Nejprve svatá synoda učí a otevřeně a jasně vyznává, že ve vznešené svátosti eucharistie po konsekraci chleba a vína je náš Pán Ježíš Kristus, pravý Bůh a člověk, pravdivě, skutečně a podstatně přítomen pod způsobou těchto viditelných věcí; neodporuje si totiž navzájem, že sám náš Spasitel sedí navždy po otcově pravici na způsob přirozené existence, a že je nicméně na mnoha jiných místech pro nás svátostně přítomen svou podstatou, a to tím způsobem bytí, který sice sotva můžeme vyjádřit slovy, které však můžeme následovat rozumem osvíceným vírou a v nějž máme co nejpevněji věřit: to totiž zcela otevřeně vyznávali všichni naši předkové, kteří kdy patřili k pravé Kristově církvi, když pojednávali o této nejsvětější svátosti: že tuto tak obdivuhodnou svátost ustanovil náš Vykupitel při poslední večeři, když po požehnání chleba a vína jasnými a zřetelnými slovy dosvědčil, že jim daruje své vlastní tělo a svou krev. Tato slova, která byla připomenuta svatými evangelisty a poté zopakována svatým Pavlem, mají onen vlastní a zcela jasný význam, podle něhož je chápali Otcové. Je proto naprostou potupou, jestliže je někteří svárliví a zkažení lidé překrucují ve fiktivním a obrazném smyslu, jímž se popírá pravdivost těla a krve Kristovy, proto veškerému chápání církve, která jakožto sloup a pevnost pravdy tyto smyšlené báchorky bezbožných lidí odsoudila jako satanské výmysly a s vděčnou myslí a vzpomínkou uznává toto vynikající dobrodiní Kristovo.
Kdo by popíral, že ve svátosti nejsvětější eucharistie je pravdivě, skutečně a podstatně přítomno tělo a krev spolu s duší i božstvím našeho Pána Ježíše Krista a tím i celý Kristus, a prohlašoval by, že je v ní přítomen pouze na způsob znamení nebo obrazně nebo svou silou, ten nechť je vyobcován.
Žádné komentáře:
Okomentovat