Důkazy jsoucnosti Boží

Kosmologické důkazy jsoucnosti Boží

  Kosmologické důkazy jsoucnosti Boží vycházejí z pozorování světa kolem nás, tj. cestou rozumovou (světlem rozumu) na základě zákona příčinnosti uzavírají na jsoucnosti první Příčiny.

  1. Aitiologický neboli důkaz z příčinnosti uzavírá ze jsoucnosti druhotných příčin na jsoucnost příčiny příčiny první, jež je bytostí sama sebou jsoucí.

  2. Kontingentní neboli důkaz z nahodilosti ve světě si všímá nahodilosti bytostí ve světě a uzavírá na existenci bytosti nutné, absolutní.

  3. Kynesiologický neboli důkaz z pohybu si všímá pohybu ve světě v nejširším slova smyslu a uzavírá odtud na jsoucnost bytosti, od níž veškeren pohyb pochází a jež je sama nepohyblivá. Je to Aristotelovo známé "proton kynún akyneton - první nepohyblivý hybatel".

  K důkazu kinesiologickému se připojuje jako doplněk důkaz z entropie světa. Připustí-li se tzv. tepelná smrt vesmíru proměnou veškeré energie produktivní v neproduktivní energii tepelnou (podle zákona Clausiova o entropii), pak se vyžaduje nutně existence původce na počátku vesmíru.

  4. Z omezenosti dokonalostí jednotlivých bytostí ve světě dlužno usuzovati na jsoucnost bytosti nejdokonalejší, jež stvořeným bytostem omezeně dokonalosti uděluje.

  5. Biologický důkaz vychází ze jsoucnosti života na světě a za předpokladu, že neživá hmota si nemůže život sama dáti, vyžaduje jsoucnost bytosti, jež život do přírody vložila.

Psychologické důkazy jsoucnosti Boží

  Psychologické důkazy o jsoucnosti Boží vycházejí z pozorování lidského nitra, hlavně mohutnosti rozumové a volní.

  1. Noetický neboli ideologický důkaz si všímá skutečnosti, že svět bytí i svět myšlení se řídí zákonem pravdy. Shoda mezi myšlením a bytím tvoří východisko noetického důkazu. Shodu mezi myslícím subjektem a myšleným objektem čili soulad mezi myšlením a skutečností nelze vysvětliti bez jsoucnosti vyššího činitele, jenž je zdrojem pravdy ontologické i logické.

  2. Morální neboli mravní důkazy vycházejí z pozorování lidského svědomí:

  a) Důkaz mravní si všímá jsoucnosti mravního řádu, poznatelného snadno lidským svědomím a vyvozuje nutnost jsoucnosti nejvyššího mravního Zákonodárce.

  b) Důkaz ze závaznosti mravního řádu ve svědomí neboli deontologický usuzuje na jsoucnost  nejvýš svatého Zákonodárce, jenž vyžaduje zachovávání svých mravních zákonů a dává jim sankci.

 c) Eudiamonologický důkaz vychází z touhy lidského nitra po dokonalé blaženosti, jíž lze ukojiti nikoli dobry pozemskými, nýbrž jedině držením dobra nekonečného - summum bonum.

  d) Juridický neboli sociální vychází ze jsoucnosti právního řádu společenského a pravomoci lidské společnosti dávati zákony, což vyžaduje jsoucnost nejvyššího Zákonodárce.

  Poslední důkaz jsoucnosti Boží slove etnologický. Nepřímo ze souhlasu všech kulturních národů o jsoucnosti nejvyšší bytosti božské se vysuzuje, že není možné, aby v tomto ohledu se mýlily všechny národy. Všimneme-li sifakta, že primitivní národy mají poměrně čistou ideu Boha - Stvořitele a Soudce lidského jednání, pak uvedenou etnologickou skutečnost nelze vysvětlit než prazjevením, jež předpokládá existenci Boha Zjevitele.

Teleologické důkazy jsoucnosti Boží

  Teleologické důkazy jsoucnosti Boží vycházejí z pozorování činnosti světa, jeho účelnosti, pořádku, zákonitosti a krásy. Poněvadž ve světě existuje nesporně účelnost, pořádek, zákonitost a z toho pocházející krása, třeba připustit, že musí existovat nekonečná Inteligence, jež uvedla do světa účelnost, pořádek a zákonitost. Telos znamená v řečtině účel. Odtud pojmenování uvedených důkazů "teleologické". Dlužno si však připomenouti, že lépe se vystihne skutečnost, budeme-li spíše se sv. Tomášem zdůrazňovati název "cesty vedoucí k poznání Boha".

Z Malého bohovědného slovníku