stupeň křesťanské dokonalosti se vyšinuli, tělem zde na zemi, duchem v nebi přebývali v blaživé naději, že Maria, až i my k branám nebeským se dostavíme, nás uvítá: Od této chvíle, velebiti budou jako mne i vás všickni blahoslavených duchů řádové. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat